Kdo je to „tělesný křesťan“ a co je to tělesné smýšlení?

tattoo

„Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.“ (1.Kor. 2:15)

Všiml jsem si, že pojem „tělesný křesťan“ je velmi hojně rozšířen a to hlavně mezi náboženskými křesťany, kteří spojují tělesnou čistotu- morální etickou laťku, s vírou v evangelium. Tělesnost je chápána jako viditelné páchání hříchů proti tělu. Například pití, kouření, smilstvo, sprostá mluva, neupravený zevnějšek (vyzývavé nebo nevhodné oblečení, piercing, tetování) apod. Dále pak to může být nevhodná společnost, sledování nevhodných filmů, koncertů, nebo třeba i dokonce nadměrné používání mobilního telefonu. To vše určitý okruh křesťanů považuje za „tělesné“ a spojuje s „tělesným smýšlením“.

Dle mého je to ve skutečnosti tak trochu naopak. Tělesné smýšlení, které vede k smrti, je totiž přesně takové, které hodnotí člověka na základě tělesných projevů výše zmíněných. Pokud tak člověk totiž hodnotí druhé, znamená to, že tak hodnotí i sám sebe. Spoléhá se na tělesný výkon více, než na duchovní výkon, kterým je prostá víra v evangelium. To, že vše již bylo uděláno, dokonáno, naše hříchy smazány a my jsme v Kristu dokonale smíření s Bohem. Bůh se ale nedívá na člověka a nehodnotí ho podle jeho výkonu, ale dle víry, kterou má. Buď věříme nebo nevěříme. Nelze se spolehnout na dílo Ježíše Krista, pokud stále máme tělesné smýšlení a domníváme se, že je to náš výkon, který určuje naší spásu.

Tento svět hodnotí lidi dle zevnějšku. Sláva náleží těm, kteří předvádějí skvělé výkony ve svém oboru. Výkony ve sportu, ve vzdělání nebo zaměstnání. Výkon určuje hodnotu člověka v tomto světě. Pokud budeš mít dobrý výkon, svět tě bude mít rád. Bude tě uznávat. Něco jsi dokázal, v něčem vynikáš. A proto lidé hledají tu svoji oblast výkonu, kde mohou vyniknout a tzv. „být někdo“. Rozhodně to není slabost, která by byla v tomto světě nějak ceněna.

Stejně tak pokud budeš mít dobrý zevnějšek, svět tě bude mít rád. Lidé často staví svoji sebe-hodnotu na svém zevnějšku. Protože tak tento svět hodnotí. Na základě vnějších věcí. A je velice smutné, že mnoho křesťanů dělá úplně to samé. Říkají, že pokud tvoje vnější projevy budou dobré, teprve až potom tě Bůh přijme, teprve až potom se můžeš ucházet o Boží milost. Ale bohužel nevidí, že je to přesně obráceně. Teprve až tvůj postoj bude zoufalý a tvá situace neřešitelná z hlediska tvých „osobních morálních kvalit“, teprve potom se můžeš plně spolehnout na Boha a můžeš přijmout milost jako chudý duchem.

Apoštol Pavel nám dokonce píše, že se chlubí svými slabostmi. Chlubit se svými slabostmi je něco, co je naprosto v protikladu k tělesnému smýšlení.

„Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.“ (2. Kor. 12:5)

Ve slabosti se totiž projeví Boží síla. Teprve ve slabosti na nás může spočinout moc Kristova. Naše slabost je ve skutečnosti Boží síla.

„Ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (2.Kor. 12:9)

My jsme slabí, ale On je silný. Na to se dá spolehnout jen pokud svoji slabost opravdu niterně prožíváme a nezbývá nám nic jiného, než se opřít o svého Boha, který je Bůh silný a schopný zatímco my jsme slabí a neschopní. Kdo zkrátka má dojem, že jeho výkonem zaujme a uspokojí Boží požadavky, má čistě farizejský postoj. Jsou to tedy ti tělesní křesťané, kteří se nejvíce zaměřují na tělesnost a vnější „zbožné“ projevy. Říkají, že křesťan má být jako Ježíš, což je duchovně pravda, ovšem oni to vztahují na vnější tělesné projevy. Tělesní byli i farizeové, protože se spoléhali na vnější projevy zbožnosti více, než na lásku k člověku.

I my můžeme být v tomto světě jako Pán Ježíš. Z tělesného pohledu budeme vždy pouze Jeho karikatury, ale z duchovního pohledu nikoliv. Jelikož skrze víru je do nás vylita Boží nepodmíněná láska a dokonalé přijetí a odpuštění všech hříchů, naše láska k lidem musí růst. Z poznávání plné jistoty Božího přijetí a Boží schopnosti nás udržet v Jeho ruce za každých okolností se rodí pravé pokání. Tělesný křesťan bude užívat slova pokání pouze ve vztahu k tělesným hříchům. K pravému pokání nás ale nevede strach z naší nedostatečnosti a slabosti. K pravému pokání nás vždy vede Boží dobrota. Boží láska, která nás udrží stůj co stůj a není nic, co by nás od ní mohlo odloučit.

