Jaký je vlastně rozdíl mezi věřícím a nevěřícím?

volba.420x315c

V poslední době se mi často potulují myšlenky kolem víry. Co to vlastně je? A mám skutečně víru? Lidé vnímají víru různě a existuje mnoho a mnoho křesťanů, kteří se pokládají za věřící, zatímco „ty druhé“ (ať už jiné denominace, ateisty nebo jiná náboženství) považují za nevěřící. Když se jich zeptáte proč se považují za věřící, řeknou vám, že je to proto, že věří v Krista, věří, že Jeho smrtí na Golgotě jsou vykoupení z jejich hříchů, věří, že Pán Ježíš je jediná cesta do nebe, že Pán Ježíš změnil nějak jejich život, že je učí jak mají správně žít, že je nějak transformuje, aby tolik „nehřešili“, že se jim po poznání Krista naprosto obrátili životní hodnoty a postoje atd.

Jelikož jsem celkem dlouhou dobu za mlada zkoumal zážitky NDE (blízkosti smrti), vím dobře, že velmi mnoho těchto zážitků přináší úplně stejný efekt, který popisují mnozí „věřící“ křesťané. Tedy jakási morální transformace života, změna životních paradigmat a hodnot, zvýšená empatie- soucit s druhými lidmi a život zaměřený na pomoc ostatním. Lidé, kteří prošli NDE popisují často objímající světlo a bezpodmínečnou všeodpouštějící lásku. Často také tvrdí, že viděli Ježíše nebo že prožili svůj život (retrospektivu) z pohledu druhých lidí a viděli bolest, kterou jim způsobili- což byl jejich „soud“. Všimněte si, že ze soudu je úplně odstraněn Bůh. Jsme to my, kdo soudí sám sebe, skrze druhé lidi a zdá se nám to z našeho tělesného pohledu správné.

Víra a tělesná praxe- náboženství

Bible nám v listu Židům velmi dobře popisuje, co to víra je. Je to víra ve věci neviditelné, víra ve skutečnost, kterou nejde nikterak lidsky analyzovat, nelze ji tělesně zkoumat, nelze ji fyzicky dokazovat jakýkoliv tělesným projevem, nelze odvozovat a potvrzovat z jakékoliv lidské zkušenosti pocitů, prožitků nebo projevů. A Písmo nám říká, že bez takové víry není možné se zalíbit Bohu. (Židům 11:6) Takže k tomu, abychom se mohli zalíbit Bohu nesmíme se spoléhat na jediný skutek těla, ale pouze na skutek víry. (Jan 6:29) Pojďme se podívat na to, co to vlastně je skutek víry, co to znamená, pokud člověk věří, a co vlastně znamená, pokud člověk nevěří.

Lidé zaměňují přesvědčení těla a víru. Každý člověk na Zemi má nějaké přesvědčení těla nebo přesvědčení své mysli, chcete-li. Ale toto přesvědčení těla nemá absolutně žádný vliv na spasení a bytí v těle Krista. Například já se bojím létat letadlem. Takže moje „víra“ v to, že letadlo nespadne je nepoměrně menší než ostatních lidí. Někdo jde do letadla a jeho tělesné přesvědčení je takové, že letadlo nespadne a proto nepociťuje žádný fyzický strach na rozdíl ode mne. Já tomu kusu plechu v 11 km nad zemí prostě nevěřím. Moje tělo tomu nevěří, nejsem o tom přesvědčen, proto produkuje adekvátní pocity a emoce, které nějak korespondují s mým fyzickým přesvědčením. Když jedu v metru nebo autobuse, moje přesvědčení je naopak takové, že věřím tomu, že se nic nestane, proto žádný strach nepociťuji. Někdo jiný zase ale zase může mít své fyzické nastavení v metru či autobuse jinak a nevěří, že se mu nic nestane z nějakého důvodu, který je opět fyzický. (Trauma, psychický blok atd.)

Pojďme si vzít například ateisty. Osobně považuji ateismus za druh náboženství. Můžeme tomu říkat humanistické intelektuální náboženství, kdy v centru uctívání nestojí vnější síla, ale člověk. To samé náboženství je například satanismus. Člověk a jeho přesvědčení je mírou všech věcí a tělesné blaho člověka je bráno jako vrchol naplnění tohoto náboženství. Jde o to žít svůj život teď a tady co nejlépe, co nejkomfortněji, co nejvíce v souladu s prostředím a svými potřebami. Vnější svět a naše vnitřní pocity těla obhajují veškeré naše jednání. Hlavním pilířem jsou prožitky a zážitky, určujícím prvkem dobra je naše laskavé jednání s druhými, společenská slušnost, dobré vystupování, tolerance k jiným přesvědčením a názorům, přijímání všech lidí bez rozdílu apod.

