Bible není kniha jen o čarodějích a věštcích a transsexualita není vrozená nemoc. Mýty doby a pořadu Pološero.

uni

Čas od času se podívám na pořad ČT s názvem Pološero. Poslední dva díly nabídly křesťansky kontroverzní témata o okultismu (kartáři, věštci) a o transsexualitě. Paní moderátorka uvedla v úvodu dílu o věštcích toto: „I Bible je plná příběhů o různých vykladačů snů a věštcích“ 
Je pravdou, že v bibli se vyskytují „vykladači snů“, ale je třeba vždy chápat kontext. Vezměme si příklad Daniela. Zde v tomto příběhu se Boží moc projevila v tom, že Daniel byl jako jediný schopen vyložit králi sen, se kterým si jeho poddaní kouzelníci a věštci nebyli schopni poradit a stálo je to život. Danielovi pak králův sen oznámil sám Bůh, aby ho ochránil a ukázal svou přízeň svému věrnému. Je tedy zjevné, že kouzelníci a mágové čerpají svou moc z jiného zdroje, než od Boha, pokud se neobrací přímo na Něj.

„Chváleno buď jméno Boží od věků až na věky –moudrost a síla jemu náleží! On mění časy a období,sesazuje krále a jiné nastolí. Mudrce obdařuje moudrostí,rozumným dává poznání. Zjevuje věci skryté v hlubinách,on ví, co leží v tmách,a světlo u něj přebývá. Chválím tě a oslavuji, Bože otců mých –moudrost a sílu dal jsi mi! Oznámil jsi mi, zač jsme tě prosili,oznámil jsi nám sen královský!“
(Daniel
2:20-23)

Vidění i sny mohou být opravdu od Boha (viz. např.Josef), ale rovněž od ďábla. Další příklad si můžeme vzít z Nového zákona, kde jakýsi mág jménem Šimon, uváděl v úžas tamní obyvatele. Zde se opět lidé domnívali, že jde o Boží moc, ale byli na omylu. Moc byla mágovi zcela jasně propůjčována z jiného zdroje než od Boha a on sám po této Boží moci toužil a snažil se jí pro sebe pokoutně získat pomocí peněz. Ale Boží věci si nemůžete koupit pomocí peněz.

„Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy. Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého. Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl:„Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce. “Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti. “Šimon na to řekl: „Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“
(Skutky apoštolů 8:9-24)

 

V kontextu pořadu Pološera to vypadá, jakoby bible nějak schvalovala praktiky, které jsou v pořadu prezentovány. Říká bible něco o tom, jak se na tyto samotné praktiky dívá Bůh? Z výše uvedeného je zjevné, že Bůh nedává lidem moc za úplatu a ani jim za úplatu neposkytuje rady. Ty nejvzácnější dary jako milost, moudrost, spasení, odpuštění hříchů, trpělivost, laskavost a další jsou vždy zdarma na základě míry pokory a víry daného člověka. Konečnou odpověď na tyto praktiky nám může dát pasáž z Deuteronomium, kde Hospodin dává jasné pokyny Božímu lidu.

„Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil. Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat.“(Deuteronomium 18:9-15) 

I když je dnes doba plná falešných proroků a lžimesiášů, Bůh k nám dnes díky Nové Smlouvě a daru Ducha Svatého hovoří přímo. Máme a musíme jít tedy se svými problémy a starostmi přímo za Bohem. Bohužel ani dříve lidé neposlouchali proroky a i dnes je pro mnoho velmi těžké slyšet hlas Toho, který k nám mluví z nebe. Obrací se tedy na člověka místo k Bohu s domněním, že jim daný člověk za úplatu pomůže. Bohužel tato cesta vede pryč od Boha směrem k prázdným náhražkám Božího nepřítele. Nekladu si zde za cíl soudit oklamané, protože tím oklamaným jsem byl i já sám. Pouze varuji před nástrahami věštění a podobných praktik, protože se tak daný člověk otevírá zlému působení a démonickým vlivům. Z Božího slova je to naprosto zřejmé a proto obraťme se k Bohu dokud je čas a nikoliv k člověku.

„Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet. Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.“
(Jeremiáš 17:5-7)

„Hleďte, abyste neodmítli toho, který k vám mluví. Jestliže totiž ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, neunikli, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od toho, který je z nebe.“
(Židům 12:25)

Dalším tématem pořadu byla transsexualita. Dnes je hřích brán jako něco normálního, co by člověk měl tolerovat a na čem není nic špatného. Hřích ale působí zmar, destrukci a nakonec smrt. Hřích je odpadnutí od Boha a ohavností. Opět zde nemám za cíl soudit konkrétní lidi, kteří vystupovali v pořadu, protože každý jsme hříšníkem včetně mě. Často se setkávám s tím, že lidé na základě pojmenování určitého druhu jednání vztahují takovéto pojmenování na kritiku a soud daného člověka. Tento moderní koncept „souzení druhých“ z pohledu hříchu ale není objektivní. Lidé často mají pocit, že když někdo vysloví přesvědčení, že určitý druh chování není správný, jedná se ihned o jakýsi akt nadřazenosti z pozice, která danému člověk nepřísluší, protože nemá právo nikoho soudit. (Pozn. neplatí u politiků :)  

Uveďme si to na příkladu. Někdo, koho mám rád, se zaplete do alkoholismu. Bude velmi často nestřídmě pít a opíjet se, ale sám to nebude pociťovat jako něco, co by nějak vadilo. Naše doba je k alkoholu celkem vstřícná, tak co. Pijí stejně všichni. Bible nás varuje před tím, abychom odsoudili takového člověka, jistě i mnoho nevěřících zná verše jako: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ nebo „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ?“

Je třeba zde správného rozlišení a motivace našeho jednání. Můžeme daného člověka odsoudit a říci mu například: „Jsi notorický alkoholik a měl by ses jít léčit“. Můžeme to myslet dobře a upřímně a dokonce mu říct holou pravdu, ale stejně se jedná o druh soudu toho člověka pokud za slovy nestojí láskyplný duch. Bible nás učí, že Bůh nás miloval už jako ztracené hříšníky a poslal svého Syna, abychom skrze tuto oběť mohli být z otroctví hříchu vysvobozeni. Problém, který hříšník má, není primárně samotný jeho hřích, ale nevědomost škodlivosti tohoto jednání. Skutečnost, že hřích ho ničí! Bůh problém otroctví hříchu již vyřešil skrze kříž Golgoty a satan to moc dobře ví. Právě proto dnes používá takovou taktiku, aby se nepřirozené a zcela člověku škodlivé jednání považovalo za něco nevinného, někdy až dokonce privilegovaného.

Pořady v podobném duchu jako Pološero pak dávají pocit, že lidé jsou obětí nějaké zákeřné nemoci, za kterou vůbec nemohou a se kterou musí bojovat navzdory výsměchu okolí. Použijme teď náš výše zmíněný příklad kamaráda alkoholika. Představme si, že bychom viděli jeho problém a říkali mu toto: “ Jsi nesmírně statečný, že tak moc piješ alkohol a kolik toho vypiješ je skutečně obdivuhodné. Hlavně se nestyď pít jak moc chceš a nenech si od nikoho říkat, že jsi horší než ostatní, co nepijí. Cítíš to tak, že bys měl pít každý den, tak se opíjej. S tím jak se cítíš se nedá nic dělat, zůstaň takový, jaký jsi.“  Vážně si myslíte, že bychom tímto dotyčnému pomáhali?