Promluva na toto téma zde: https://www.youtube.com/watch?v=DC-tPaUeXPQ&t

6 thoughts on “Kdo je to „tělesný křesťan“ a co je to tělesné smýšlení?

  1. Ahoj Honzo,
    ano, Bůh nás nesoudí podle obalu a našich schopností a výkonů, tak jak soudí svět. Chvála Bohu za tu milost. Jsme Jeho děti a odvracíme se od světa k Němu a toužíme být s Ním. Odvracíme se, protože ze srdce chceme, ne uměle, že se snažíme, to je tělesné. Je psáno: „Bůh ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí“. Úžasné je, že celý svět může být proti tobě, ale ty víš, kým jsi v Kristu. U náboženských křesťanů vnímám navíc průšvih v tom, že se hrnou do věcí, kterým nerozumí a chtějí spasit svět, ale podle svého smýšlení a bez Krista. Většinou nadělají víc škody než užitku, i když to myslí dobře. To vnímám jako ty pevnosti, které brání poznat Boha. Duch náboženství je šmejd. Na druhou stranu je u těchto křesťanů vidět, že Boha milují a záleží jim na něm. Bohužel se jedná o falešné evangelium, které nevede ke spáse, ale ke smrti. Ježíšova oběť zajistila to, že se Bůh již s hříchem vypořádal. Jenže to tak v reálu nevypadá. Křesťané nežijí vírou a nevěří, že se stali spravedlivými a jsou Božími dětmi. Přistupují k Bohu, podle výkonu a jejich pocitu, zda jsou hodni. Ďábel je točí na tom, co mají všechno udělat, aby byli hodni, aby si mohli milost zasloužit. Je to kolotoč bláznů. Úplně nejdůležitější věcí ze všeho, vidím to, abychom byli osvobozeni od nás samých. Od svého Já plného pravd, práv, ublíženosti a posuzování druhých. To také zmiňuješ. Tělesné smýšlení vnímám, že žijeme podle pěti smyslů a ne podle toho, co říká Boží slovo. Děkuji ti za pravdu v Kristově církvi, ne ustanovené lidmi, ale naši Pánem. Přeji ti ze srdce všechno dobré v Kristu Ježíši.
    Pokoj Tobě.
    Martina


    1. Ahoj Martino, díky moc za komentář. Ano, skutečně nikdo není dobrý, všichni jsme stejně hříšní a tím, že budeme z vnějšího pohledu lepší, to nás nečiní o nic méně hříšnými a o nic blíže Bohu. To, co nás navždy činí libé Bohu je naše víra v Jeho Syna a Jeho oběť. Bohužel mnozí křesťané začínají v Duchu a pak pokračují v tělu- teď musíš být „dobrý“ musíš mít vysoký etický standart, nesmíš „vědomě“ hřešit atd.. Staví ostatní pod zákon.. A z toho odvozují zda je někdo pravý křesťan nebo falešný křesťan a dokonce odsuzují spasení pouze z víry a podmiňují ho jejich vlastním výkonem. Kdo bere milost jako „licenci“ k hříchu (svobodu hřešit a ne svobodu od hříchu), nebo nazývá spasení z milosti „lacinou milostí“, ten asi bohužel nevěří Bohu.
      Jak jsem teď nedávno někde viděl: „Ježíš nepřišel zlepšit zlé lidi, On přišel oživit mrtvé lidi“ Což si myslím, že je zásadní si uvědomit…
      Když jsem na toto upozorňoval pod tvými videi (kde promlouváš), víš asi jak to dopadlo. Byl jsem dokonce označen za satanova služebníka, který tě prý manipuluje. Můžeme mít jistotu spasení v Kristu? Ano, můžeme.. Máme tuto jistotu mít? Ano máme..(viz. 1.Janův 4:17) Pokoj Tobě a kéž Duch svatý v Tobě rozsvítí světlo kolem..


      1. Honzo, žádný komentář kromě odpovědí, pod nahrávkou určenou tobě jsem nečetla. Není to můj kanál a k reakcím jsem se nedostala. Po týdnu jsem našla v diskusi od tebe zprávu, tak jsem reagovala. Pokud vím, tak v žádném videu neříkám nic o výkonu. V poslední nahrávce upozorňuji na to, že by se měl člověk přirozeně po přijetí Ježíše Krista vnitřně změnit a chtít se odvrátit od hříchu a světa. Upozornění je především pro ty, u kterých nemuselo dojít ke znovuzrození tím, že jednou pozvali Ježíše do svého srdce, a to ještě nebiblicky, někde na konferenci. A hlavně tito lidé nemají v sobě rozlišení, neznají pravdu a bloudí. Což nemá nic společného s milostí Boha, který v nás působí svým Duchem Svatým a proměňuje nás nezávisle na našem výkonu.. .Pán s Tebou


