Apologet: Vytržení. Vytržení? Vytržení!

Hands up in the sky background

Motto: A nyní přivedeni jsou přede mne mudrci a hvězdáři, aby mi písmo toto přečtli, a výklad jeho oznámili, a však nemohli výkladu věci té oznámiti.

Daniel 5:15

Každá cesta má dva břehy

Mnoho diskusí se dnes vede ohledně doktríny vytržení. Vzhledem k nebývalému nástupu amerického neocharismatického postmilénialismu, zastávaného stoupenci NAR, kterého se uchopili i čeští charismatici, očekávající proměnu společnosti (rozuměj ustanovení Božího království na zemi), je logické, že se vytváří i protitlak. Každý extrém totiž vede k dalšímu extrému a každá krajní, heterodoxní pozice, záhy vede k přepólování do další krajnosti. Není divu, že po sérii knih a článků od autorů jako Alan VincentReinhard Bonnke nebo Bill Johnson, nesoucí ideu „Království nyní“, přichází i radikální mutace premiléniálního futurismu (dispenzaciona­lismu), podle něhož církev během krátké chvíle vyklidí pole celosvětového dění a zmizí do oblak a na zemi ustanoví své království Antikrist. Jde tedy o naprostý protiklad.

Je příznačné, že oba zradikalizované systémy nemají mnoho společného s postmilénialismem a dispenzacionalismem evangelikálů 19. století. Jedná se spíše o jejich jakousi karikaturu. Rád bych předeslal, že nejsem eschatologicky vyhraněným křesťanem. Všechny eschatologické systémy podle mne obsahují mnoho pravd a zajímavých postřehů. Souhlasím s Dr. Martynem Lloyd-Jonesem, že je krajně problematické z Bible vyčíst jednoznačné stanovisko ohledně konkrétní možnosti bezezbytku zaujmout jeden z těchto systémů. To ovšem neznamená, že bychom měli přijímat extrémy, které například tvrdí, že povstane skupina vítězů ve formě Jóelovy armády, kteří zničí své nepřátele a násilím ustaví Boží království a umožní Kristu návrat. Stejný extrém je však tvrdit, že mezi 23. zářím 2017 a rokem 2024 dojde k vytržení na základě proměnlivého postavení planet a jejich duchovní symboliky. Takové výklady zcela ignorují skutečnost, že sám Ježíš neznal datum svého příchodu (Mk 13,32) a svým učedníkům sdělil, že není jejich věcí ani spekulovat o konkrétním čase budoucí obnovy Izraele (Sk 1,7).

Častá iluze individuálního „solaskriptura­lismu“

Buďme k sobě chvíli upřímní. Kdo z nás vyčetl nějaký eschatologický systém z Písma? Já sám jsem byl vyučen Rudolfem Bubikem jako dispenzacionalista. Pak mne v tom ještě utvrdili Pavel Steiger v jeho Zápase o duši a David Hunt v knize Co se stalo s nebem? Jsem přesvědčen, že všichni tři by mi v té době řekli, že veškeré toto učení je zcela biblické a že jejich doktrína je „Sola Scriptura“. Ale nebyla. Vznikla na základě učení jezuity Manuela Lacunzy (nikoliv Nelsona Dorbyho, který učení rozvinul později) v knize Přicházející Mesiáš. Pavel Steiger později napsal velmi užitečný článek, který nyní doporučuji k přečtení. Když potkám čtenáře Zápasu o duši dnes, budou zpravidla amilénialisty. Samozřejmě na základě Písma a hlavně „jenom Písma“. Ovšem skutečností je, že v pozadí stojí antický, alegorizující filozofický augustinismus. Přesto je dnes reformovaná teologie, ústy jejich stoupenců, evangelium samo!