To znamená, že žádný opravdový ateista nemá skutečný problém s křesťanským náboženským světonázorem. Správný ateista se bude ptát na otázky a pokládat nejrůznější varianty a schémata, vznášet argumenty a bude v zásadě respektovat jiný postoj a jiný pohled na svět. Jeho autority jsou muži a ženy vědy, kteří systematickým empirickým zkoumání došli k nějakým závěrům na základě jejich tělesného výzkumu a na ty se bude také odvolávat více než na vlastní zkoumání nebo úsudek- Jeho přesvědčení čistě lidsko-centrické. Křesťanští náboženští lidé budou velmi vehementně prosazovat pouze jejich přesvědčení (Jelikož bible připouští jen jednu cestu ke spasení- Krista), které se ale paradoxně snaží obhájit tělesným způsobem. Jelikož je z hlediska křesťanského náboženství v sázce mnohem více než jen intelektuální argumentační vítězství, bude možná jejich způsob prosazování takového přesvědčení o dost ráznější a více dogmatický či někdy agresivní nebo výsměšný. To ale samozřejmě může platit i u ateistů.

Nicméně v obou případech jde o fyzické přesvědčení, které stále nemá vůbec nic co dělat s vírou. Existují například „křesťanští vědci“, kteří se na základě faktických archeologických nálezů snaží dokázat pravdivost bible. Ve skutečnosti takovým počínáním pouze veřejně demonstrují svoji nevíru. Víra nejde předat nějakými fyzickými argumenty, protože pokud se o ně opíráme a spoléháme na ně, ve skutečnosti žádnou víru nemáme.

Pak tady máme například charismatiky a letniční, kteří se rozhodli postavit svoje přesvědčení (nikoliv víru) na jiných tělesných projevech jako jsou emoce, pocity, fyzická uzdravení apod. Pak jsou tu samozřejmě katolíci, kteří věří v autoritu člověka (papeže) a v neomylnost jejich církve. Adventisté věří ve svoji neděli tedy sobotu. Věří, že jelikož jí dodržují, tak mají tu správnou víru- opět víra je neviditelná a nelze stavět víru na fyzických důkazech a projevech. No a takto bych mohl procházet jednotlivé denominace, které se všechny liší v tělesném přesvědčení a všechny spojuje jedno a to samé- nemají víru.

Možné se stále ptáte proč nemají víru. Někdo se domnívá, že křesťanská víra je prostě to, že věřím, že historická postava Ježíše Krista existovala. Nebo že jsem přesvědčen, že ho zabili a umučili na kříži a On pak byl vzkříšen a vystoupil na nebesa. Nebo, že jsem přesvědčen, že Jeho smrt mi smazala moje hříchy a Jeho krev byla vylita pro mne a moje hříchy. Někdo přesvědčuje druhé, že Ježíš byl plně člověk a plně Bůh, někdo si zase myslí, že je to ta největší hereze si něco takového myslet. Někdo tvrdí, že křesťan musí žít v jakémsi trvalém pokání, což je něco jako ten nejlepší možný morální život (tzv. křesťanský život dle dnešních farizeů a pokrytců https://www.youtube.com/watch?v=4J2LXXYXBL4&feature=emb_title) jakého jsem schopen, jinak nemám tu správnou víru. Vlastně to na první pohled vypadá, jakoby každý křesťan věřil v něco jiného. A tak vznikají stále více se štěpitelnější spolky, které si stojí za svými přesvědčeními.

Jestli něco mají všechny tyto spolky společného je to nevíra. Proč? Protože úplně všichni zakládají svoje přesvědčení na viditelných a materiálně nějak zjevených věcech a vjemech. Dochází například k takovým paradoxům jako u kalvinistů, kteří dokáží tvrdit, že člověk je spasený pouze vírou samotnou…. která ale nikdy nezůstává samotná. To je celkem dobrá anekdota, ale jestli to někdo myslí opravdu vážně? Ano, myslí, protože sám nemá víru, potřebuje, aby ta „víra“ byla nějak manifestovaná tělesně, proto bude svoje přesvědčení neustále spojovat s jeho tělesností. Bible toto počínají označuje jako chození tělem nebo chození podle těla či tělesné smýšlení. A pokud tímto tělesným smýšlením budu interpretovat bibli, budu v ní neustále nacházet nějaký manuál na to, jak tělesně dokazovat svoje přesvědčení- opět nikoliv víru, protože ta nejde nijak fyzicky dokázat, pokud ano, pak to již není víra.

Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.“
(Římanům 8:24)

„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“
(Židům 11:1)

Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.“
(Židům 11:13)

Takže věřit znamená naprosto oddělit všeho tělesné a duchovní. K tomu mimo jiné slouží Boží slovo viz. Židům 4:12
O tomto oddělení mluví Pán Ježíš, když říká, abychom si raději usekli ruku a vydloubli oko, než abychom skončili v pekelném ohni. (Matouš 18:8-9)
Nelze zakládat víru na čemkoliv tělesném, tedy ani na nějakém „změněném životě“, který je nyní „křesťanský“ nebo na účasti v nějakém shromáždění lidí nebo na tělesném „posvěcování“, které je posvěcením našich tělesných rozhodnutí a činů. Víme ale, že víra bez skutků je mrtvá. Jakub ve svém listu měří víru na skutcích (Jak. 2:18). Ježíš říká, že naše skutky musí být dokonalé (Mat. 5:48) a jinde se praví, že máme být svatí jako On je svatý (1. Petrův 1:16) Bible nikde neříká, že někdo bude spasený za nějakou snahu o dokonalost. Nikde se nepíše, že budeme spasený, když budeme zvnějšku jakoby lepší než jsme byli. Bůh nikoho neodmění prostě za snahu o to se nějak vylepšovat v těle a za „dobré“ chování, pomoci druhým a altruistickém jednání, které zdaleka není doménou pouze křesťanů. Bůh má jediný standart a tím je naprostá dokonalost.

Vzpomínám si, jak když jsem poprvé slyšel citát Riche Mullinse: „Bůh nemá žádný vkus, díky Bohu.“ Znělo mi to dobře. Protože jsem viděl svoji zlomenost a slabost, svoji nedokonalost, svoji tvrdohlavost a špatný charakter, svoje selhání a morální zkaženost a mnoho dalšího. Člověk se pak logicky ptá: „Jak by Bůh mohl milovat někoho jako jsem já?“ Vždyť já jsem zlý uvnitř, pokud se budu snažit nějak fyzickou vůli a sebezapíráním změnit své vnější tělesné projevy, nijak nezakryji to, kým jsem uvnitř. Ostatně sám apoštol Pavel toto věděl, když psal, že v jeho těle nepřebývá dobro a že není schopen dobro činit. (Řím. 7:18) Jenomže Bůh má velmi vytříbený vkus a to sice jeho vkus je dokonalost a svatost. Jeho vkus je Ježíš Kristus. (Matouš 3:17)

Takže zde existuje dilema člověka, který stojí před několika otazníky. Toto dilema může vyřešit jen jedna věc- Boží milost. Boží milost (Kristus) pak produkuje víru, skrze kterou je člověk spasen. „Milostí jste spasení skrze víru“ (Efeským 2:9)
Tato víra je determinována milostí (Kristem), který na kříži poskytl své tělo, svůj život a své skutky, abychom je mohli přijmout vírou za své. (Efeským 2:10) Tedy nemůže platit, že spaseni jsme pouze a jen vírou. Samotná pasáž z Efeským to popírá, když se v ní jasně píše, že spasení jsme milostí… skrze víru. Ovocem milosti je tedy víra. Víra, která odděluje skutky našeho těla, odděluje celou naší osobnost a celý náš život a spolu s Kristem toto vše umrtvuje na kříži Golgoty a přijímá skutky Krista, Kristův život a Kristovu oběť za své. Pravá víra je tedy oddělení se od tohoto těla (smrt) a znamená to doslova rozvést se se skutky tohoto těla a tohoto života a přijmout nový život, který je neviditelný a skrytý, přijmout nové skutky, které jsou neviditelné a skryté.

