Co je obsahem křesťanské víry?

hands-lifted-light_SI

Dnes se za pojmy křesťanství a křesťan schovává mnoho věcí. Existují tisíce nejrůznějších denominací v čele s Římským katolicismem, který mají mnozí za jakýsi obrázek toho, co to křesťanství je. Z celého toho křesťanského náboženského zmatku se vytratila samá esence toho nejdůležitějšího- křesťanské víry.

V listu Židům nacházíme přesnou definici toho, co to víra je a co obsahuje. Ačkoliv mnoho křesťanů bude intelektuálně souhlasit s mnoha věcmi z Písma, neznamená to, že opravdu věří tak, jak je definováno v Písmu. Lidé si zaměňují intelektuální- rozumový souhlas s vírou a spolehnutím se na věci, které nejsou vidět. Tato víra je jedinou spasitelnou vírou ve Starém i Novém zákoně.

Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných. 
Pro ni zajisté svědectví došli předkové. 
Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno. Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kteroužto svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu víru, již umřev, ještě mluví. Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu. Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.“
(Židům 11:1-6)

Dále pisatel Listu Židům pokračuje výčtem biblických postav, které měly víru. Všichni tito lidé měli určité společné prvky jejich víry. Pojďme se podívat na základní kameny takové víry.

1) Bůh je dobrý.

Člověk musí opravdu v hloubi svého srdce věřit, že Bůh je dobrý. To je z výčtu seznamu Božích mužů a žen naprosto zřejmé. Ačkoliv dnes asi všechny denominace a křesťanské spolky avizují, že Bůh je láska, že Bůh je dobrý atd., ve skutečnosti tomu úplně tak nevěří. Křesťanské náboženství hlásá, že člověk se nejdříve musí morálně napravit, musí odložit staré špatné zvyky, litovat všech svých hříchů apod. jinak ho Bůh nepřijme. Nejdřív musíš být dobrý ty, pak teprve bude na tebe hodný Bůh. Některé směry, jako třeba kalvinismus, hlásají, že Bůh nemá rád všechny lidi, ale jen malé procento vyvolených a že nikdo nemůže hledat Boha sám od sebe, že neexistuje člověk, který by mohl zareagovat na Boží volání. Tím pádem je člověk jakousi naprogramovanou bytostí buď k věčnému životu nebo k peklu.

Jenže pokud se podíváme na obsah křesťanské víry, můžeme jasně vidět, že člověk musí věřit v to, že Bůh se dává poznat těm, kteří ho hledají a odměňuje je. Nestačí pouze věřit, že Bůh jest, ale též že je dobrý a odměňuje ty, kteří ho hledají. Z toho je patrné, že cesta hledání Boha je částečně i v režii člověka, jinak by Bůh pokrytecky odměňoval jen sám sebe.  Existuje naše část hledání Boha a pak je samozřejmě i ta Boží, protože Bůh je nade vším i nad časem. My ale musíme věřit, že Bůh miluje všechny lidi a nikomu nestraní, že Boží dobrota a láska obsáhne každého člověka.

Dnešní často velmi pokrytecké křesťanství se zaměřuje na lidské úsilí v práci pro Boha. Když já budu dobrý a můj výkon bude dobrý, Bůh pak bude dobrý ke mně. Je to čistě Kainovské smýšlení. Není to pravá víra, že Bůh je dobrý sám od sebe, ale jen za podmínek naší dobroty a našeho úsilí. Víra se pak přenáší od Boha směrem k člověku a vzniká náboženství. Když se podíváme na příběhy pravé víry, vidíme, že jejich aktéři věřili v Boží dobrotu i v momentech, kdy všechno vypadalo naprosto opačně. Tak se pozná a zkouší pravá víra v Boží dobrotu. Někteří lidé víry se Božích zaslíbení dokonce ani vůbec nedožili a přesto věřili do konce života v jejich platnost. ( Ž. 11:13)

2) Víra je spolehnutí se na věci, které nevidíme.

Toto je další základní kámen pravé víry. Bůh není fyzicky vidět, pouze Jeho stvoření. Sice můžeme rozumově empiricky dojít k závěru, že svět kolem nás byl stvořen nějakou námi přesahující inteligencí, nějakým Stvořitelem, který stojí za naším fyzickým světem, ale to ve skutečnosti není ještě žádná víra. Mnoho dnešních intelektuálních křesťanů se snaží dokázat existenci Boha skrze stvoření a fyzické empirické důkazy. Ale zde v listu Židům jasně čteme, co víra je. Je to důvěra a spolehnutí se na věci, které nevidíme a nikoliv na věci, které vidíme. K víře nejde nikoho přinutit intelektuálním souhlasem se stvořenou realitou. Nejde jí vyvolat žádnými fyzickými důkazy o tom, jestli existovala archa Noemova nebo Sodoma a Gomora. Dokonce ani intelektuální souhlas s obsahem a věrohodností fyzických událostí Bible není pravá víra.