Neodsuzuji to. Je to však dětinskost a nedospělost, která mi není nevlastní. Přesto nás prosím, buďme k sobě upřímní a přiznejme si, že jsme většinu svých teologických systému přejali od druhých, kteří je také „jen“ přejali. Pokud do své mysli přijmeme nějaký systém, začneme v rámci něho myslet a vše vykládat jeho prismatem. Nedivme se pak, když dojdeme ke stejným výsledkům nezávisle na jeho protagonistech, což se nám může jevit jako verifikace dané doktríny. Stejně jako je pro současného reformovaného měřítkem pravověří Jan Calvin a Charles H. Spurgeon, pro charismatika je oním měřítkem třeba Derek Prince. A pokud jsme navíc třeba placeni nebo dotováni z kruhů, které zastávají některá vyhraněná učení, bude naše vnitřní loajalita ještě větší a naše přesvědčení mnohem „upřímnější“.

Pokud si ale uvědomíme, jak snadno jsme ovlivnitelní, budeme milosrdnější k druhým a nebudeme sami sebe brát tak smrtelně vážně, jak to někdy pozoruji ve vypjatých internetových diskusích. Někteří jsou zde rozčarováni, když někdo jejich víru označí jako futurismus, dominionismus nebo arminianismus. Oni jsou přece „jenom bibličtí“ a představa, že zastávají něco vymyšleného již dávno, je pro ně irelevantní. Jednak je to – řečeno slovy klasika – uráží a jednak těmto pojmům nerozumí.

I přes omezenost našeho lidského poznání, pravda ale relativní není a jen jeden výklad (na rozdíl od různých správných dílčích pohledů) je často správný. Pravda je jen někdy těžko uchopitelná. Občas nedokážeme říci, jak věci budou, ale můžeme s vysokou mírou jistoty říci, jak určitě nebudou. Abych se co nejméně zmýlil, snažil jsem se hledat, jak daným věcem věřili ti, kteří znali pisatele Bible, a jaká byla jejich praxe. S tímto vědomím bych se zde rád přihlásil k premilénialismu. A to bez toho, abych nyní upřednostnil jeho historickou či futuristickou verzi. Netvrdím přitom, že se neliší.

Premiléniamismus byl převládající eschatologickou koncepcí apoštolských otců, z nichž někteří – podle mnohých – znali i apoštoly (viz níže). Jejich eschatologie pro mne tedy má určitou váhu. Ale ani to mne neopravňuje nadmíru přehlížet jiné směry a mávnout nad nimi rukou. Myslím, že i préterismus, potažmo posmilénialismus, obsahují spoustu pravdivých a podnětných pohledů, které jednoduše historický premilénialismus a futurismus nedokáží bezezbytku vysvětlit.

V době před Kristovým příchodem měli farizeové i saduceové v mnohém pravdu. Přesto, navzdory stovkám zmínek v jejich Písmech, nebyli schopni rozpoznat přicházejícího Mesiáše. Pravé poznání přichází až s čistým srdcem, které měla Anna, nikoliv s detailní znalostí teologických systémů. Poctivá „kolenologie“ bude vždy více než doktorát ze systematické teologie, za který jsem jinak vděčný.

Jak je to s vytržením?

Co ale s vytržením; jedná se o biblický termín nebo o konstrukt 19. století? O tom, že je možné být vytržen do nebe, mluví Bible na několika místech. Doslova tomu věřil i slavný anglický puritán John Bunnyan. Ve chvíli, kdy má jeho Poutník projít smrtí skrze řeku do Království, je zde popsána ještě alternativa, kterou však využili jen Henoch a Eliáš. Osobně jsem přesvědčen, že je zde možné, svým způsobem, zařadit i Mojžíše, který sice fyzicky zemřel, ale pak se objevuje vedle Eliáše na hoře při Kristovu proměnění. Domnívám se, že jde o předobraz budoucího vytržení církve, kdy Mojžíš by zde mohl představovat ty, kteří zesnuli v Pánu a byli vzkříšeni (1 Tes 4,16) a Eliáš by mohl být předobrazem těch, kteří byli k Pánu vzati za svého života (1 K 15,51 a 1 Tes 4,17).