Pokud se stále držíme svých tělesných skutků a to kým jsme v tomto těle hříchu a smrti, nezbývá nám než spolu s Richem Mullinsem doufat, že Bůh nemá žádný vkus. Je to sice lidsky upřímné, ale zcela bezcenné, protože takovému postoji chybí pravda (Kristus) a pravá víra. Pravá víra znamená věřit, že Kristus je pro nás vším, všemi našimi dobrými skutky, všemi našimi činy, že On je naším životem- skrytým, neviditelným v Bohu (Koloským 3:3) a že jednou vyjde najevo, čím jsme, ale nyní to najevo nevyjde. (1.Janův 3:2)

Víra znamená vzdát se svých skutků a jako apoštol Pavel je pokládat za hnůj a zemřít tomuto životu, který se stane bezcenným se všemi jeho pády, vzlety, láskami, zklamáními, zážitky, strádáními apod. To vše je jen dočasný pomíjivý stav, který se přežene jako letní bouřka a zmizí. Nemá to žádnou trvalou hodnotu. Tento svět tolik staví na emocích a lidské představě lásky, lidských vztazích a lidské dobrotě a každý člověk světa vnímá takové věci naprosto stejně. Ať ateista, muslim nebo křesťan. Pokud to ale myslíte s vírou opravdu vážně, zkoumejte svůj život, zkoumejte svoje skutky. Pokud se identifikujete s tímto tělem a tímto životem a netrpíte závažným sebeklamem a pokrytectvím jako farizeové, uvidíte špínu a zlo, jako apoštol Pavel. To znamená, že pro vás není místo v Božím království. Pokud přijmete skutky Krista, pokud ho přijmete za Pána svých skutků, pak máte nový život a váš duch je Bohem oddělen (posvěcení) do těla Kristova. Když se tedy Bůh na vás kdykoliv podívá, nevidí vás a vaše tělesné projevy. Vidí Krista.

Spočítejte si cenu než budete stavět. Buď dáte Bohu za oběť beránka, kterého Bůh připravil a který je dokonalý jako Abel, nebo dáte Bohu plody svého úsilí a své práce, své námahy dostat ze sebe (z těla- ze země) to nejlepší. Taková oběť bude vždy pošpiněná a nebude nikdy dokonalá a proto jí Bůh nikdy nepřijme. Vyberte si, buď zakopáte svoji hřivnu do země (do svých skutků těla) nebo vyměníte své skutky za skutky Krista. Vyberte si, buď rozdáte všechny své skutky a stanete se chudí duchem nebo budete bohatí ve svých skutcích jako bohatý mládenec. Dalo by se pokračovat.

Na světě je asi 2 miliardy křesťanů, ale otázkou je, jestli Pán Ježíš vůbec nalezne nějakou víru až přijde?
„ Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
(Lukáš 18:8)

 

 

14 thoughts on “Jaký je vlastně rozdíl mezi věřícím a nevěřícím?


    1. „Položte si otázku, pracuje ve vašem životě Boží moc? Pokud ne, zamyslete se nad tím, čemu jste uvěřili.“
      Zamyslel bych se právě nad touto větou v kontextu s tím, co je v článku…


  1. Z tvého traktátu jsem teda vůbec nepochopil co to je víra, co je to skutek víry a kdo teda má vlastně víru.

    “Víra nejde předat nějakými fyzickými argumenty,” To také křesťanští vědci netvrdí. Jen vysvětlují, na základě vědeckých argumentů, že Bible je pravdivá. Tak přispívají k posílení víry jednotlivých křesťanů, což je velmi zásadní, neboť jejich víra NENÍ a NIKDY NEBUDE konstantní. Jinak by cesta k Bohu nebyla úzká ale široká. Jinak by bylo podobenství o Rozsévači chybné.

    Křesťanští vědci (65% ze všech nobelistů od roku 1900-2000). Rovněž poskytují informace k zamyšlení těm ateistům, kteří upřímně hledají pravdu. A když upřímně hledají pravdu, Bůh se jim dá poznat. Ono totiž věda slouží Bohu, ne ateistům, jak se nám snaží oni prázdnými řečmi namluvit.

    “Protože úplně všichni zakládají svoje přesvědčení na viditelných a materiálně nějak zjevených věcech a vjemech” Tak tomuhle nerozumím, já Pana Ježíše neviděl a věřím v Něj. Tak jsem dle Něj blahoslavený neboť dle Něj blahoslavení budiž ti, kteří neviděli a uvěřili.

    To ze se lidé dnes štěpí je způsobeno tím, ze si utvářejí Boha ke svému obrazu. Mají pak každý svého boha ale ne Boha.