Někdo namítne, že to je extrémní příklad, protože lidé se „rodí“ postižení homosexualitou nebo transsexualitou. Nemohou tedy tyto své sklony nijak ovlivnit, protože jsou natolik jiní než ostatní a musí to tedy v sobě od určité doby, kdy se tyto sklony objeví, potlačovat. Neexistuje žádný gen homosexuality nebo transsexuality nebo pedofilie. Lidé se rodí s určitými sklony k určitým negativním vlastnostem, lidé se rodí do padlého světa jako hříšní. Někdo má třeba sklony k lakomství a pociťuje, že by měl mít více než ostatní a co nejvíce na všem šetřit. Můžeme říci, že se tak narodil a nemůže s tím nic dělat a je to zkrátka součást jeho povahy. Ale těžko můžeme říci, že je správné, aby takový zůstal a povzbuzovat ho v jeho lakomství nebo lhaní či žádostivosti, nebo v čemkoliv jiném tohoto druhu. Něco takového je velmi špatné hlavně pro takového člověka a nikdo, kdo by ho miloval, by mu toto nedělal, pokud by sám nebyl oklamán.

Stejně tak je dnešní doba přátelská k mnoha jiným druhům hříšného jednání, které způsobuje velkou škodu hlavně otrokům těchto hříchů. V jejich životech je pak čím dál větší prostor pro zlé jednání. Já sám jsem nepovažoval mnoho věcí, které dnes vidím jako ohavnost, za něco špatného. A okolí a svět kolem mne to také nepovažoval za něco špatného. Sám bych byl rád, aby mě někdo rázně a důrazně varoval před mnoha věcmi, které se dnes považují za naprosto běžné a neškodné. Naše společnost toleruje návykové látky, pornografii, smilstvo (předmanželský sex), nevěru, masturbaci  (ta se dokonce doporučuje), nezdravou ctižádost a mnoho dalších věcí, které jsou pro člověka destruktivní. I já sám jsem díky absenci rozlišovací schopnosti (kterou člověk sice má, ale je to velmi tichý hlas uvnitř nás, který přehluší tlak současné doby a potřeba zapadnout, výchova a prostředí) upadl do mnoha velmi špatných a zlých věcí a následky takového jednání si nesu dodnes v podobě právě určitých sklonů ke konkrétním hříchům, které mne zotročily.

Existuje lepší cesta než tolerování a povzbuzování v destruktivním hříchu

Osobně chápu, že lidé kteří mají sklony k transsexualitě či homosexualitě prochází obrovskými vnitřními zmatky. Zdroj jejich problému je ale duchovního původu (Za tímto stavem stojí zlí padlí duchové stejně jako za alkoholismem a všemi druhy závislostí).  A na celkovém zmatení ještě přidává tento svět, který říká, že je to něco normálního nebo dokonce něco, na co by měl člověk být hrdý (Pochody hrdosti). Existují tisíce svědectví lidí, které Bůh vyvedl z tohoto destruktivního stylu života a je také mnoho těch, kteří své přeměny pohlaví po nějakém čase hořce litovali. Všichni uvnitř víme, že prostě není v pořádku, aby rodina měla dva rodiče stejného pohlaví. A mnoho vysvobozených hovoří o tom, že s životním stylem, který vedli, se pojí vnitřní prázdnota a smutek. Tady nejde o souzení lidí uvězněných konkrétními hříchy. Nejsou horší než kdokoliv jiný. Tady jde o nabídnutí jediné cesty k uzdravení skrze víru v Boží lásku. Nejde se naplnit tímto světem, protože tento svět je odpadlý od Boha a leží ve zlém. Všichni hledáme štěstí, naplnění, radost, pokoj, lásku. Ale tento svět dává jen prázdné náhražky, které člověka ničí. Píšu ze své vlastní zkušenosti. Existuje vysvobození a tím je Ježíš Kristus. Jeho láska k nám skrze oběť, kterou pro nás učinil je nepochopitelná a přece skutečná. Na člověku je pak uvěřit v tuto lásku, kterou Bůh má k padlému člověku.

„Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.“
(Jan 12:44-47)

„Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“
(Jan 8:34-36)

Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“
(Římanům 5:6-8)

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“
(1. Janův 4:9-11) 

 

One thought on “Bible není kniha jen o čarodějích a věštcích a transsexualita není vrozená nemoc. Mýty doby a pořadu Pološero.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>