        1. Ano Martino, já jsem pochopil asi jak to bylo myšleno, ale „odvrácení se od starého života“ nikoho nespasí. Odvrátit se od starého života může kdokoliv, ale nic to neznamená, protože je to tělesné. Navíc pod tím videem je popis videa, kde se píše, že aby se někdo nenechal oklamat heslem: Jednou spasený, navždy spasený.. Tedy, že spása asi bude podmíněna naším udržením si spásy. Že víra nestačí, ale je třeba si spasení nějak udržet vlastní silou. Jak ho lze ztratit, když už se člověk znovu narodí a vírou přijme evangelium? Když sám Bůh způsobí naši upevněnost a stálost v Jeho lásce? Jak může někdo vědět, kdo v srdci uvěřil a kdo neuvěřil? Na základě vnějších- tělesných projevů? Rozumíš té pasti zde? Díky H.


          1. Aha, titulek. Podívám se. Věřím, že jednou spasen, navždy spasen znamená, že můj Duch je posvěcený a spravedlivý navěky jako Ježíš. Jak uvádíš, nejsem spasená svou vlastní spravedlností, skutky ani výkony. Nedostatek tohoto všeho mě nemůže zbavit spasení. Spasení závisí výhradně na naší víře v Ježíše a přijetí nového narození. Můj Duch byl stvořen ve spravedlnosti a svatosti ve chvíli kdy jsem se znovuzrodila a byl zapečetěn. Pokud spáchám hřích, nikdy nemůže vstoupit do mého Ducha nebo ho znečistit, protože ten byl navždy posvěcen a učiněn dokonalým (Židům 10:10, 14 , 12:23). Tato změna nastala v Duchu. Problém je, že pokud žiješ v hříchu, otevíráš bránu Satanovi a ten vstupuje do duše a těla. K duchu se nedostane, ten je zapečetěn. To je dobrá zpráva, můžeš se odvrátit od hříchu a ďábla pomocí Ducha Svatého vyhnat. Hříchem se vzdaluješ Bohu ty. Bůh se na tebe dívá, kým jsi se stal v Duchu díky víře v Ježíše. Změnu i tělesnou pocítíš tehdy, když se díváš do Božího slova, jako do zrcadla a přijímáš vírou, kým si se stal v Kristu Ježíši. Pokud chápu věčné vykoupení, nebude mě to povzbuzovat k hříchu. Naopak budu žít ve svobodě a chtít s Bohem trávit co nejvíce času. Věř mi, že poznáš, že si znovuzrozený. Bůh se ti dá poznat. Proměňuje tě, pociťuješ to každý den v situacích, kdy skrze tebe Sám působí. Pokud Ho necháš a položíš svůj život. Poznáš, jestli žiješ tělesně ve smrti nebo v pokoji a radosti. Poznáš to na ovoci Ducha. I když se ti děje něco zlého, Bůh v tobě zachová Kristův pokoj. Víš, že se ti nemůže nic stát. Ovoce ducha je pak radost, láska, pokoj, trpělivost, víra…..Tehdy Bůh působí z Ducha do těla a do situací v životě. A ty víš, kým jsi se stal v Kristu Ježíši. Vše, co říká Boží slovo přijímám vírou, a věřím mu.


            1. Jasně, s naprostou většinou úplně souhlasím (Pak trošku nechápu právě ten popisek videa a titulky, které tam jedou). Více bych se ale chtěl zaměřit na téma, zda se to, jestli jsem spasený, dá poznat na vnější změně způsobu života. Nebo to prostě jsou 2 úplně rozdílné věci a člověk by se neměl spoléhat na svůj způsob života a tělesné projevy, ale pouze vírou na Ježíše. Nebo by se neměl spoléhat na své pocity a emoce, ale zase jen na Ježíše, protože pocity a emoce jsou proměnlivé. V pondělí se člověk cítí spasen a pokojně ve čtvrtek už se cítí mizerně a daleko od Boha atd.. Myslím, že ten růst v uvědomování si nové identity v Kristu je postupný a u každého se může projevovat jinak.. Ale spasení je otázka nového narození, a jak píšeš, zapečetění pro den vykoupení. To je jistota na které se musí stavět- ta skála. Ježíš plus něco rovná se nic :) Je nebezpečné zpochybňovat něčí spasení na základě toho, jak se chová, protože chování s tím nesouvisí. Je to pouze otázka víry. Někdo říká, že víra automaticky generuje skutky, ale z Písma, konkrétně z Pavlových listů víme, že to tak není.. Lidé můžou být spaseni a stále se točit ve stejném nastavení mysli a starých návyků.. Viz. Korintský sbor.. Je to ale důležité a zajímavé téma, něco o tom brzy zveřejním..:) Mějte pokoj H.


Napsat komentář k streetzurnal Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>