    “Bible toto počínají označuje jako chození tělem nebo chození podle těla či tělesné smýšlení.” Tělesné smyšlení generuje život podle těla – tito lidé sice ústy vyznávají Pána Ježíše ale žijí stále ve světě.

    “Nelze zakládat víru na čemkoliv tělesném, tedy ani na nějakém „změněném životě“ – pokud začneme žít podle Ducha a ne podle těla, je to na nás vidět. Již neholdujeme věcem světa ale DĚLÁME to, co se Bohu líbí. A my to děláme sami od sebe, neboť jsme pochopili a uviděli, ze to co jsme doposud dělali bylo zlé. A nechceme se tedy k tomu vrátit. Je to přesně jak říká Petr, už nás nebaví život plný marnění, život v nestydatých vášních. Někdy přesto padáme, neboť jak jsme již zmínil, naše víra není konstantní. Ty pády ale musí být bezelstné, neboť jinak se snažíme klamat sebe i Boha.

    “Bůh má jediný standart a tím je naprostá dokonalost.” Tu má ale jen Pán Ježíš Kristus. Proto říká, buďte svatí neboť já jsem svatý. To znamená, ze se máme snažit být jako On, i když NIKDY takoví zde na zemi nebudeme. Co máme dělat? Je to v Bibli.

    Ano, spaseni můžeme být jen z Boží milosti, ze zřejmého důvodu to nemůže být ze skutků. Proč jsou ale Boží milostí spasení jen křesťané a ne třeba i ateisté? Ateisté Boha zavrhli. Začnou-lípou však hledat upřímně pravdu, Bůh se jim v určitém momentu dá poznat – dá jim milost – a je pak na nich, neboť mají svobodnou vůli, jestli v poznávání a víře porostou nebo ne – viz podobenství o Rozsévači.

    Viru můžeme ale ztratit a tak i spasení – proto Pán Ježíš NEUSTÁLE upozorňuje své učedníky “JEN POKUD se budete řídit mými slovy, dosáhnete nebeského království. Tak je to ostatně od počátku světa.

    “Pokud se identifikujete s tímto tělem a tímto životem a netrpíte závažným sebeklamem a pokrytectvím jako farizeové, uvidíte špínu a zlo, jako apoštol Pavel. To znamená, že pro vás není místo v Božím království.”

    Tak tomuhle nerozumím. Mně Bůh právě ukazoval co všechno je zlo, neboť jsem nevěděl o řadě věcí, že jsou zlo.

    “Pokud přijmete skutky Krista” – co konkrétně?

    Spočítejte si cenu než budete stavět….cely odstavec – co konkrétně máme dělat?


    1. To je přesně ono, člověk stále hledá nějaké fyzické důkazy, to co píšeš to jen potvrzuje.. Co máme fyzicky dělat? Máme žít lepší život? Ale změněné životy k lepšímu mají i ateisté, že.. někomu pomůže psycholog, doktor, někomu zase třeba meditace nebo nějaký šamanský rituál.. Pomůže to ze závislostí, někdo se uzdraví nebo mu je nějak líp atd.. na chvíli.. tenhle pozemský život má datum spotřeby a jeho koncem je smrt. Je to vždy jen nějaký dočasný pomíjitelný stav ke kterému se lidé upínají.. Buď jsi v tomto těle nebo jsi v těle Krista. Buď se upínáš k věčnosti nebo k dočasnosti. Pokud jsi v těle Krista, máš dokonalé skutky, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili vírou -ne tělem- protože každý tělesný skutek je hřích, pokud si myslíš, že děláš dobré věci nemůžeš zároveň dělat i špatné věci, jak píšeš.. To řekl Ježíš, že dobrý strom nemůže dávat špatné ovoce.. V zahradě byly dva stromy- jeden strom poznání dobrého a zlého, ze kterého tak rádi papáme a říkáme, jak teď jako křesťané žijeme lépe a děláme ty „dobré skutky“.. A druhý strom života. Strom života je Kristus a jeho ovoce je Kristus.. Takže pokud tvrdíš, že děláš zároveň dobré a zároveň špatné věci, nemáš dobrý, ale špatný strom- strom poznání dobrého a zlého. Mrkni na video o ovoci zde:https://www.youtube.com/watch?v=PmoccLjB_0U
      Pokud se spoléháš na tělo, na fyzické zlepšování chování a nějaký morálnější viditelný „křesťanský“ život, pak nemáš víru. Proč? Protože víra je spolehnutí se na věci, které nevidíme. To samé, když hledáš viditelné důkazy pravdivosti bible. Nějaké spolehnutí se na archeologické vykopávky přece není víra. Svět a jeho „moudrost“ ti víru dát nemůže, víru dává Bůh..
      Pokud jsi jednou v Kristu, jsi nové stvoření a víru nemůžeš ztratit, protože tvoje víra je víra Krista, stejně jako život už není tvůj, ale přijal jsi život Krista výměnou za ten svůj (zemřeli jste spolu s Kristem). Takže i kdybys tady v těle nějak zpanikařil a šel já nevím třeba k Mohamedánům, tak to nehraje žádnou roli, protože jak jsi jednou v Kristu, tvoje skutky těla už jsou jen odpad (jako pro Pavla), nemají žádnou hodnotu, protože jsi přijal život a skutky Krista. O tom taky Ježíš hovoří, když říká, že neztratí ani jednoho, nikoho nevyžene ven, nikdo nás nemůže vyrvat z Otcovy ruky a Pavel, že nic nás nemůže odloučit od Boží lásky.. Protože jsme v Kristu, Bůh nevidí už nás a náš fyzický život, ale Krista, náš opravdový (duchovní, neviditelný, zatím neprožívaný) život je skrytý spolu s Kristem v Bohu.. (Koloským 3:3) Opět doporučuji video: https://www.youtube.com/watch?v=LdSH1tHbEV0



