Dalajláma a trocha nedávné historie

dalajlama-xiv-2_0
Převzato: http://www.apologet.cz/?q=articles/category/24-uvahy-/id/690-dalajlama-a-trocha-nedavne-historie

Ponechme nyní stranou temnou historii tibetské feudální teokracie, perzekuci křesťanů buddhistickými mnichy i adoraci dalajlámy levicovými intelektuály. Ponechme stranou i porušování lidských práv v Číně a stejně tak pronásledování křesťanů ze strany čínských komunistů. Jak řekl kdysi Václav Klaus, pokud mám volit ze dvou zel, nevolím ani jedno.

Přesto bych se trochu zamyslel nad historií vztahu ČR k dalajlámovi. Rudek se na mne jistě nebude zlobit, když zde bez jeho svolení zkopíruji jeden z jeho starých úvodníků. Pochybuji sice, že by se něco podobného mohlo na duchovní rovině odehrát i dnes, jelikož duch Torontského požehnání by se jistě takto nevymezil proti svému buddhistickému bratříčkovi. Ale toto svědectví pochází z doby, kdy Apoštolská církev ještě vedla skutečný duchovní boj, i když nad některými jeho formami bylo i tehdy možné pokrčit rameny, pousmát se nebo i zakroutit hlavou.

Dostanete sílu

Úvodník ŽvK R. Bubika

„…ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,8–11)

Pokoj tobě, drahý bratře, drahá sestro, pokoj tobě, milý čtenáři. Chci tě pozdravit při čtení šestého čísla časopisu naší církve a popřát ti, aby ti náš drahý Pán a Spasitel požehnal, abys přijal z řádků mého úvodníku i celého časopisu hojné požehnání.

Tento úvodník píšu počátkem května, v čase, který tak miluji. Velmi rád pozoruji, jak se všechno kolem nás krásně zelená a kvete. Nový život se hlásí všude, kam se člověk jenom podívá, nejprve jen nesmělými zelenými lístečky a pak, někdy doslova přes noc, se stromy a keře změní k nepoznání. I v tomto článku bych chtěl hovořit o moci života, ale trochu jinak.

S koncem května jsou spojeny dva velké křesťanské svátky, na které se ovšem poněkud zapomíná. Opomíjí se hlavně ten první, kterým je nanebevstoupení Páně. Je to svátek, který nám má připomenout událost popisovanou v knize Skutků, kdy byl Pán Ježíš vzat na nebesa. V osmém verši první kapitoly je velmi důležitá věta: dostanete sílu. Tato slova jsou velmi závažná a někdy je možná v popisu děje přehlížíme. Dnes bych proto chtěl hovořit o tom, že si musíme uvědomit, že Duch svatý a evangelium jsou mocí k životu. Jsme velmi často ve velkém nebezpečí, že budeme zaměňovat tuto moc za nejrůznější filozofie. Ale uvědomme si, že to nejde. Abyste pochopili, co mám na mysli, popíšu vám jednu událost ze svého života.

Hned po revoluci, když se pan Havel stal prezidentem, prohlásil ve svém prvním novoročním projevu, že chce, aby se Praha stala duchovní křižovatkou světa, a proto do naší země hodlá pozvat mimo státníky i pana dalajlámu a papeže. Toto sdělení na nás velmi těžce dolehlo. Byl jsem zděšen tím, co se v naší zemi bude dít dál. Rozhodli jsme se s bratry, že se budeme modlit.

Zanedlouho skutečně došlo k dalajlámově návštěvě v Praze. Při zvaní hostů nezapomněli ani na mne, a tak jsem dostal pozvání do Prahy na Hrad, do sálu na Vikárce, kde se mělo konat setkání s panem dalajlámou, a tam jsem měl zastupovat naši církev. Okamžitě jsme se rozhodli na tyto dny vyhlásit celocírkevní modlitbu a půst. A jel jsem do Prahy.

