Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘

images

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost,ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic –aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením,jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘ ( Kor 1,18-31)

Ať se nikdo neplete: kdo z vás si myslí, že je na tomto světě moudrý, ať se raději stane bláznem. Pak teprve bude moudrý, neboť moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím..“ (1.Kor. 3,18-19)

Každý, kdo spoléhá na moudrost tohoto světa a považuje sám sebe za moudrého, je v očích Božích bláznem. Neboť moudrost dává Bůh a dává jí obyčejným lidem srze přijetí víry v Ježíše Krista. Pouze lidé, kteří vědí, že sami žádnou moudrost nemají a neváhají to přiznat, jí mohou obdržet. To je poselství evangelia, které káže apoštol Pavel.

Můžeme se ptát, proč Bůh přišel na Zem jako chudý a nejobyčejnější člověk. Proč si vybral obyčejné a prosté muže jako své učedníky a následovníky. Jistě si mohl vybrat mnohem chytřejší a vzdělanější. Nabízí se jednoduchá odpověď. Jejich mysl nebyla plna nabytých vědomostí tohoto světa, nepovažovali se za moudré, vzdělané nebo nějak duchovně vyspělé. Byli to prostí muži. Ježíš k nim promlouval trpělivě a když nerozuměli- například podobenství, vysvětlil jim ho.

„V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.Ano, Otče: tak se ti zalíbilo“. (Mat 11,25,26)

Neexistuje žádná propast mezi nejobyčejnějším člověkem a učením Ježíše Krista. Není žádná tajemná hra se slovy, za kterou by Ježíš šifroval svoje poselství. Není žádný tajný kód určený pouze vyvoleným, kteří sebe považují za vzdělané a znalé světa. Ježíš kázal mezi tím nejobyčejnějším lidem a ten ho přijal. Nepřijali ho ale jeho vlastní, farizejové a zákoníci- muži cti, veřejné úcty, vzdělanci a znalci Písma. Ježíš byl pro ně příliš obyčejný, nevzdělaný, prostého původu. Někoho takového přijmout za krále a Spasitele? To se jim nelíbilo a tak ho stále pokoušeli a hledali záminku, aby ho mohli vydat Římu.

Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.

A stejně jako Ježíš neříkal nic tajně a neodkrytě, tak i jeho učení bylo přístupné všem lidem bez rozdílu. Komu je dána moudrost shůry, ten pochopí, že bez Boží milosti nelze vlastní silou žádné skutečné poznání získat. Pokud nerozumíš Písmu, pros Ducha Svatého o vedení, aby ti odhalil věci na první pohled skryté.

Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.(Mt 13,10-14)

A tak prosme o moudrost, které se nám nedostává. Přiznejme, že sami nic nevíme ani nic nepochopíme. Zapomeňme na všechno, co jsme se naučili před tím, než jsme poznali Ježíše Krista a nechali se vést jeho milostí. Prosme, aby nám mohlo být dáno. Naše síla je v naší slabosti.

Aby mi ta úžasná zjevení příliš nestoupla do hlavy, byl mi dán do těla osten, satanův posel, který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel. Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo, ale řekl mi: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc. S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista – vždyť má síla je v mé slabosti! (2. Kor.12,7-10)

Přiznejme sami sobě naší slabost, vždyť jsme slabí, abychom rostli v Kristu. Spoléhejme pouze na Jeho vedení a nikoliv na naše klopotné snahy o získání vědění, ať už od moudrých knih, učebnic, školních lavic, seminářů, duchovních učitelů, atp. Boží slovo má moc uhasit naši žízeň po odpovědích, ale nejdříve musíme uznat, že naše dosavadní nabytá moudrost, je pouze bláznovstvím. Staňme se znovu otevřenými pro Boží Slovo jako děti.

V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. (Mt 18,1-7)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>