  2. Normy jsi asi ztraceny případ. My nemáme žít lepší život, máme žít Kristův život, který říká čeho se máme třeba vyvarovat resp jaké chování je ovocem ducha. Pokud budeš pokračovat v hříšném jednání, třeba smilstvu, máš u Boha smůlu. “Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku, a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!”

    Čili od Boha lze odpadnout, vzivat Pána Ježíše ti nepomůže, pokud budeš, vědomě, konat něco, co se Bohu nelíbí.

    Tomáš děláme skutky, které chce Bůh to nikdo netvrdí, skutky jsou jen odrazem našeho spojení s Bohem. Všichni apoštolové pracovali pro Krista a dělali spoustu skutků až násilí se žít jako Kristus … ale samozřejmě nikdy nemohli být rovni Kristu.

    Viru jako takovou opravdu nemusíš nikdy ztratit, neboť je to tvá víra, které když se nepustíš, tak ji máš. Každý má nějakou víru, i třeba někteří italští mafiáni mají svou viru v Krista. Podstatná není ale tato naše víra, podstatně je, jestli se k ni Bůh přihlásí. V případě mafiánů o tom pochybuji. Neboť hodně lidem Kristus řekne, odejděte, neznám vás.

    Pokud bych šel k. Mohamedanum, což si neumím představit, tak aktem šahady se stanu muslimem a budu sloužit jinému Bohu. Stejně také až začne cipovani, také se pozná kdo je Kristův a pochybuji, ze někdo svůj čip okecá neboť Bozi slovo mluví jasně.

    Naposledy bych se vyjádřil k tvé vskutku zajímavé teorii, že skutky meho těla jsou jen odpad. Mne se to líbí, neboť mohu třeba pokračovat ve smilstvu a pak Pánu Ježíši řeknu, no tyhle skutky jsou jen odpad a já tě Pane miluji. Nicméně, tuto teorii si asi raději neprevezmu i když je příjemná, neboť mi umožňuje pokračovat v radovánkách tohoto světa.


    1. …na toto uz je asi aj skoda reagovat…
      JE TAM JASNE NAPISANE, ZE TO HOVORIL ZIDOM A TYKALO SA TO STAREHO ZAKONA A KED PRIJALI JEZISA, NEMOHLI SA UZ VRACAT K STAREMU ZAKONU…
      ONI SA ALE AJ TAK VRATILI…
      ODPADNUTIE JE TU MYSLENE, ZE ZASE SA DALI POD ZAKON.
      A KED TU UZ MUDRUJETE, ZE NESMIE CLOVEK VEDOME HRESIT, …VZDY HRESI VEDOME!!!
      NACO POTOM JEZIS ZOMIERAL, KED SA MOZEME SAMI ZACHRANIT?