Mám v krvi přijít na místo raději dřív než později, takže jsem tam přijel s půlhodinovým předstihem. Prošel jsem si prostory, kde se setkání mělo konat. Byl to velikánský sál a kolem sálu, jak už to na hradech bývá, dlouhá chodba a z té chodby vedlo několik dveří dovnitř. Byl tam takový pěkný kout, jaký mám v podobných situacích rád, takový, odkud je možné v klidu pozorovat dění. Pozoroval jsem tedy, jak postupně přicházeli jeden církevní představitel za druhým, mnozí oblečení ve svých talárech. Najednou se otevřely dveře, zhruba dvacet minut před stanoveným začátkem setkání, a do chodby vstoupil pan dalajláma oblečený do tradičního oranžového oblečení – jedno rameno holé (za což jsem ho obdivoval, v zimě takto oblečen) a za ním šel jeho průvodce, ustrojen podobně. Byl jsem dost daleko, dobře ukryt, protože přede mě se ještě postavili další dva církevní představitelé, ale moje hlava lehce vykukovala, protože jsem dobře schovaný pozoroval dění. Ne nadarmo Pán Ježíš mluví o tom, že Syn člověka nemá hnízdo. Já jsem se také chtěl schovat do nějakého takového hnízda.

Pan dalajláma podával přítomným ruce a mě zajímalo, proč se nedívá těm, kterým ruce podává, do očí, ale přes ně. Chodba byla v ten moment plná novinářů i dalších přicházejících představitelů církví. Najednou se jeho a moje oči setkaly. Přestával podávat ruce a vykročil. Všichni mu ustupovali, prošel celou chodbu, nevšímal si vstupů do té velké haly. Pořadatelé se nechápavě dívali, co se děje. Prošel celou chodbou až na konec, vstoupil mezi ty dva, kteří stáli přede mnou, oni mu taktně rychle ustoupili a my dva jsme stáli proti sobě. Podával mi ruku, já jsem mu také podal svou, ustoupil a pustil ke mně svého průvodce, který šel za ním. Nevím, kdo to byl, nepředstavil se mi. V té době jsem ještě dobře slyšel, takže bych jeho jméno nepřeslechl.

Dívali jsme se jeden na druhého. Já jsem se modlil v jazycích, co dělal ten chlap, nevím. Po chvíli mi podal ruku, já jsem ji přijal, a pak jsem najednou cítil, jak z jeho ruky do mé vstupuje skrze prsty směrem ke dlani nějaká energie. Vstupovala a zpomalovala se. Nedošla ani do polovice dlaně a najednou jsem měl pocit, jako kdyby někdo povolil pružinu, která prudce tuto energii vyhodila pryč. Pak oba dva oranžově odění pánové odešli a my hosté jsme byli pozváni do velkého sálu, kde byly do kruhu postavené židle.

Pan dalajláma se představil jako myslím čtrnáctý (teď už si přesně to číslo nepamatuji) vtělený Buddha. Mě tyhle věci až tak nezajímaly, spíš mě zajímalo, kde je ten druhý chlapík, protože jsem ho nikde neviděl. Hledám, hledám – a on stojí za mou židlí. Uvažoval jsem, proč. Později se celé setkání změnilo na soukromý rozhovor některých představitelů s dalajlámou v angličtině, a jelikož se mi začal ozývat žaludek, šel jsem se na druhou stranu sálu posilnit z tabule, kterou nám tam pan prezident nechal připravit. Když se ozval hlas, že se pan dalajláma s námi chce před odchodem rozloučit, už jsme si nesedli do kruhu, ale jen tak stáli v takovém oválu, on na jedné straně, já na druhé. Podal ruku jednomu zprava, druhému zleva a pak šel přes celý ovál znovu přímo ke mně, aby se rozloučil se mnou. Celý čas jsem se modlil. Setkání skončilo a my jsme se rozešli.