Nicméně tato symbolika sahá mnohem dále. Eliáš nikdy nezemřel. Byl vzat k Bohu v těle (2 Kr 2,11); Mojžíš byl pohřben samotným Bohem a jeho tělo se nenašlo (Dt 34,5–6). Ohledně Mojžíšova těla nám zde určité světlo vrhá Juda, když píše: „A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin.“ (Ju 1,9) Juda s největší pravděpodobností cituje nekanonizovaný pseudoepigraf „Nanebevzetí Mojžíšovo“. Tento citát, spolu se zjevením Mojžíše vedle nezemřelého Eliáše, nás opravňuje učinit smělou hypotézu, že Mojžíš je u Boha ve svém těle a stal se tak průkopníkem dalších biblických vzkříšení z mrtvých. Přesto se jedná o předobraz a osobně věřím, že oba zmíněné protagonisty proměna obdržení nového těla teprve čeká, a to při biblickém vytržení. (Více o tom píši v knize A svedou mnohé…)

Ordo resurrectionis

Jak ale bude vytržení probíhat? Existuje nějaké ordo resurrectionis? Předně, apoštol Pavel v 1 Tes 4,16–17 popsal vytržení církve do oblak, Kristovo sestoupení z nebe a společné setkání se vzkříšenými svatými.

1 Tes 4:16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

Popsal to natolik sugestivně, že někteří byli přesvědčení, že den Páně má již nastat. Proto Pavel ve druhém listu do Tesaloniky uvedl, kdy k tomu nedojde.

2 Tes 2:1–4 Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha.

Jsem přesvědčen, že 1 Tes a 2 Tes tedy popisují stejnou událost. 1 Tes popisuje průběh a 2 Tes její načasování.

Vytržení, hebrejské myšlení a zvyky

Takovéto radostné a veřejné, oslavné setkání (popsané v 1 Tes) vidíme u ženicha a nevěsty, hosta a hostitele, krále a jeho lidu nebo u rodiče a dítěte. V Izraeli bylo velmi časté, že čekající vyšel, obvykle s velkou pompou, naproti očekávanému. Poté se společně navrátili. Například Jiftáchova dcera vychází naproti uvítat vítězného otce (Sd 11,34) a otec běží naproti marnotratnému synovi (L 15,20). Diasporní židé vycházejí vstříc Pavlovi k Appiovu tržišti a poté ho doprovázeli do Říma (Sk 28,15–6). Ženy v průvodu vycházejí naproti navracejícímu se z bitvy králi Saulovi, a poté se s ním vracejí domů (1 Sam 18,6). Dokonce je tohoto obrazu použito k vykreslení druhého Kristova příchodu (Mt 25,1), kdy družičky s lampami vycházejí naproti ženichovi, což je i v návazném obraze spojeno s návratem Krista ke svým vyvoleným (25,19).

Jsem tedy přesvědčen, že církev vyjde ženichovi naproti do oblak, a spolu s ním se vzápětí vrátí na zem ve smyslu, jak o tom píše Juda, když cituje Henocha, popisujícícho Kristův návrat s desetitisíci svatými vykonat soud nad bezbožnými (Ju 1,14). Zdá se mi zde pravděpodobné, že toto vojsko, vedené Kristem, vykoná soud nad svými utiskovateli, vedenými Antikristem v době soužení. Sem zařazuji i 2 Tes 2,8.

