Jóga versus křesťanství

1388acz

Milí sourozenci, pro mnohé z vás není tajemstvím, že jsme se dlouhou dobu (15 let) zabývali jógou, a to nejen jako cvičenci, ale i jako cvičitelé. Naše první kontakty s ní se datují do roku 1969. Tehdy se širší veřejnost v bývalé Československé republice začala o Józe dozvídat zvláště prostřednictvím článků v Mladém světě, které popisovaly některé cviky, nebo systém hathajógy.

Vzhledem k tehdejšímu totalitnímu režimu se o duševních a duchovních aspektech hovořit nesmělo. Tak došlo ke zkreslení obsahu pojmu jóga v tom smyslu, že je to pouze nějaké zdravotně prospěšné cvičení – bez náboženského obsahu.

Dá se říci, že tento hluboko zakořeněný názor převládá u většiny našich občanů dosud – více než 14 let po sametové revoluci. Naše republika je jednou z postkomunistických zemí, kde po pádu totalitního režimu zavládlo určité ideologické vakuum a lidé jsou náchylní přijímat myšlenky, které jim připadají zajímavé a nové. Týká se to především mladých lidí, kteří nepoznali náboženskou svobodu a mají velký zájem o toto „duchovno“.

Inzeráty v novinách upozorňují na bezplatné úvodní přednášky o tom, jak rozvíjet skryté mentální a duchovní schopnosti. Východní náboženství je decentně maskováno např. za způsoby, jak překonávat stresy.

Z mnohých lidí se stali sebezbožňovatelé. Jsou přesvědčeni, že člověk je v podstatě dobrý a může dosáhnout dokonalosti. Východní náboženství posouvají tuto touhu po dokonalosti až do krajnosti učením, že na nejvyšším stupni „osvícení“ může člověk splynout s bohem. Podle nich je v prvé řadě na člověku, aby rozvinul techniku, která v něm osvobodí božství.

Jinak by totiž nemohlo docházet k tomu, že jóga a jiné orientální praktiky jsou rozšiřovány a přijímány i mezi křesťany.

Svědčí o tom i různá setkání v rámci mezináboženského dialogu (v roce 1998 v Kyjově u Hodonína a v Míčovně pražského Hradu, dále Fórum 2000 ve Svatovítské katedrále na téma „Hledání jednoty“ a v neposlední řadě konference „Jak může každý z nás přispět k míru a harmonii ve světě“, která probíhala loni v říjnu v evangelickém kostele sv. Salvátora v Praze a v Paláci Lucerna.) Na těchto akcích se známé osobnosti našich největších církví – religionisté a teologové – spojují s významnými osobnostmi hinduismu, islámu, hnutí Hare Krišna… Na snahách o mezináboženský dialog snad nemusíme vidět něco špatného, ale mnoho záleží na tom, koho si vybereme za partnera. Je třeba počítat jak s jeho případnými postranními úmysly, tak i s možnou zkratkovitou reakcí veřejnosti.

Další neblahý důsledek tohoto přesvědčení jsou rafinované snahy protlačit systém Jóga v denním životě do škol – včetně mateřských. Zpočátku jen jako některé tělesné cviky, ale dříve či později jako součást hinduistické filozofie i náboženství. Jde o otevřené porušování zásad náboženské neutrality školství.

Kořeny jógy – hinduismus

Počátkem sedmdesátých let minulého století jsme byli ve skupině zájemců o praktikování hathajógy v Havířově. Zprvu to byla jen další z forem fyzických aktivit, kterým jsme se věnovali. Postupně jsme doma i v zahraničí absolvovali různé kurzy a semináře zaměřené na jógu. Zabývali jsme se očistnými technikami těla, ásanami, pranajámou, relaxacemi, meditacemi, ale i masážemi. Pro získání dalších zkušeností a nalezení vlastního gurua (duchovního vůdce) jsme podnikli cestu do Indie, kde jsme navštívili některé ašramy (školy jógy). Nabyté poznatky jsme předávali v kurzech jógy jako cvičitelé.

V tomto příspěvku bychom chtěli podat nezkreslený obraz o józe, z čeho vychází – jaké má pozadí.

Při pobytu v Indii a později studiem různé literatury jsme začínali chápat, že jóga není jenom tělesným cvičením, ale že má své kořeny ve filozofickém systému, který je jednou z částí velice tolerantního náboženství – hinduismu. Jóga není tedy jen cvičení, ale i životní styl, celá filozofie myšlení, která vychází z hinduistického pojetí, ať již jde o zákon karmy (zákon příčin a důsledků), reinkarnace (koloběh převtělování duše), anebo pojetí samotného Boha.

