Kdo vydrží až do konce, bude spasen? Matouš 10 Andrew Farley

O jaké záchraně je řeč v Matoušovi 10. kapitole? Jedná se o fyzické pronásledování a o fyzický život. Stejně jako Petr, když začal tonout ve vlnách volal na Pána: „Pane zachraň mne“ Nemyslel tím spasení na věčnost, ale jeho fyzický život. Toto je často překrucovaná pasáž Písma.

9 thoughts on “Kdo vydrží až do konce, bude spasen? Matouš 10 Andrew Farley

  1. Když Jana Husa upálili, Krista nezapřel. To bylo proto, že mu je milejší smrt pro tento svět, nežli zapřít Krista a nedojít spásy. Satan to moc dobře ví, proto se snaží, abychom své názory a své chování změnili, nebo naopak nezměnili. Jednoznačně z toho vyplívá, že křtem a přijetím Krista ještě nemáme vyhráno. Musíme se Krista držet až do konce života a neodpadnout. Učení jednou spasen provždy spasen je satanský podvod. Andrew Farley je satanista. Svým učením zabíjí duše. Každý, kdo po přijetí Krista nečiní pokání, není spasen. Pokání a dodržování Zákona a přikázání je znakem toho, že jsme Kristovi, a že je Kristus v nás. Jestliže v naší snaze a chození s Kristem Zákon přestoupíme, jsme stále spaseni. Jestliže v neznalosti Zákon přestoupíme, jsme stále spaseni. Jestliže si myslíme, že přijetím Krista vše končí, nikoliv začíná, jsme ztraceni.


    1. Z čeho jednoznačně vyplývá, že víra nestačí? Třeba z výroků Ježíše, kde se stále znovu a znovu opakuje, že každý kdo věří, má život věčný?
      Takže když přestupujeme zákon a snažíme se, tak jsme spasení… Nebo tedy budeme někdy, když vydrží asi ta naše snaha (která je stejně k ničemu, protože zákon neumí dodržet nikdo) Takže tě zachraňuje Pepe tvoje vnější snaha o dodržení zákona, tvoje vnější zbožnost? Tak s tím good luck, jen mi to někoho připomíná, kdo přesně na tyto vnější projevy a sebe- spravedlnost spoléhal. Za mne vše pro spásu vykonal Kristus a navždy odstranil můj hřích svojí dokonalou obětí. Pokání znamená změna smýšlení a každý by měl činit pokání z tohoto farizejského postoje směrem ke Kristu. Měl by si uvědomit, že jeho snaha o dodržení zákona je asi zatím slabá, protože nevidí, že není absolutně schopen zákon dodržet. Vydloubnout si očko když tě bude svádět, useknout si ruku, rozdat všechno, co máš, chudým.. Kolik z vás farizeů tohle dělá? Nikdo. Tak ta snaha asi ještě není úplně perfektní, nebo ne? Pokud chceš jít cestou sebe dokonalosti, tak musíš být dokonalý.. Hodně štěstí s tím. Já radši obléknu roucho spravedlnosti, která dává Kristus. Napiji se ZDARMA vody života.. On je mým naplněním zákona, On je vzkříšení a život a každý kdo v Něj věří přešel již ze smrti do života.. Otázka je, jestli opravdu najde v srdcích lidí víru.. Pokoj Tobě


      1. BTW: Hus Krista nezapřel, ale to ho nespasilo. Petr ho třeba zapřel 3x. Nejsme spasení naší odvahou nebo naším zápalem nebýt jako tento svět. My můžeme být spasení pouze a jenom vírou v Krista a Jeho oběť. Nejde si k tomu nic přidávat. Opakuje se to v Písmu stále dokola, ale něco zřejmě brání mnoha lidem to přijmout..