Pokud někdo k víře předloží fyzický důkaz, víra již není potřeba. Jelikož v dnešním vyprázdněném křesťanství chybí pravá víra, lidé se snaží svojí víru neustále něčím fyzicky dokazovat. Taková víra z důkazů, které jsou vidět, ale nemá pro Boha absolutně žádnou hodnotu. Je paradoxně lepší nehledat fyzické důkazy pro pravdivost Bible, protože pak se člověk spoléhá na fyzické vykopávky a lidská svědectví víc než na svoji víru.

Stejně tak je to se spolehnutím se na Boží dobrotu v našich životech. Když člověku, kterého stíhá v životě jedna pohroma za druhou, oznámíte, že Bůh je dobrý a že ho miluje obrovskou bezpodmínečnou a divokou láskou, asi těžko vám to bude věřit. Logicky se zeptá: „A proč se mi dějí všechny ty strašné věci, když Bůh je tak dobrý a tak moc mě miluje?“ Odvozuje svoji víru z věcí, které vidí a prožívá. Když ale sledujeme biblické postavy, tak vidíme, že u nich se víra projevovala tak, že věřili naprostému opaku toho, co viděli a prožívali. Jedině v těchto situacích se má možnost víra projevit a proto nás do nich Bůh často posílá. Ve skutečnosti jsou pohromy a naše lidská selhání Božím voláním k Jeho blízkosti- k opravdové víře.

3) Víra je vnitřní postoj důvěry 

Když čtu některé křesťanské weby, které kritizují spasení pouze z víry bez skutků, z hrůzou si uvědomuji, že pisatelé takových webů, lidé, kteří se považují za křesťanské učitele, absolutně nechápou, co je obsahem slova víra. Absolutně nechápou ani, co je obsahem slova milost. Přesouvají víru na fyzické dokazování- na jejich vlastní skutky. Jejich představa o víře je taková, že musí mít fyzické důkazy, jinak to údajně není pravá víra. Je to přesně obráceně! Z listu Židům vidíme, že pravá víra je taková, která nejen nemá fyzické důkazy, ale naopak- všechny fyzické důkazy svědčí o opaku vnitřního přesvědčení těch, kteří se drží opravdové víry.

Takoví „učitelé“ scvrkávají víru do kázání lidské morálky a sebe-disciplíny, protože v ní vidí fyzické potvrzení jejich víry. Domnívají se, že celé křesťanství je pouze o morální nápravě hříšného člověka. Věří tomu, že Ježíš trpěl na kříži Golgoty, aby oni mohli žít morálnější a lepší život než ostatní. Vidí kříž Golgoty jako možnost pro sebe, kterou jim Bůh nabízí, aby se stali morálně bezúhonnými lidmi. Taková je dnešní karikatura víry a křesťanství.

Je logické, že tento postoj vede jen a pouze k tělesnému souzení druhých křesťanů i nevěřících. Vede k přesvědčení, že protože jsem např. přestal krást tyčinky v obchodě, jsem lepší člověk, kterého ze mě udělal Bůh skrze oběť Jeho Syna na Golgotě. Je to čisté pokrytectví, farizejství a bláznovství! Pokud potřebuji víru dokazovat skutky, není to už spasitelná víra.
Dnešní tzv. reformované křesťanství založilo celou svoji teologii na jednom listu, který autor reformace nechtěl ani zařadit do biblického kánonu. Jak tragikomické! Luther moc dobře věděl, že v otázce spasení pro věčnost je tento list naprosto v protikladu se zbytkem Nové Smlouvy.

Jakoby Bůh dával na vybranou stejně jako dává na vybranou vždy už od počátku v Edenu. Budeš se držet jednoho listu nebo svědectví Ježíšova? Svědectví a evangelia Pavlova? Podle kterého evangelia bude Bůh soudit svět?

„Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.“ (Řím 16:25-27)

„Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.“
(Řím. 2:16)

Zvítězí ten ,kdo se bude držet svědectví Ježíšova nebo Jakubova? Víra, která jediná má moc zvítězit, je jen a pouze víra v Ježíše Krista Jeho dílo.  Náboženští pokrytci, kteří mají vypálený cejch na jejich svědomí, protože víra ve skutky a v sebe nikdy nedokáže upokojit naše svědomí, dnes ze všech stran vykřikují, že víra nestačí. Proč? Protože jí sami nemají. Spoléhají se na sebe a své „skutky víry“. My sice můžeme vidět, že pravá víra mnohdy vybízí k akci a ke skutkům (často způsobuje, že vycházíme ze svého pohodlí a navyknutého způsobu života do neznáma), ale často také ovocem pravé víry je nedělat vůbec nic. Čekat na to, že Bůh splní to, čemu věřím, že mi zaslíbil. Co musel Abraham udělat, aby se stal otcem víry? Musel obětovat Izáka, jak se to snaží překroutit Jakubův list? Nebo stačilo jen uvěřit Bohu, že splní svá zaslíbení? Vyzývám každého, ať si toto ověří v Písmu.

„Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit – ale ne před Bohem! Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘ Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. „ 
(Řím. 4:1-5)

Dnešní odpadlé křesťanství se plně vykazuje skutky. Novodobý farizeové na nás křičí, že podmínka pro spasení není víra, ale plné odevzdání našich životů Ježíši. Nikdy ale neřeknou co to je a jak to oni udělali. Proč? Protože to sami neudělali, nerozdali všechno chudým, nevzali si jen mošnu a hůl neopustili rodinu a nešli kázat evangelium.
Oni se spoléhají na to, že protože „odevzdali svůj život Ježíši“ (ať už to podle nic znamená cokoliv) je znakem jejich víry. Ve skutečnosti tato podmínka (jedna z mnoha) pouze ukazuje, že sami víru nemají.

Jelikož je víra podstata věcí, které nevidíme, je skutečná víra v protikladu k věcem, které vidíme. O tom je celá důvěra v Nové narození a usmíření s Bohem skrze Kristův kříž. Jenže to je těžká věc. Lidé neustále potřebují fyzické důkazy, které hledají nejen všude kolem, ale i sami na sobě. My křesťané Nové smlouvy máme úžasná Boží zaslíbení, mnohem velkolepější než před Kristem. Bohužel jim dnes skoro nikdo nevěří. Místo toho lidé věří v sebe a svoji poslušnost, oddanost, vytrvalost, bohabojnost, účast v církvi nebo společenství, mravnost, etiku, kultivovanost, jejich věrnost, horlivost, výdrž, sebe-disciplínu, boj s hříchem, slušnost, křest, odříkanou modlitbu, posty, dobré vystupování- zkrátka ve vlastní výkon.

Je těžké vidět sám sebe milovaný v Božích očích pouze vírou. Člověk si to potřebuje ještě dokázat, že je „právem“ milovaný, protože se nějak napravil. Protože je nějak lepší než ostatní. Automaticky se pak dostává do podmínečné hokynářské lásky něco za něco. Boží láska agapé se smrští na lidskou lásku- když budeš takový a takový budu tě mít rád a když ne, tak tě nebudu mít rád. Bůh nás nevede k této lidské formě lásky, protože On takovýmto způsobem nemiluje. Opravdový věřící si musí projít 7. kapitolou Římanům společně s Pavlem, aby zjistil, že v tomto těle stále je a bude beznadějný hříšník, který nedokáže činit dobro, i když jeho nitro dobro činit touží. Satan dává mnoha křesťanům iluzi, že ve skutečnosti konají samé dobro a jsou nyní lepšími lidmi než byli předtím. Tím samozřejmě roste pýcha člověka do závratných výšin ruku v ruce s odzbrojujícím pseudoargumentem, že takto skvělého mě učinil Bůh.

Pokud si ale po obrácení připadáte stále stejní jako předtím, je to prostě proto, že jste stále stejní lidé. Máte stejné šrámy, stejná zranění, stejné návyky, stejné chyby. Jsme jen hříšníci ve smrtelných tělech, kteří jsou stále z vnějšího pohledu pod mocí tělesnosti. Kdyby jste se rázem proměnili fyzicky na nějakou lepší úroveň, nepotřebovali byste víru ve změnu neviditelnou. V tom je víra, že věříme s Pavlem, že i když jsme stále ztracení hříšníci z vnějšího pohledu, z duchovního hlediska jsme již zcela osvobozeni a není pro nás žádného odsouzení v Kristu Ježíši. Tělesně jsme odsouzeni k smrti- jsme ve smrtelném těle, které ovládá hřích. Ale duchovně jsme Boží děti, kteří si jsou jisti, že mají věčný život na základě Božích zaslíbení. V křesťanském životě a růstu nejde přeskočit 7. kapitolu do 8.