Hinduismus je pohanské náboženství, které uctívá desetitisíce božstev, ať již v podobě lidí, nebo zvířat, rostlin i hornin. Hlavními bohy moderního hinduismu jsou Brahma – stvořitel, Višnu – udržovatel a Šiva – ničitel. Nejposvátnější a nejznámější knihou hinduistů je Bhagavatgíta (zpěv vznešeného).

V hinduismu nacházíme mnoho variant; od hlubokých filozofických spekulací až po silnou víru v démony, od víry v jednoho boha po víru v téměř nekonečný seznam bohů, od odporu ke všemu tělesnému k nejhrubším sexuálním kultům a od úzkostlivého vyhýbání se zabíjení čehokoliv živého až po nejkrvavější oběti. Tolerance hinduismu nemá v jiných náboženstvích obdoby.

V současné době je ve světě známo mnoho odnoží hinduismu. Odlišují se podle toho, který guru je vede (mnozí o sobě prohlašují, že jsou určitými božskými vtěleními – avatary – anebo že zprostředkují cestu k Bohu) a podle kulturního prostředí, které je obklopuje. Základní články víry ve všech odnožích se nemění: skutečnou podstatou člověka podle nich je Bůh, cílem člověka v tomto životě je poznat svou božskost a realizovat ji. Touto realizací získává člověk božské síly a stává se schopným používat svou božskou identitu v každodenním životě. K tomu mu dopomáhají rozličné techniky a tajná učení. Mezi ně je řazena i jóga.

Jóga

Jóga je jeden z klasických systémů indické filozofie zabývající se zejména praktickými aspekty a metodami vedoucími k ukončení koloběhu opětovných zrození. Teorie základů jógy byla současně s praktickými metodami sumarizována v Jógasutrách sepsaných Patandžalim (mezi 2. st. př. n. l. a 2. st. n. l.)

Jedna z definic hovoří o józe jako o učení, jak ovládat psychické a tělesné funkce člověka s cílem dosáhnout vyšších duchovních stavů.

Sanskrtské slovo jóga značí spojení vlastního „já“ (átman) s kosmickým vědomím (bráhman).

Propaguje se jako cesta ke štěstí, vyrovnanému životu, osvobození od stresu.

Zmiňme se alespoň ve stručnosti o nejznámější hatha – józe, která zahrnuje pozice těla – ásany jako pozdrav slunci, měsíci, kobra, hora, strom, páv, luk… Pro většinu lidí znamená hatha-jóga pouze fyzické cvičení, které má za výsledek lepší pohyblivost těla. To je pouze část pravdy, protože pohyblivost těla, síla a ohebnost nejsou hlavními cíli ásan. Hlavním cílem je umění ovládat (až zastavit) některé životní funkce. Hatha-jóga je tedy zaměřena k sebeovládnutí – zvláště těla a vnitřních orgánů, aby posléze došlo k nerušené koncentraci mysli.

Takže hatha-jóga nebyla původně navržena jako technika k ozdravění těla, ale k realizaci konečných duchovních cílů. V Indii existuje mnoho ašramů bez tělesných cvičení (několik jsme jich též navštívili).

Od poloviny 20. stol. se jógová cvičení šíří i mimo Indii a mimo svůj původní nábožensko-filozofický kontext.

Aby se jóga dostala na západ do Evropy, bylo snazší ji importovat v podobě cvičení pro zlepšení fyzického zdraví. Avšak podíváme-li se na charakter cviků, které jsou doporučovány, vidíme zásadní rozdíly oproti běžnému fyzickému cvičení.

Je známo, že pro zdraví člověka a vybití stresu je vhodná aktivní dynamická tělesná zátěž jako běh, plavání, jízda na kole, rychlá chůze apod. Jde o aktivní cvičení, které má blahodárné působení na krevní oběh. Při tomto druhu cvičení spalujeme energii a produkty látkové výměny.

Cvičení jógy však vede k pasivitě těla, myšlenek i vůle a otevírají nepřímo lidskou mysl cizím vlivům.