        1. Ahoj,

          Petr zaprel Pána Jezise 3x … ale před Golgotou, víme? Mne tvoje vidina spásy vyhovuje, umožňuje mi, abych si dále užíval světského života. Neměl bych ale, když nemusím…


          1. Ahoj Jaroslave, dobrá napíšu odpověď tedy i sem..:)

            Ahoj Jaroslave,

            Pán vezme každého, kdo věří, znovuzrozený člověk má do srdce vylit Boží nepomíjející lásku a je zapečetěn pro den vykoupení. Z tvé zprávy cítím, že si myslíš, že je to nespravedlivé, protože si spasení je potřeba z tvého pohledu zajistit výkonem (náboženství). Je třeba si uvědomit, že spasený člověk si nebude nikdy lebedit v hříchu, už ho nikdy nebude naplňovat jako lidi světa. Protože je nové stvoření. Má nové srdce a nové touhy.

            Co se týče výkonu (díla) to je další samostatná kapitola, která se promítá do věčnosti. Bůh nemotivuje strachem, ale odměnou. Proto se můžeš v Bibli dočíst o odměnách v nebi. Odměny pro věčnost, které jsou na základě našeho „díla“ zde na Zemi. (1.Kor 3:13-15)

            Navíc tuhle logiku vůbec nechápu. Tedy že někdo by přemýšlel: jsem spasen vzhůru do drog, alkoholu, pařeb, smilstva. Pokud jsi ve světě byl a znáš jaké to má důsledky pro nevěřícího, tak asi víš, že není o co stát. Sám jsem tomu říkal „vypůjčené štěstí“, které musíš 100 násobně zaplatit. Pro Boží dítě, které je pod Boží výchovou, bude toto vypůjčené štěstí mít ještě mnohem horší následky. A navíc to žádné opravdové štěstí není, kdyby bylo, zůstal bych u chlastu a mejdanů a nehledal Boha.. Skutečně nezávidím „pařmenům“ a konzumentům drog nebo slavným lidem.. Svět tě jen vycucne a vyplivne, ať jsi kdokoliv. On nedá opravdové štěstí, opravdový pokoj. To jsem si už vyzkoušel..

            Takže pokud tvá zpráva byla míněna vážně. Můžeš samozřejmě jít do světa a hýřit v radovánkách, ale důsledky pro spasené Boží Dítě, budou tvrdé životní pády a těžké okolnosti. Zakoušení tvrdé Boží výchovy a celkový vnitřní pocit zmaru, protože člověk dělá něco, co je již proti Jeho přirozenosti. Naše přirozenost, pokud jsme v Kristu, je odrážet Ježíše .. Není to věc úsilí, ale obměny myšlení v to, kdo doopravdy jsme.

            Pokoj Tobě
            Honza


      2. V židovskom poňatí tak, ako ho prezentuje Pavol, je viera spojená s poslušnosťou, ktorá sa dnes zo západného kresťanstva totálne vytratila. Viera má svoj dôkaz a tou je poslušnosť. Človek je spasený z viery, ktorá poslúcha Boha. Krásne to ilustruje Pavol v liste Rimanom na Abrahámovi, ako vzore viery. Abrahám uveril a to sa mu počítalo za spravodlivosť. Čo sa stalo? Boh sa Abrahámovi prihovoril, chcel po ňom, aby opustil krajinu i rodinu. Abrahám uveril čo znamená – že zároveň poslúchol Boha. Viera je spojená s poslušnosťou. Ak by Abrahám povedal, že uveril v Boha, ale neodíde od rodičov do zasľúbenej zeme – jeho viera by bola iba teoretická, mantra, prelud.

        Rovnako tak v druhom prípade. Boh mu kázal, aby obetoval svojho syna Izáka a Abrahám poslúchol. Teda spasenie je z tejto poslušnej viery – nie však zo skutkov zákona. Pavol totiž nehovorí o skutkoch ako takých vo svojich listoch, ale o skutkoch zákona. Ľudia si totiž myslia, že môžu byť spasení svojim výkonom, svojim životom, dodržiavaním desatora. Boh ale vyžaduje oveľa viac – On túži po spoločenstve s človekom. Abrahám dva krát zaprel, že je Sára jeho manželka, čo je hriech. Taktiež si sám bez Boha vymyslel ľudský plán, ako bude mať syna a zhrešil so slúžkou, s ktorou mal syna Izmaela a veril, že toto bola správna cesta. Ale čo nikdy Abrahám neurobil bolo to, že by odpadol od Boha, že by sa pridal k okolitým národom a ich vieram, že by obetoval iným bohom. Keby Boh povedal Abrahámovi, že si nemôže vziať z Hagar syna, určite by bol poslúchol. Ale ak by neposlúchol, povedal – verím Bože že si, ale ja si myslím že toto je pravá cesta – jeho viera by bola iba prázdne samo-presvedčenie.