Pán Ježíš nám jasně v Janově evangeliu říká, co se děje ve skutečnosti s někým, kdo se narodil z Ducha. Nejsou to nějaké dramatické změny, nejsou to teatrální emocionální prožitky, které mnoho lidí opět vyhledává jako potvrzení si své absentující víry. Pán Ježíš takovou změnu přirovnává k nepostřehnutému vánku větru, který sice pohybuje listy stromu, vydává zvuk, ale člověk vůbec neví odkud je, kam směřuje a nevidí ho.

„Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
(Jan 3:8)

Můžeme pozorovat změny v našem životě, ale nerozumíme jim. Víme, že se něco děje, ale nedokážeme přesně určit proč se tak děje. Duch s námi pracuje způsobem, kterému nerozumíme, ale přesto v hloubi sebe víme, že je to k našemu dobru. Něco je jinak, ale my nedokážeme vyjádřit, co to je. Změny v nás přicházejí postupně a nepozorovaně. A náš milosrdný Bůh ví proč. Častým rozšířeným omylem křesťanů je to, že se domnívají, že Bůh je dělá postupně silnějšími. Na příkladu Pavla ale můžeme vidět, že Bůh postupuje přesně opačně. Dělá nás stále slabšími, aby rostla naše pokora. Protože teprve v naší slabosti se může projevit Jeho síla. Bůh má zálibu v těch, kteří si jsou dobře vědomi svých nedostatků, což můžeme opět vidět jasně v biblických postavách. Vybral si Mojžíše, aby byl Jeho mluvčím a přitom Mojžíš neuměl mluvit a dobře to věděl. Vybral si Davida, který byl ten nejposlednější a nejméně vážený ve své rodině. Vybral si Ozeáše, kterému řekl, ať si vezme prostitutku za ženu. Bůh si vybírá outsidery, protože nemají povědomí vlastní pomyslné síly. Musejí spoléhat na Boha a ne na sebe. A to je také principem a obsahem křesťanské víry.

Takže i když vidíme nás jako trosku neschopnou konat dobro, věříme navzdory našim slabostem a selháním, že Bůh nás miluje právě teď a takové jací jsme. I přesto, že sami máme často problém se přijmout. Někdy jsme sami ze sebe znechucení. Ale ne tak Bůh přátelé. Protože Bůh není jako my. Bůh je větší než my. Nesmíme naší představu Boha smrsknout do mlhavého obrysu nás samotných. Musíme rozšířit naší představu Boží dobroty do mnohanásobných rozměrů. Musíme věřit navzdory tomu, co máme před sebou.  Jsme s Bohem jednou provždy usmířeni skrze kříž Ježíše Krista. Nic nás už nemůže odloučit od Jeho lásky. Nikdy se nás nevzdá. Nikdy nás neopustí, nezřekne se nás, nevyžene nás ven. Neztratí ani jednoho. Není nic co by nás mohlo vytrhnout z Otcovy ruky. Máme víru a přešli jsme již ze smrti do života. Otázka je: „Opravdu si dovolíš uvěřit, že Bůh je tak dobrý a tak divoký ve své lásce?“ Uvěříš Božím zaslíbením stejně jako uvěřil Abraham a přidáš se k němu?

„Člověk říká: Ukaž mi a já uvěřím. A Bůh říká: Uvěř a uvidíš“

Na závěr ale musím dodat, že pravá povaha víry a součinnost Boha a člověka v této otázce mi zůstává naprostou záhadou. Pán Ježíš často lidem říkal, že ne On, ale jejich víra je zachránila. I když víme, že Pán Ježíš všechny lidi znal a dobře věděl co je v člověku, divil se, když se setkal se setníkem a jeho vírou. Přemýšleli jste někdy nad tím? Bůh v lidském těle a On se diví. Diví se, že takovou víru nenalezl nikde v Izraeli. Jinde zase zkouší kananejskou ženu a tvrdě jí odmítá. Přirovnává jí k psům. Když se žena pokoří a řekne, že i psi se živí z drobtů, Ježíš se podiví nad sílou její víry a dá jí co požaduje. Jinde Bůh uzdraví syrského námana, který je nepřítel Izraele a modlář, který začne dělat naprosto nesmyslnou věc, aby se uzdravil z malomocenství jde se šplouchat do špinavého Jordánu před zraky svých podřízených vojáků. A jiné zbožné a hodné Židy nechá Bůh napospas nemocem. Jako kdyby touha byla hnacím motorem víry.  Jako kdyby násilníci uchvacovali víru houževnatou buldočí zatvrzelostí. Je tam skrytý princip. Ale o tom zase třeba příště.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>