Jak se přiblížit Bohu a duchovně růst? Jak se stát chudý duchem?

06a16e04efb7d4be1f9de0aabaebca33

Člověk má tak nějak automaticky nastavené, že k Bohu se přiblížíme naším výkonem- činností. Ostatně i proto vznikají všechny možné náboženské činnosti. Je tomu ale skutečně tak? Co nás opravdu přiblíží k Bohu? Je to čtení Bible? Modlitby? Půsty nebo poutě? Nebo je to náš změněný vnitřní postoj-pokání?

Často z kazatelen slyšíme, jak bychom se měli chovat a co bychom měli správně dělat. Jak často bychom měli číst Bibli a jak často se modlit. Víte, to nejsou špatné věci. Jenomže farizeové a zákoníci četli Písmo dnem i nocí, postili se, dávali almužny chudým, modlili se téměř bez ustání a stejně jim to nebylo nic platné. K Bohu je to nepřiblížilo. Musíme se nad tím přece zamyslet. Proč ne? Musíme se zamyslet nad tím, jestli něco neděláme špatně my samotní. Protože změnu smýšlení může učinit pouze člověk, který je ochoten si připustit, že se může mýlit. Člověk, který je ochoten si připustit, že možná nejde správně a možná věří něčemu, co není pravda.

Takový stav ale není příjemný pro nikoho. Stav, kdy je člověk plně otevřený své omylnosti a nedokonalosti v porozumění věcí. Nicméně jsem si jistý, že pouze takový stav, je tou pravou půdou pro duchovní růst a zrání člověka. Já osobně bych snad ani nespočítal kolikrát jsem se mýlil. Zpětně vidím, že Bůh mě schválně vedl skrze omyly a „slepé uličky“, protože jsem hodně zaměřený na rozumové poznání. Bůh ale zavrhl moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhl. Znamená to snad, že nemáme používat svůj rozum? Vůbec ne. Jen se na něj nemáme spoléhat. Ježíš nechce, aby jsme se spoléhali na svůj vlastní rozum, ale pouze na Něj.

Je to právě rozum a kritické uvažování, které nás vede k mnohému souzení a odsuzování druhých. Neuvědomujeme si, že ten největší problém nemusí být v názorovém rozdělení, ale v postoji, který máme vůči druhým. Také jsem se bil neochvějně za tu jedinou správnou pravdu, snažil jsem se lidi kolem argumenty přesvědčit, že se mýlí a domníval jsem se, že jim tak pomáhám. Jenže pravda bez lásky je jen hybná síla špatnosti. Můžeme to dnes vidět na odosobněných sociálních sítích. Lidé nemají mezi sebou vůbec žádný vztah, jsou jen virtuální ikony, které se bijí za své neotřesitelně pravdivé postoje. Neexistuje tam žádný vzájemný respekt a uznání jeden druhého, protože tam nemůže existovat žádný reálný vztah mezi lidmi.

Pokud skutečně nemám lásku k tomu, s kým chci sdílet evangelium nebo mé současné poznání, pokud chci jen někoho studenými argumenty rozumem přehádat a přesvědčit, pak takové úsilí vyjde vždy vniveč. Jsem přesvědčen, že čím blíže jsme Bohu, tím blíže jsme i lidem kolem sebe. Všem lidem, ne pouze těm, kteří mají zrovna identický pohled na určité věci a stejné názory jako my. Čím více dokážeme prožívat hlubokou Boží lásku, tím více dokážeme přijímat druhé, dokážeme jim lépe porozumět, i když vidí věci v současné chvíli jinak. Někdy si představuji jak by bylo úsměvné, kdyby se moje staré zákonické já hádalo s mým současným já, které je pod milostí a těší se z Boží lásky.

Myslím, že v přiznání vlastní nedostatečnosti se skrývá určitá odvaha. Odvaha být chudý duchem. A když jsme chudí duchem, Bůh se přibližuje. Bůh nemůže nic dělat pokud jsme přesvědčeni o své zaručené pravdě, pokud ostatní drtíme vytrženými biblickými verši, abychom jim dokázali jejich omyl. Určitě všichni znáte to, když si přečtete nějakou pasáž z Bible a najednou tam vidíte něco, co jste předtím vůbec neviděli. Najednou chápete stejná slova úplně jinak. Ale to není záležitostí nějaké intelektuální práce. To není záležitostí našeho úsilí. Je to Boží milost, že nám o sobě zjevuje svoje pravdy. Protože pravdy o Bohu jsou vždy dobré a vždy k našemu potěšení a užitku.

Náš duchovní růst je slovy Jana Křtitele závislý na tom, zda se my budeme menšit a On v nás bude růst. Pomalu mi přestává záležet na tom, jak mě lidé vidí. Protože začínám vidět, jak mě vidí Bůh. Nevěřím tomu, že mám nějaký patent na pravdu. Nevím skoro nic. A čím více si dovolím nevědět, tím více prostoru nechávám Jemu mě uvádět do pravdy. Čím méně spoléhám na sebe a svoji dobrotu a poslušnost, tím více spoléhám na dobrotu a poslušnost Ježíše Krista. Dobrovolně se chci stát chudým, přestat stále soudit dobré a špatné a nechávat to na Něm. Jestli se budu něčím chlubit, budou to moje slabosti, protože v nich se zračí moje spása- Ježíš Kristus, který si mě zamiloval se vším všudy. Nezamiloval si náboženského herce, který předstírá dokonalost, ale zlomeného hříšníka, který je jen žebrákem u dveří Boží milosti. Zamiloval si mě takového, jaký jsem.

A ZROVNA TAK TEBE. Otázka není jestli to víš, ale jestli to prožíváš.

Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“
(Matouš 5:3)

 

2 thoughts on “Jak se přiblížit Bohu a duchovně růst? Jak se stát chudý duchem?

  1. Ahoj,
    musím ťa pochváliť za nádherný článok.
    Pri jeho čítaní som si spomenul, ako mi bol vyložený jeden verš…
    „Blahoslavení chudobní duchom, lebo ich je nebeské kráľovstvo.“
    Všetci dobre vieme, kto sú „TÍ BOHATÍ DUCHOM“
    …mne bol tento verš vysvetlený tak, že blahoslavení sú chudobní duchom,
    lebo keď je človek zúfalý, vtedy ma najbližšie k BOHU. AMEN



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>