        Ak čítame písmo, Boh nevyžaduje v novej zmluve to, aby bol človek dokonalý, aby konal skutky na svoju spásu. Čo však Boh neznesie, je odpadnutie od Neho, čo znamená – odpad od Boha k mŕtvym modlám, ktorých je vo svete nespočet. Druhou vecou ktorá vieru podporuje je poslušnosť Bohu. Jakubov verš je dosť nešťastne preložený, pretože Jakub vlastne píše, že ak viera nemá poslušnosť (nie skutky), taká viera je nulová, mŕtva. Ježiš hovorí, že každý kto Ho miluje, bude zachovávať Jeho slovo a podľa neho má aj žiť. Cudzoložnici hovorí, že jej odpustil hriechy, dáva jej však konkrétny príkaz – aby už viac nehrešila hriechom cudzoložstva.

        Hriechy nás oddeľujú od Boha, vzďaľujeme sa od Neho a On to dobre vie. On vidí, že keď sa oddáme povedzme modle TV, pri ktorej strávime 8 hodín denne, že nebudeme mať na Neho čas, čas na modlitbu, čas na študovanie a čítanie jeho slova v biblii. Vtedy odpadávame od Boha do sveta, ako aj Pavol píše, že bol s ním kresťan ktorý hlásal evanjelium, ale odpadol a vrátil sa do sveta.

        Evanjelium je oveľa komplexnejšie, ako vytrhnúť nejaké verše a urobiť z nich teóriu. Exodus – vytrhnutie z Egypta, je to, po čom Boh najviac túži. Byť ako Mojžiš, ktorý bol Bohu poslušný. Egypt je svet a púšť je oblasť, kde je len Boh a človek, kde človek chodí s Bohom. Toto úzke spojenie s Bohom je viera, ktorá sa prekladá aj ako dôvera, spriaznený vzťah, spojenie! Boh túži po človeku, ktorý od Neho odchádza, neustále uteká.

        Kresťan samozrejme nemôže byť spasený zo zákona, ktorý nedokáže dodržať ani jeden deň. Jeho jediná nádej je Kristus, ktorý odžil spravodlivý život a položil za nás svoj život a vylial svoju krv. Ale je tu ALE. Viera má byť úzko spojená s Bohom. Spojenie Boha a človeka skrze Krista a Jeho zástupnú obeť. Tým sa vylučuje veškeré modlárstvo. Druhou súčasťou viery je poslušnosť Bohu. Táto poslušnosť však nie je skutkom ku spaseniu, lež odpoveďou na lásku Boha. Ak náš zamestnávateľ nám dáva väčší plat, miluje nás, dáva nám voľno keď potrebujeme, dáva nám rôzne benefity a my chodíme neustála neskoro do práce – nevážime si ho. Potom príde a láskavo nás napomenie, aby sme chodili včas – ale my sa nahneváme a povieme si – buď rád, že sme u teba zamestnaní. Čo urobí ten zamestnávateľ s nami, ak takto neustále budeme konať?

        Písmo hovorí o Kristovi, aby sme ho počúvali a poslúchali vo všetkom čo nám povie. Čo nám bude platné, že si budeme hovoriť – veríme – ale budeme si konať čo sa nám zachce? To nie je viera. To atrapa, prázdna modla, mantra, ktorú si budeme neustále opakovať.

