Jaká je tvoje svatost?

jesus-is-your-sanctification

Existuje rozšířené učení, že existují dva různé typy posvěcení. Jedno, které nám připravil Bůh skrze Ježíše Krista a jak praví Písmo, kde Kristus je naše posvěcení. ( např. Jan 17:19, 1.Kor. 1:30) A potom druhé, které člověk nějak dosahuje vlastním úsilím se o osobní posvěcení. Jak? Skrze „dobré skutky“ a odvracení se od „špatného jednání“, které mnozí považují za hřích, zatímco dobré jednání a skutky za „ovoce víry“.

Pokud bychom skutečně připustili, že existují dva různé typy posvěcení, potom musíme zákonitě rovněž připustit, že existují dvě různé svatosti. Jedna, kde Kristus je naše posvěcení, naše spravedlnost, naše moudrost, náš výkon, naše dobré skutky, náš život, zkrátka vše. A potom druhá svatost, ta lidská, která se postupně vylepšuje k nějakému bodu, kdy je dotyčný nějak „lepší a morálnější“ než jeho okolí. Tedy svatost skrze tělesné jednání našeho těla hříchu a smrti. Lze v tomto těle dosáhnout svatosti? Někteří si zjevně myslí, že ano.

Když jsem se v jedné diskuzi zeptal křesťana, který se odvolával na své skutky a svoji svatost, zeptal jsem se, jak se ta svatost na něm vlastně projevuje? Odpovědi jsem se nedočkal. Pokud máme dokonalé posvěcení skrze Ježíše Krista, proč bychom měli usilovat ještě o nějaké „posvěcení“ v těle? V takovém případě se jedná o duchovní smilstvo. Písmo jasně říká, že v tomto těle a životě máme zemřít spolu s Kristem a žít skrytý život v duchu v novém těle a novém životě Krista, který ukáže až onen den.

Lidé se ale nechtějí vzdát tohoto života a jejich skutků v jejich tělech. Tento křesťan mi zároveň napsal, že ho velmi těší dělat „dobré skutky“ pro Boha. Satan neustále podněcuje lidskou pýchu a tělesné smýšlení, abychom chodili tělem a nikoliv duchem. Neustále se nám snaží namluvit, že Kristus nestačí, že je třeba ještě naše vlastní posvěcení, že je třeba žít tento život pro Boha a nikoliv zemřít tomuto životu v těle, abychom mohli být vzkříšeni spolu s Kristem do Jeho slávy.

Kdo si zakládá na svém posvěcení ten odmítá Krista jako své posvěcení. Kdo pochopil, že jeho skutky nejsou nic víc než špinavé hadry před Bohem a všechno jeho úsilí v těle pokládá za lejna jako ap. Pavel, ten je připraven obléci Krista, jako svoje posvěcení. Ale nejde být zároveň v Kristu a zároveň v tomto těle. Musíme si vybrat jakou svatost a spravedlnost budeme mít. Zda tohoto těla a jeho skutků a nebo Krista a Jeho skutků.

Dnešní křesťanství vám říká, že máte být jako Kristus. Že Kristus vám jen připravil cestu, ale jít po ní musíte vy sami. Vaše tělo hříchu a smrti. Toto je filosofie antikrista. Antikrist znamená na místo Krista-tedy imitovat Krista. Ďábel se snaží vždy umocňovat touhu těla o nějaký úspěch, změnu, vylepšení. Ďábel chtěl být jako Bůh. Naproti tomu evangelium je o naší smrti v těle a životu v duchu spolu s Kristem a životu v těle Krista. Znamená to odloučit se od tohoto těla z masa a kostí a duchem se připojit do těla Kristova.
Ježíš řekl že On je ta cesta- ne, že On je ten, který ti připraví nebo ukáže cestu, že On je ten život, ne ten, který ti vylepší tvůj život v těle, a On je ta pravda- ne žádná lidská pravda.
Je Kristus tvým životem? Zemřel jsi v tomto těle hříchu a skutky tvého ubohého těla smrti pokládáš za hnůj jako Pavel? Jsi vdovou a nemáš již tento život nebo jsi nevěstkou z knihy Zjevení, která si říká: Nejsem vdova?
Ceníš si tohoto života? Žiješ stále v těle? Nebo jsi zemřel/a a tvůj život je skrytý s Kristem v Bohu? (Koloským 3:3-4)

„Což nevíte, bratří – vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon – že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství. Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu. “
(Řím. 7:1-4)

„Kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a žalu. Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a neokusím smutku“
(Zjevení 18:7)
V Bibli je pojem smilstva vždy užívám v duchovním významu, tedy pokud někdo tvrdí, že žije v Kristu (v Jeho těle) a přitom žije v tomto těle a tomto životě, jedná se o smilstvo. My musíme zemřít tomuto tělu a tomuto životu, abychom mohli žít v Kristu neviditelný skrytý život. Abychom mohli přijmout svatost Ježíše Krista a nebyli smilníky, když budeme stále duchem v těchto smrtelných tělech a smrtelných životech, které jsou jen dočasný pomíjivý stín našeho skutečného života. Takže kterou svatost si vybereme je na nás.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>