Duchovní význam biblický příběhů 1. část: Ananiáš a Safira

ananiasesafira

Rád bych vytvořil seriál o duchovním významu některých biblických příběhů v Bibli. Zdaleka neznám a nerozumím (duchovně) ani většině (ani polovině) příběhů z Písma, ale přesto věřím, že jelikož jsem v Kristu, rozumím všemu dokonale (v duchu). Lidská moudrost- moudrost tohoto světa je pro Boha bláznovství a stejně tak duchovní věci jsou přirozenému člověku bláznovství. Věřím, že celé Boží slovo je napsané tak, že v něm jsou zahrnuta duchovní poselství. Každý příběh má dvě polohy- jedna je ta skutečná historická a druhá je to významová- duchovní. Začal bych s příběhem z NZ o Ananiášovi a Safiře.

Nejdříve ale ujasníme některé pojmy z hlediska duchovního významu, které se v příběhu vyskytují.

Pole, pozemek, statek (tento svět viz. např. Mat. 13:38)
Peníze, majetek, bohatství, poklad ( skutky tohoto těla, pomyslná dobrota tohoto života a „dobré skutky“ zde v těle hříchu, kterých si lidé cení)
Prodat, rozdat, rozloučit se, ztratit (rozloučit se duchovně, odepsat to jako ztrátu, nelpět na tom)
Koupit, kupovat bez peněz ( přijmout něco vírou, přijmout to za své ačkoliv to fyzicky- tělesně nemám, věřím, že to vše mám v Kristu)

Příběh není dlouhý a je ve Skutcích v 5. kapitole. Napsal jsem význam více pojmů, které jdou napříč celým Písmem, ale objevují se i zde. Duchovních pojmů je v příběhu víc, ale prozatím si ponecháme tyto. Jaký je duchovní význam tohoto příběhu?

Objevuje se zde stejný duchovní princip jako u příběhu bohatého mladíka, který si cenil svých „dobrých skutků“ v těle a mravního chování a nechtěl se rozloučit se vším, co má. Stejně tak příběh Ananiáše a Safiry je obrazem duchovního smilstva s tímto světem a ponechání si vlastní dobroty a dobrých skutků. Jejich smrt je stínem a předpovědí budoucnosti duchovní smrti všem těm, kteří si ponechají část tohoto světa, část sebe a své pomyslné „dobroty“ svého vylepšeného „křesťanského“ života a nechtějí se rozloučit se svými skutky- nechtějí přijmout skutky Krista a život Krista za svůj život. Chtějí si zkrátka něco nechat pro sebe, něco ze své tělesnosti co se jim na nich líbí, čím podle nich těší Boha, možná i nějaký tělesný vztah, který pro ně může být větší „láska“ než Kristus…

Shrnutí a závěr z příběhu: Kristus nám jasně říká, že musíme ztratit celý náš pozemský život, abychom mohli obdržet život věčný.  Celý život znamená celý život, ne jen jeho část, jak to udělali výše zmínění a jak to dnes dělá celé mainstreamové křesťanství. Všechny naše skutky těla smrti zde musíme odepsat jako ztrátu a prodat je- rozloučit se s nimi a přijmout skutky Krista za své skutky před Bohem. Přijmout, že celý náš život není zde- teď a tady, ale je v nebesích, kde je náš poklad- náš život, Kristus, který se nám stal vším- doslova všemi věcmi a nám zde nezbylo nic viditelného a pomíjivého, čeho bychom si cenili. My máme naději a naděje, které je vidět není už naděje.
Amen.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>