Co je to láska?

index

Jaká je opravdová láska? Je to takový druh lásky, který nám vykreslují Hollywoodské filmy? Jaké je pojetí lásky věřícího a nevěřícího člověka? A dá se taková propast ve vnímání lásky překlenout?

Domnívám se, že pro mnohé je nepřijetí evangelia a Boží lásce velkou překážkou, protože mají sami o ní jinou představu. Nerozumí tomu, jak láska souvisí s utrpením a obětí, kterou Ježíš Kristus podstoupil na kříži. Nerozumí tomu, proč Bůh, který tak miloval svého Syna, ho nechal potupně ztýrat a zemřít… Pokud by to končilo tady, pak jistě. Jenže právě víra ve vzkříšení a vstoupení Ježíše Krista na nebesa a pravé pochopení jeho oběti ve vztahu k nám, je něco, co už člověk bránící se evangeliu nevidí..

Hned na začátek bych rád použil Ježíšova slova, která podle mne nejlépe vystihují zásadní rozdíl mezi smýšlením (o lásce) z člověka a smýšlením z Boha:

„Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Matouš 16:21-24)

V těchto několika větách řekl Pán Ježíš hodně důležitých věcí. První věc je, že jakékoliv smýšlení, které není z Boha, ale z člověka- tedy jakékoliv vlastní interpretace lásky a pohledu na ní, je od satana. Z našeho (přirozeného) pohledu neudělal Petr vůbec nic špatně- naopak. On přece chtěl uchránit svého Pána před potupnou smrtí na kříži. A za tuto jeho starost si od Pána zasloužil: „Jdi mi z cesty, satane!“ Dále Pán Ježíš řekl Petrovi, že je mu kamenem úrazu, tedy že tento druh smýšlení je přímo škodlivý. Ale jak to, vždyť Petr přece projevil lásku- starost o toho, kterého miloval… Hned poté řekl Pán Ježíš, že kdo chce jít za ním musí vzít svůj kříž a zapřít sám sebe- tedy svoji přirozenost, která je špatná.

Petr myslel pouze ze světského dočasného pohledu a chtěl Pána Ježíše uchránit před něčím, co mu Otec připravil. Vlastně ho nabádal k tomu, ať se tomu vyhne. Myslím, že právě proto Pán reagoval na jeho slova tak ostře. Petr evidentně Boží lásku v té chvíli neprojevil, ale projevil právě tu lidskou, která má vždy blíže k sobectví a nemůže tomu být jinak, protože člověk je už od narození zlý a zkažený ( i když umí dětem dávat dobré dary- Lukáš 11:13)

Pravá láska nikdy nehledá vůli naší, ale vůli toho, který vidí všechny věci a důvěřuje Bohu, že všechno, co činí je dobré a pro nás nanejvýš užitečné.

„Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.“ (Židům 12:6-11)

Dnešní člověk se ze všech sil snaží mít co nejjednodušší život. Pokládá peníze jako formu svobody, protože jejich dostatek mu dává iluzorní jistotu bezpečí a konání toho, co on sám uzná za nejlepší. Pokud přijde tíseň a překážky, snaží se je vší silou zdolat vlastním úsilým a sní o životě bez těchto těžkostí. Zřejmě si takový ideální život představuje cestováním po světě a strávením života bez starostí o hmotné zabezpečení. Těžko si asi umí představit, že by tím největším požehnáním byly právě tvrdé zkoušky, strádání a těžkosti. A přesto to podle Božího slova takto je, protože tady jsme jen na krátký čas a vše z tohoto světa rychle pomíjí. Čím víc jsme sraženi na kolena, tím větší lásku k nám nebeský Otec projevuje. Protože Bůh nechce, aby jsme byli takový, jací jsme. Pojem bezpodmínečná láska, je tedy velmi zavádějící. Protože láska je podmíněná! Je podmíněná podvolením se, odevzdáním, poslušností,pokořením, pokáním, změnou mysli.. Jinak to není láska ale rebelie vůči Bohu, kterou má od Adama každý člověk přirozeně v sobě.

„Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3:18-21)

Zde můžeme jasně vidět, že se nepíše v Písmu o tom, že kdo je hodný a přívětivý na ostatní není souzen. Ale kdo neuvěří v jednorozeného Syna Božího. Přijde vám, že tady není žádná podmínka? Bude nám pak něco platné, že jsme vycházeli s ostatními a dělali dobré skutky podle naší vlastní perspektivy? Co od nás Bůh žádá?

„Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ (Jan 6:28-29)

Ten zásadní a největší skutek není primárně „konání dobra ostatním“, ač to zní nevěřícím jistě zvláštně. Skutek, který žádá Bůh je uvěřit v toho, který On poslal. Uvěřit v to, co pro nás vykonal. Protože dokud plně nepochopíme oběť Kristova kříže, nemůžeme vidět pravdu o nás a ani o ostaních. A pokud nevidíme pravdu o nás, o ostatních, ani o tomto světě, pokud dál děláme věci, které se nám líbí, ale Bůh je nenávidí, pak se ptám: Můžeme mít opravdovou lásku?

Pravá láska strach zahání

„My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.“ (1. Janův 4:6)

„Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ (1. Janův 4:18)

Strach není součástí dokonalé lásky. Láska se nebojí odloučení, láska se nebojí pronásledování, láska se nebojí o život, láska se nebojí nemoci ani trápení ani smrti, láska vytrvá.
„Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ ( 1. Korinstkým 13:7)

Máme tedy 2 druhy lásky, jeden, kde je centrem člověk a druhý, kde je centrem Bůh. Člověk, který se plně spoléhá na Ježíše Krista a jeho vedení je ale vždy od těch, kteří vyznávají humanistickou lásku vzdálen. Neexistuje vzájemné pochopení pro 2 naprosto odlišná pojetí lásky. A to je tem kříž, který člověk jdoucí ke Kristu musí nést.

„Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ (Lukáš 12:49-53

Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat.“On jim odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají.“

(Lukáš 8:19-21)

3 thoughts on “Co je to láska?

  1. Ahoj.
    Já souhlasím. Těžko k tomu co dodávat.
    Snad jen ,že by se to nemělo líbit těm co rádi ekumenu.
    A rádi tento svět.
    To by mohla být docela spousta lidiček…
    No co..
    Málokdo nachází tu cestu
    I to je slovo Boží.
    I to se vyplní.
    A to není lehké psát.
    pokoj vám



  2. Ano, je to přesně tak, jak píšeš ! A je dobře, že jsi právě tento princip Boží lásky uvedl ve zvláštním článku. Také jsem si myslela, že když se vyznám Bohu ke svým hříchům a věci se v mém osobním životě začaly prudce měnit, že teď už bude pouze dobře, neboť Bůh mě opravdu miluje a odpouští. Ale když přišly první „zkoušky“ ,byla jsem tím zaskočena a utekla jsem zpět ke svému rozumu. Ano, je to přesně tak. Jen ten, kdo je ochotný lecos vytrpět a neutíkat před tím, čemu my lidé rádi říkáme „problémy“ , je vskutku Kristův.


Comments are closed.