Zjistil jsem, že nejde jen o můj výmysl, ale že podobně (alespoň rámcově) tomu věřili někteří historičtí premilénialisté prvních století, kteří očekávali Antikrista v době velkého soužení, kterým měli projít. Například autor Barnabášova listu věřil, že svět bude mít sedm etap, jako jsou dny v týdnu, a posledním dnem odpočinku bude milénium, které začne příchodem Ježíše Krista, a to na základě 2 Pe 2,8. Osmým dnem pak bude věčnost. Alegoricky o eschatologickém pronásledování před Kristovým příchodem mluví Hermův pastýř jako o Šelmě, která bude obrazem velkého soužení. Podotýkám, že Barnabášův list a Hermův pastýř byly do 4. století součástí autoritativních biblických sbírek a jejich relevance byla diskutována na úrovni knihy Zjevení, která si musela své kanonické postavení vybojovat.

Ale ať už je to jakkoliv, Pavel zjevně popisoval v 1 Tes a 2 Tes stejnou událost, rozvíjel ji a oslovoval stejnou skupinu lidí, která byla již tehdy jejím adeptem (tedy před 23. 9. 2017). Mezi oběma dopisy, podle mnohých moderních i konzervativních vykladačů, není velká časová prodleva a dokonce i „letniční dispenzacionalisté“ zde vidí stejnočasovou událost (Stamps et al., Studijní Bible s výkladovými poznámkami AoG, s. 1974).

Jsem přesvědčen, že čas je blízko, ale mám pocit, že kdyby se objevil Antikrist, mnozí jej nepoznají, protože to nezapadá do jejich koncepce Kristova návratu v řádu dní. Navíc striktně odmítají, že by se církev setkala s Antikristem. Ale pokud ještě nejsme zcela na konci (což je samozřejmě možné), nejpozději v roce 2024 (pokud Pán neuspíší svůj příchod) se některým rozpadne jejich fiktivní domeček z karet.

Závěr

Některé, zcela zjevně nebiblické názory, se dnes šíří jako stepní požár. Zastávají je obvykle (ale ne vždy) lidé nekonzistentního myšlení, kteří se jednou nadchnou pro svatý smích, podruhé očekávají probuzení a nyní jsou přesvědčeni, že nalezli astrologický klíč k pochopení Písma. Často stoupenci nových impulzů jsou schopni zastávat i vzájemně si odporující systémy, aniž by si toho byli vědomi. Stoupenci „křesťanského astronomismu“ tvrdí, že se k žádnému datu neupínají. Nejsem si tím ale jist. Jeden protagonista astronomismu veřejně prohlásil, že jedna dobrá babička byla ochotná dát svým sousedům sto euro, aby se postarali o jejího psa, až bude vytržena. Na druhou stranu není třeba truchlit nad neschopností současných křesťanů rozsuzovat. Takovéto vlny tu byly v historii církve vždy. Problematické ovšem je, že oficiální církve v dnešní době k těmto excesům mlčí, zatímco dříve dokázaly vydat směrem ke svým členům jasná stanoviska, aby zamezily zmatku a pozdějším možným zklamáním. Zatím se ozývají jen jednotlivci.

Myslím, že existuje jeden stále aktuální biblický text, určený podle mne nejen Židům prvního století, ale i církvi poslední doby, který je nadmíru aktuální, a který nás, pokud již opravdu nastal čas, nemine: „Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy“.

Zdroj: http://apologet.cz/?q=articles/id/716-vytrzeni.-vytrzeni-vytrzeni

One thought on “Apologet: Vytržení. Vytržení? Vytržení!

  1. Člověk nemůže přijít do nebe tak, jak je, ale vše musí být obměněno (1. Korintským 15, 40-54) . A jak člověk má denně před očima z Boží tvorby, tak nic se nemění mžikem, ale je k tomu jistý čas. Např. ani Enoch nebyl vzat hned, nýbrž nějaký čas chodil s Bohem po zemi a později byl vzat. Satanu byl také dán jistý čas, než bude vykonán soud. A myslím si , že i my lidé, jsme dostali čas na jistou proměnu , kterou však očima nevnímáme , ale děje se. Vytrženi do nebe jistě nebudeme. Alespoň ne tak, jak si věřící představují.


Comments are closed.