Všechno nasvědčuje tomu, že jóga nebyla vymyšlena jako samostatné tělesné cvičení, nýbrž jako příprava pro jógu duchovní. Tělesné cviky jsou pouze úvodem k následujícím meditacím. Dave Hunt v dokumentárním filmu „Bohové nového věku“ jednoznačně a na mnoha příkladech dokazuje, že hatha-jóga je „evangelizační prostředek“ pro šíření hinduismu v západním světě. První lekce začíná tělesnými a dechovými cviky, další lekce však vedou přímo do duchovní oblasti.

Pokud jde o dechová cvičení – pranajámu, je třeba uvést, že jejich cílem není zdravé dýchání, které vede k okysličení lidského organismu, ale směřuje i k omezenému (řízenému) dýchání, zastavování dechu, činnosti svalů i nervů. Ovládání pranajámy vyžaduje značnou disciplinu a cvik. Zejména prodloužení kumbhaky (zadržení dechu) je velice nebezpečnou disciplinou. Dochází zde k významné změně poměru oxidu uhličitého a kyslíku v krvi, což může časem způsobit změnu osobnosti člověka.

Setrváním v nádechovém postavení je plíce nadmíru rozepnuta. Je-li toto rozepnutí pravidelným cvičením jógy přeháněno, pak dochází k poničení elastických struktur plicní tkáně a průdušek, nadmíru rozepjaté plicní sklípky se trhají a začíná rozedma plic se všemi následky.

Podle hinduistické filozofie vedou tyto cviky k přijímání prány, která je určitým druhem energie a zdrojem života. Mají nás naučit přijmout tuto zvláštní sílu z kosmu, nasměrovat ji do čaker (psychické kanály, nebo duchovní energetická centra), a tak vybudit sílu šakti. Není bez zajímavosti, že tato síla je znázorňována jako had, který dřímá v člověku v nejnižší čakře – muladháře. Uvádí se rovněž, že je to ta síla, která stvořila svět a je stále přítomná. Použitím správných technik lze tuto sílu probudit a ovládat. Jedná se o psychické síly, které jsou nedílnou součástí jógy – což je nebezpečné!

Konečným stadiem jógy je samadhi – tím je ukončen proces převtělování (samsára).

Duchovní pozadí

Vcházíme do duchovní oblasti – ale do jaké?

V tomto materiálním světě se setkáváme s protiklady: černý – bílý, zlý – dobrý, čistý – nečistý, světlo – tma, láska – nenávist, zoufalství – naděje, zármutek – radost, požehnání – prokletí (uvolňuje se, jsme-li v okultismu, tedy i v józe). V duchovním světě jsou dva zdroje působení. Boží slovo hovoří častěji o dvou zdrojích nadpřirozených sil. Uvedeme alespoň tři novozákonní příklady:

Apoštolu Pavlovi se nelíbily výpovědi děvečky ve Filipech, která měla dle Písma věšteckého ducha. Pavel tomuto nečistému duchu přikázal, aby ji opustil. Zlý duch z ní vyšel – věštění skončilo a ona o tuto schopnost dokonce přišla (Sk 16,18). To značí, že Duch Ježíše se protiví duchu věštění.

Ve Skutcích dochází ke konfrontaci Šimona kouzelníka s Duchem svatým. Tento kouzelník působil dlouhý čas svou magií v Samaří. Skrze apoštoly se tam děly mocné skutky Boží. Šimon také toužil získat Boží moc – avšak za peníze. Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou. Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.“ (Sk 8,20-23)

Barnabáš se Saulem se plaví na Kypr, prochází celým ostrovem až do Páfu. „Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus. Byl u dvora místodržitele Sergia Paula – muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. Ale Elymas – ten kouzelník – vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. V tu chvíli Saul (Pavel) byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl: „Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje.“ Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.“ (Sk 13,6-12)

Na mnoha místech Nového Zákona se setkáváme s vyháněním (vymítáním) nečistých duchů. Jedna věc z toho jasně vyplývá. Skrze okultní síly jsme napojeni na negativní zdroj a z toho plynou i negativní důsledky.

V jógové filozofii hovoříme o proudění tzv. kosmických sil, které jsou silami pohanských bohů. Při uvolňujících a vyprazdňujících cvicích – ásany, pranajáma, meditace, askeze, kdy se tělo i duše otevírají, se člověk vystavuje nebezpečí, že se, byť i nevědomky, dostane pod jejich démonický vliv. Takovéto praktiky tudíž nemohou přinést vykoupení a smíření s Bohem, jak to předstírají.