      …A NEBUDES POKRACOVAT V RADOVANKACH TOHOTO SVETA, ABY SI „PYSNE TVRDIL“ JA SOM JAK SEKAL DOBROTU…
      A KEBY SME TA PRELUSTROVALI, ASI BY SME SA HODNE HODNE PODIVILI, CO SI ZA KVITKO.
      KAZDY ODSUDZUJE TAKE HRIECHY, NAD KTORYMI ZVITAZIL, ZE?
      ASI SI NEPOCHOPIL EVANJELIUM.
      N I E J E Z O S K U T K O V


  3. Medzi veriacim a neveriacim je iba jeden rozdiel: Ten, kto uveril v Pána Ježiša Krista a v Božie dielo spasenia na kríži, je spasený a má nádej večného života. Ten, kto verí v Neho, je novým stvorením v Kristu Ježišovi a je zapečatený Duchom Svätým ku dňu vykúpenia. Plní sa pri ňom to, o čom Pán Ježiš povedal Nikodémovi: musíte sa znovu narodiť z vody a z Ducha. Veriaci rozumie duchovným veciam a duchovne ich posudzuje, ale neveriaci tomu rozumieť nemôže, kým sám neuverí, lebo ako Písmo hovorí, je to zemský človek a rozumie iba zemským veciam, ktoré si môže overiť. Všetky ostatné rozdiely sú nepodstatné a neopodstatnené, lebo veriaci je cudzincom na tejto zemi a jeho občianstvo je v nebeskom kráľovstve; neveriaci je však doma práve na tejto zemi a veci Božie sú mu bláznovstvom.


    1. To co píšete jsou obecné pravdy, otázkou je jak ta Vaše víra skutečně vypadá. Komu bude Pán Ježíš říkat, odejděte, neznám Vás? No jistě to nebude říkat nevěřícím, kteří Bibli nikdy nečetli (můj případ až do obráceni, jinak bych bibli nikdy nečetl, natož studoval) a nebo četli jako nějakou jinou beletrii. Stejně tak podobenství o Rozsévači je výmluvné. Mužeme se i ptát, kdo jsou ty družičky, které neměly dost oleje …?
      Jak jsem již řekl, Pan Ježíš, VŽDY zmiňoval PODMINKU, kdy jste jeho, A to se týkalo všech, včetně apoštolů.

      Podobenství o Rozsévači nás jasné upozorňuje, že žádnou “definitivu” nemáte. Ale těch příkladů je v Bibli více.


      1. Víra nijak nevypadá, víra je spolehnutí se na věci, které nevidíme. Tělesný člověk hledí na věci těla, duchovní na věci ducha. Zákoníci a farizeové studovali Písmo dnem i nocí a bylo jim to k ničemu. Pokud neuvěříme, že Kristus je pro nás vším, náš život, skutky, odměna, pokoj, láska… pokud se budeme stále spoléhat na fyzické tělo a jeho skutky (hřích) pak nejsme v těle Krista, nemáme víru a nerozloučili jsme se s tímto tělem a tímto starým životem, jehož koncem je smrt.



          1. „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.“ (1.Kor. 2:14)


      2. …TO POVIE, ZE NEZNAM VAS ASI TAKYM AKO TY…
        VYKLAD JE TAKY, ZE TO POVIE TYM, KTORI SKUTKARCILI… JE TAM OPISANE, AKO SA BUDU OBHAJOVAT, ZE KONALI DIVY A SEKALI DOBROTU…
        ALE MILOST JE ZDARMA, NIE JE TVOJIM VYKONOM.
        A TITO SA BUDU CHVASTAT PRED SAMOTNYM JEZISOM… POKORA VESKERA ZADNA, ZATO PYCHA TOTAL HYPE.
        A CO SA TYKA DRUZICIEK, IDE O VYTRHNUTIE A V BIBLII JE VZDY DUCH SVATY REPREZENTOVANY V PODOBENSTVACH AKO OLEJ.
        KAAAAAAAAAAAMO.


      3. …KED CHODIL JEZIS S APOSTOLMI, VYUCOVAL ICH STARY ZAKON.
        ONI BOLI VSETCI POD STARYM ZAKONOM, AZ DO SMRTI JEZISA.
        VTEDY NASTALA DOBA MILOSTI OD MOMENTU UKRIZOVANIA.
        PRETO JUDAS NEMOHOL POUZIT MILOST A ISIEL ROVNO DO PEKLA, LEBO ZOMREL PRED UKRIZOVANIM.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>