Když jsem tento zážitek vyprávěl na biblické škole, jeden ze studentů (doc. Pavel Hošek, ThD. pozn. AF) mi řekl: „A já v tom příběhu budu pokračovat dál. V té době jsem byl ještě ve světě a byl jsem velkým ctitelem a obdivovatelem východních náboženství. Hlavně jsem obdivoval velkou moc, která je v těchto náboženstvích. Ještě s dalšími kluky jsme se vypravili za jedním známým indologem, který sídlil v Praze a už za doby totality v naší zemi šířil myšlenky východních náboženství. Ochotně nás přijal a my mladí obdivovatelé jsme ho poslouchali. Byli jsme nadšení z toho, co jsme se dozvěděli o velké moci, která tam působí, až jeden z nás se ho zeptal, zda je v křesťanství také nějaká podobná moc. A dozvěděli jsme se, že je, ale křesťané ji nepoužívají. A pak nám náš hostitel začal vyprávět: „Řeknu vám jeden příběh. Když tu byl dalajláma – byli jsme ve velmi úzkém spojení – vyprávěl mi, že prezident Havel pozval na Hrad všechny církevní představitele. Když dalajláma přišel mezi pozvané účastníky setkání, bylo to všechno pusté, jen v jednom člověku byla velká moc, velká energie. Údajně to byla moc srovnatelná s mocí, kterou měl v sobě dalajláma. Načež dalajláma šel za ním a nabídl mu sjednocení. Ale ten vůl to odmítl.” A student za všeobecného smíchu dokončil slovy: „Konečně vím, kdo byl tím „volem”, který to odmítl.”

Drahý čtenáři, zkusme se zamyslet. To, že jsem se mohl zúčastnit setkání s představitelem mocného duchovního směru a že si mě můj Bůh mohl použít, bylo jenom proto, že za mnou byly modlitby Božího lidu. Prostí bratři a sestry se modlili, volali k Bohu a já jsem tam mohl stát a zvítězit. Ne pro mou moc, ale pro moc modliteb Božího lidu. Ukázalo se, že síla Ducha svatého zmobilizovaná upřímnými modlitbami Božího lidu je silnější než jakákoliv jiná duchovní moc.

Mladá fronta Dnes o tři dny později napsala, že pan prezident svolal do Lucerny všechny umělce, představitele, diplomaty a jiné velikány naší politické i kulturní obce, a během deseti minut byli všichni v transu. Proč nebyli v transu všichni na Vikárce? Protože díky modlitbám Božího lidu tam byla jiná moc, která to nedovolila.

My teď v červnu vyhlašujeme modlitební řetěz. Drahý bratře, drahá sestro, zapojme se všichni, aby už nikdo nemohl říkat, že v křesťanství je moc, ale křesťané ji nepoužívají. Vynasnažme se, aby opak se stal pravdou, aby naše evangelium bylo zvěstováno v moci, v kontextu slov v úvodu:…dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky. Náš národ nepotřebuje filozofii, psychologii a podobné směry – toho už je tady dost. Náš národ potřebuje slyšet jasné, ničím nepřikrášlené a ničím nezjednodušené evangelium zvěstované v moci Ducha svatého.

A proto modleme se, bojujme, hledejme a nebojme se uplatňovat moc, která nám byla zaslíbena naším Pánem, a jak víme z Písma, v padesátý den po vzkříšení Ježíše Krista skutečně dána v Duchu svatém. Ano, Letnice ještě neskončily, díky Bohu, a do příchodu Pána Ježíše neskončí.

Nechť vám Bůh mocně požehná.

Váš bratr

Rudolf Bubik, biskup Apoštolské církve

psáno v roce 2007

One thought on “Dalajláma a trocha nedávné historie

  1. Podívejme se co na to říká Bible

    2J/ 7-11
    Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. Dávejte si pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte; kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích.

    Jistě jste zaznamenali kauzu Dalajlámy vs. Hermann vs. Brada vs. Zeman

    Podotýkám, že pan Hermann je původem žid, které konvertoval ke katolicismu a je vysvěcený katolický kněz.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>