Z výše uvedeného je zřejmé, že neexistuje jóga, která by byla zaměřena pouze na rozvoj a ozdravení těla a není tedy žádnou orientální léčebnou gymnastikou, jak se to často tvrdí.

Jestliže se člověk svými myšlenkami dostane do neviditelného světa – s kým to vlastně vstupuje do kontaktu? Bible nám jasně říká, jak je možné navázat kontakt s pravým Bohem. Tím mostem do neviditelného Božího světa je pro nás lidi Ježíš Kristus.

Pakliže vírou vstupuji do neviditelné duchovní oblasti s jiným obsahem, pak se dostávám do svůdných vlivů. Pavel píše k Efezkým, že náš boj není zaměřen „proti krvi a tělu, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Ef 6,12) Tyto mocnosti a síly zla jsou neviditelné. Působí v nás svou mocí, když jim věříme.

Jeden bývalý učitel jógy řekl: „Člověk si myslí, že ovládá jiné síly ukryté v univerzu. Ale s hrůzou musím dnes konstatovat, že člověk je vlastně ovládán jimi.“

Písmo praví: „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech a ne na Kristu. V Něm je přece vtělena všechna plnost božství.“ (Kol 2,8-9)

Konfrontace hinduismu s křesťanstvím

hinduismus – Formoval se od konce prvního tisíciletí př. n. l. až po novověk na základě nejrůznějších dřívějších náboženských představ a kultů. Je to pohanské náboženství, které uctívá desetitisíce božstev v podobě lidí, zvířat, rostlin i hornin.

křesťanství – Datuje se od našeho letopočtu. Jméno křesťané či „kristovci“ se poprvé vyskytlo v Antiochii Syrské (Sk 11,26) asi ve 40. letech prvního století. Pohané takto označovali vyznavače Kristovy. Mezi sebou se nazývali bratry.

Víra v jediného Boha Stvořitele:

„Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha spodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi, nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující“. (Ex 20,3-5)

V následující části si ukážeme, co znamenají některé základní pojmy v hinduismu a co v křesťanství.

BŮH

hinduismus – Bůh je svrchované bytí, které je nedefinovatelné, neosobní Brahman, filozofické Absolutno. Je uctíván různými způsoby.

křesťanství – Bůh je svrchované bytí, kterým je nekonečný, osobní Stvořitel. Nadto je milující, se skutečným zájmem o záležitosti lidstva. Bible objasňuje, že Bůh se stará o to, co se stane s jedním každým z nás. „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28)

JEŽÍŠ

hinduismus – Je pouze jedním z mnoha avatarů (vtělení božství).

křesťanství – Ježíš je Boží Syn, Mesiáš, Spasitel světa. „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni“. (Sk 4,22)

ČLOVĚK

hinduismus – Člověk je projevem neosobního brahman bez individuálního já nebo vlastní hodnoty.

křesťanství – Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, je osobností a je schopen přijímat a dávat lásku. I když byl tento obraz lidským hříchem poskvrněn, má člověk před Bohem stále nekonečnou hodnotu. Bůh to dokázal tím, že poslal svého jednorozeného Syna Ježíše Krista, aby svou smrtí vykoupil hříšného člověka. „Bůh však prokazuje svoji lásku k nám, neboť když jsme ještě byli hříšníci, Kristus zemřel za nás.“ (Ř.5,8) „…člověk bez Krista…je bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.“ (Ef 2,12)

HŘÍCH

hinduismus – Hřích proti svatému Bohu neexistuje. Zlé činy nejsou konány proti nějakému Bohu, ale jsou hlavně výsledkem nevědomosti.

křesťanství – Hřích je skutečnou vzpourou proti dokonalému a svatému Bohu. Všechny skutky překročení zákona jsou činy vzpoury proti zákonu Božímu. Znamená také lidskou nezávislost na svém Stvořiteli – Bohu. Důsledkem toho je oddělení od Boha. A v tom je každý vinen. „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. (Ř 3,23 NBK)

GURU

hinduismus – Guru je duchovním rádcem, hlava hinduistického společenství zvaného ašram. Pravidlem je požadavek naprosté poslušnosti guruovi. Prokazuje se mu božská pocta jako zviditelnému absolutnu nebo vtělení boha. Mnozí guruové tvrdí, že mohou zprostředkovat svým následovníkům cestu k Bohu.

křesťanství – Zmrtvýchvstalý Ježíš Kristus je Mistrem a Učitelem. Bylo mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. „Je jen jeden prostředník mezi Bohem a lidmi – Ježíš Kristus.“ (1Tm 2,5)

SPASENÍ

hinduismus – Snaží se dosáhnout spasení jednou ze tří cest. První je cesta poznání, že člověk je skutečnou částí nekonečného Brahman a ne oddělenou bytostí. Tou druhou je cesta oddanosti, která se projevuje láskou a poslušností k určitému božství. Poslední je cesta práce, konání rituálních obřadů. Toto spasení je z pohledu nekonečného cyklu rození se, smrti a nových narození.

křesťanství – Jedná se o spasení člověka a jeho vytržení z hříchu a smrti. Člověk je hříchem oddělený od Boha a jde k věčnému zatracení (záhubě). Sám proto není schopen svým snažením (úsilím) dosáhnout nápravy (zlepšení), ani vykoupení. Spasení může nastat pouze vírou v zástupnou Boží oběť Ježíše Krista. „Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.“ (1 J 4,14)

SVĚT

hinduismus – Dívá se na materielní svět jako na neskutečný. Prvořadou je realizace Brahman.

křesťanství – Vidí svět jako objektivní realitu a výsledek tvůrčí Boží vůle. Není to část nějaké universální nebo monistické jednoty. Protože země byla stvořena Bohem, nemůže být s ním nebo jeho věčnou přirozeností ztotožněna. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1,1)

KARMA

hinduismus – Je to zákon příčin a důsledků. Záznam tvých činů nemůže vymazat čas ani vyhladit smrt. Je to zákon spravedlnosti, který rozhodne o tvé další existenci. Prominutí hříchů neexistuje; každý čin se k tobě vrátí. Zákon karmy popírá, neuznává a vyřazuje svobodnou vůli. Vesmír a vše, co se děje, je určeno kosmickým principem osudu, který nelze žádným způsobem ovlivnit.

křesťanství – Každý má naději na záchranu. Bůh odsuzuje hřích, ale činí to na tvém zástupci. Spasení přichází shůry v Kristu Ježíši. Je mimo zásluhy člověka. Ježíš za nás platí svou krví. Přetrhává všechna pouta hříchu, staré přirozenosti, povahy, dědičnosti. Skrze jeho dílo a moc Ducha svatého se již zde na zemi rodí nový, svobodný člověk, nové stvoření. Proti tomuto Božskému dílu nemá moc ani zákon karmy. „Proto, jestliže je někdo v Kristu je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle vše je nové!“(2K 5,17-18)

REINKARNACE

hinduismus – Reinkarnace – převtělování je vysvětlováno jako přesídlení duše do nového zrození. Lidské myšlenky, slova a skutky budou mít dobrý či špatný vliv na budoucí život. Nové zrození může být vyšší nebo nižší než předešlé. Někteří hinduisté věří, že existuje 8,5 milionů různých forem, do kterých může být člověk inkarnován (brouk, červ, rostlina apod.).

křesťanství – „Jednou je dáno člověku žít a pak přijde soud.“ (Žd 9,27) „Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti.“ (Dt 18,10-13)

I v tomto omezeném spektru odlišností může každý snadno vidět, že tyto dvě víry – hinduismus a křesťanství – se nikdy nemohou sjednotit. Základy, na kterých jsou postaveny, se vzájemně vylučují. Zásadní rozdíl je v tom, že hinduisté se snaží spasení dosáhnout svým úsilím, ale křesťané jsou zachráněni osobní vírou v Ježíše Krista.

Je tedy možný dialog?

V současné době existují silné snahy o popření uvedené skutečnosti v rámci „mezináboženského dialogu“. Hlavním iniciátorem těchto dialogů a současně jedinou vůdčí osobností „Jóga v denním životě“ je hinduistický mnich svámí Mahéšvaránanda.

Pojem „dialog“ objasňuje článek Mgr. M. Semína v časopise o současné náboženské scéně – Dingir 3/2003:

„Domnívá-li se někdo, že pojem „dialog“ v soudobém kontextu je užíván sokratovsky – totiž jako metoda odhalování pravdy, bude nepříjemně překvapen intenzitou odporu, která vůči hodnotě pravdy (objektivity) v „dílnách dialogu“ panuje. Současný dialog neslouží jako metoda k odhalování pravdy a odmítnutí omylu, ale jeho záměrem je vzájemné obohacení, prolínání a inspirace. Polemika se odmítá jako neplodná, neslučitelná s požadavkem vlídnosti a přikázáním lásky. Vylučuje se existence jediného pravého náboženství.“

„V nepravých náboženstvích je přítomnost dílčích pravd, tyto dílčí pravdy však nepatří do jejich vlastnictví. Nepravá náboženství jsou definovatelná omylem, nikoliv tím, co je v nich pravdivé.

Oficiální modlitby, kde jde o rozmanitá náboženství, vzývají a uctívají různé pohanské modly anebo jsou zaměřeny k uctívání či usmíření vlastních božstev. Jak se mohou obracet k pravému Bohu, když nepravá náboženství mají o Bohu falešné představy?

Existuje-li pravé náboženství mající svůj původ v Bohu, tak jistě obsahuje vše, co vede člověka ke spáse. V tomto smyslu nemají nepravá náboženství pravému co nabídnout.“

Při míchání křesťanství s pohanstvím jde o synkretismus, kde se slučují různé i protichůdné názory. Jde zde nejen o degradaci živého Boha na úroveň pohanských model, ale také míchání pravdy se lží. Podle slov SZ proroků jde o duchovní cizoložství.

Všechna náboženství nemohou být současně pravdivá; nemůže mít současně pravdu islám a křesťanství, nelze slučovat hinduismus a zvěst Bible.

Pán Ježíš o sobě prohlašuje, že On je tou cestou, pravdou a životem a že nikdo nepřichází k Otci než skrze něj. Hinduismus tvrdí, že je více různých cest. Přikloníme-li se k možnosti existence více cest, zpochybňujeme zároveň autoritu Bible a nezastupitelnost Kristovy oběti za naše hříchy, popíráme tak celou zvěst evangelia. Nelze být následovníkem Ježíše Krista a současně doplňovat svou víru o učení hinduismu. Nemůže tudíž ani existovat tak zvaná křesťanská jóga, jak se mnozí domnívají.

Nebezpečí v józe

1. Jóga vede člověka k tomu, aby se zabýval sám sebou.

Neslouží druhým, ale zaměstnává se sebepoznáním, rozvíjením seberealizace, sebeuspokojováním. Vše začíná u sebe. Takto může být charakterizována praxe jógy – buduje se ego. Hinduismus nikdy nenaučí člověka milosrdenství. To dokáže jen evangelium. Boží slovo říká: „Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.“ (Ř 8,7)

2. Jóga vede ku zbožštění člověka.

Vede k iluzím o tom, že člověk je ve své podstatě dobrý a má v sobě božskou jiskru, kterou je třeba pouze roznítit, aby dosáhl dokonalosti. Osobní Bůh zjevený v Bibli nikdy neuznává člověka jako Boha nebo součást Boha. Prorok Izajáš vyjadřuje Jahveho jedinečný nárok na osobní božství: „Toto praví Hospodin, stvořitel nebe… Já jsem Hospodin a jiného Boha není. Bůh spravedlivý a Spasitel není mimo mne.“ (Iz 45,18-21)

3. Jóga vypůsobuje destrukci vlivem hříchu.

Jóga zaměstnává naši mysl myšlenkami, že naše základní potřeba je spíše fyzická a mentální než morální, a to je zkáza. Popírá existenci hříchu. Je to však hřích, který nás odděluje od svatého Boha a to jóga neřeší.

4. Jóga povzbuzuje přesvědčení, že spasení je ze skutků.

Jóga je systém sebespasení. Nese charakteristiky všech světových náboženství. Říká, co má člověk dělat, aby spasil sám sebe. Nemůžeme se spasit skrze cviky, jsme spaseni skrze Pána Ježíše Krista. „Milostí tedy spaseni jste skrze víru.“ (Ef 2,8)

5. Jóga vede k otevření se temným silám.

Bůh nám dal intelekt a řekl, miluj mne celou myslí. Nikde v Bibli není napsáno, abychom vyprázdnili svou mysl, protože toto udělat je jednou z nejvíce nebezpečných věcí. Je nám řečeno, abychom ji raději naplnili – to je velice důležité! Ježíš říká podobenství o muži, který vyprázdnil svůj život, mysl a srdce. Byl tam duch, který čekal, aby mohl vstoupit a způsobit chaos. Když prostě otevřeš svou mysl duchu tohoto světa, pak ji otevíráš přímo satanu – protože on je bohem tohoto světa. Je mnoho duchů, kteří se rozhlížejí po lidech, kteří mají prázdnou mysl a jsou otevření jakémukoliv vlivu, který přichází. Z toho hlediska jóga v mnoha případech hraničí a dokonce se i prolíná se spiritismem a okultismem.

6. Konečným cílem Jógy je vymazání individuality člověka.

Protože tento druh mysticismu vůbec nevěří v hodnotu jedince, není to shoda okolností, že pochází z náboženství, které věří v reinkarnaci, skrze kterou nepřicházíte na svět jako ta sama osobnost, ale jako někdo jiný. Na základě tohoto pozadí nemá charakter individuality věčnou hodnotu. Bible nám říká, že já mám stále stejnou hodnotu. Většina východní mystiky může být znázorněna jako sklenice vody. Sklenice je tvé tělo, voda je tvůj duch. Konečný cíl je, že bys měl být vylit do oceánu, kde v něm budeš ztracen. Je to jeden z nejstrašnějších cílů na konci té cesty – vymazání jednotlivce. Má-li se duch člověka zcela rozplynout v univerzálním duchu tohoto světa – Brahma, pak je to v úplném protikladu k evangeliu Ježíše Krista. Je to naprosto nekřesťanská věc.

7. Jóga zavádí na scestí.

Je velmi smutné, že některé hinduistické a orientální praktiky jsou v současné době přebírány křesťany, aby údajně obohatily křesťanství. Měli bychom být velmi opatrní při přijímání všech „novinek“ a vše pečlivě zkoumat pomocí Božího slova, abychom nebyli svedeni.

Tomu, kdo by se dal cestou jógy se začne stírat rozdíl mezi pohledem jógy a biblickým pohledem křesťanů. Jeho osobní vztah k Bohu, ke Kristu bude narušen, stejně jako bude popřena závažnost Kristovy oběti, přinášející odpuštění hříchů a možnost nového života s Ježíšem, důvěra ve vedení a působení Ducha svatého, jednoznačná závažnost Písma svatého. Indičtí učitelé se mnohdy pochvalně zmíní o Kristu (kladně přijímaný Kristus jako věčné Slovo, Bůh jako „ten, který je“, „Bůh je láska“ atd. Tyto zmínky jej však jen zasadí do kontextu jógy, aby prokázaly její pravdivost.

Závěr

V duchovní oblasti je jógový systém mohutný a propracovaný, s křesťanstvím se však hluboce rozchází ve svých předpokladech pochopení smyslu života i východisku, které nabízí.

Jako neosobní bytí nemůže vysvětlit existenci osoby, tak ani osoba nemůže nalézt své plné uspokojení v neosobním prožitku východní meditace. Osobní naplnění v životě lze dosáhnout pouze v osobním láskyplném vztahu s osobním Bohem – Otcem a jeho jediným synem Ježíšem Kristem. Takový vztah začne, když mluvíme s Pánem Ježíšem ve víře a obracíme se od svého „já“ k Bohu, který nás stvořil. Tímto jednáním, které je založeno na objektivním historickém významu Božího vykupitelského díla v Ježíši Kristu, dojde k osobnímu objevu, že „skutečnost je Ježíš Kristus“. „On předchází všechno, všechno v něm spočívá,…“ (Ko 1,17) Rozum i zkušenosti jsou součástí tohoto vztahu se Stvořitelem, který učinil obojí – mysl i tělo.

„Ježíš Kristus je tentýž, včera, dnes i navěky.“ (Žd 13,8) Stále miluje člověka, vždyť z lásky k nám položil svůj život, aby všichni lidé poznali pravdu a došli spásy. On tě chce vést, chce být tvým Pánem a osobním Spasitelem. Slibuje nám, že nás nikdy neopustí, ani se nás nezřekne. „Nejpřednější věcí Slova tvého je pravda.“ (Ž 119,160)

Jan Amos Komenský:

„Bible nám byla dána za tím účelem,

aby nám důtklivě připomněla naši pošetilost,

když opouštíme pramen života, Boha,

neštěstí v něž se tím vrháme,

konečně milosrdenství, jež Bůh nabízí těm,

kdo by zmoudřeli.

Je to kniha převelice potřebná jako žádná jiná pod sluncem a jedinečná opora k poznání cesty jak se vyhnout věčné záhubě a získat život.“

Manželé Ing. Jaroslav a Irena Jírovi