        A tak musíme prísť nutne k záveru, že je len na Bohu, aby nám dal vieru ktorá je poslušná. Peter ako neobrátenec zaprel tri krát Pána. Tradícia ale hovorí, že Peter utekal z Ríma, keď nastalo prenasledovanie, pokiaľ ho Kristus nezastavil a nepoložil tú známu otázku – Quo vadis Domine – kam kráčaš, Pane? Až vtedy sa Peter vrátil a bol ukrižovaný. Môže ísť len o legendu, ale ak by to bolo skutočne tak – v čom bola Petrova sila? V Bohu a len v Bohu? On ako slaboch utekal – ale bol to Boh, ktorý ho zachránil od odpadnutia. Preto celá spása, od počiatku, cez posvätenie, až po spasenie je v Bohu. Prečo? Pretože človek je tvor hriešny, zo svojej prirodzenosti miluje viac svet ako Boha, miluje rozkoše, miluje neprávosti. Môže teda človek sám od seba prijať Krista? Môže taký človek, ktorý je ako v liste Rimanom totálne mŕtvy pre duchovné veci, ktoré sú pre neho bláznovstvom sa obrátiť?

        Toto je jadro tohto problému. Ako sa obracia kresťan, ako žije svoj kresťanský život, ako nesie ovocie Ducha? Pretože všetky tieto veci sú mimo neho, vrátane poslušnosti Bohu. Nič z tohto človek nemá v láske! Preto Pavol správne učí, že viera je DAR, bez skutkov – akýchkoľvek skutkov. Ak niekto povie, že prijal Krista zo svojej sily, klame! Nikto duchovne mŕtvy nemôže Krista prijať. tak hovorí písmo. Ako sa teda človek obrátil? Dostal DAR viery! Dar je zdarma, viera je zdarma, je to dar nezaslúžený, DAR – o ktorý človek absolútne vo svojej duchovnej mŕtvoľnosti nestojí. Toto je podstata čo je to viera. Mnohí kazatelia hovoria – spasení sme z milosti. Čo je to milosť? Keď si kráľ dá nastúpiť 100 väzňov, ktorí sú odsúdení na smrť a to plne a právoplatne, ale on si vyberie 20 väzňov, ktorým povie – ste voľní. To je spasenie z milosti. Bez zásluh tých väzňov. Oni nemohli povedať – ja si zaslúžim byť slobodní, ani nemohli povedať – ja milujem kráľa, túžim po ňom, chcem prijať jeho milosť. Kráľ im totiž milosť nezjavil skôr, ako im ju dal.

        Tu väzí problém nepochopenia hlbšieho dosahu evanjelia. Boh dal Krista ľuďom, ktorí sú totálne zlí, špatní, hriešni, neschopní sa k Bohu vôbec priblížiť, nieto ho ešte milovať. Neexistuje žiaden človek na svete a nikdy neexistoval, ktorý by mohol povedať – ja som prijal Krista, lebo som premýšľal nad evanjeliom a začalo mi to dávať zmysel. Boh dáva vieru ako dar a ako milosť, nezaslúžene – ako Pavol píše – tomu komu chce – lebo je Bohom. S vierou dáva všetko – posvätenie, skutky v živote, udržanie sa pri viere až do konca a spásu. On je mimo čas a preto by bolo smiešne, aby nevedel, čo v ktorej sekunde života vykonáme. Tu by sme si z Boha urobili modlu, ktorá skáče a hasí oheň vo svete. Ale písmo hovorí, že On určil dejiny a vstupuje do nášho života podľa svojej vôle tak, aby sa naplnil Jeho plán s ľudstvom.

        Takže summa summárum – či skutky, či viera, aká viera, poslušnosť, posvätenie, spása, vytrvanie – všetko to dáva Boh vo svojej zvechovanosti, ktorú zo všetkého človek najviac nenávidí, do krvi! Človek sám seba pasoval na svoje kreslo panovania, Boha tam nechce pustiť napriek tomu, že si hovorí kresťan. Z Boha potom urobí iba figúrku, ktorá skáče ako on píska. Preto sú človeku nepríjemné zvrchované vlastnosti Boha ktoré On sám o sebe hovorí:

        Ja od počiatku zvestujem budúcnosť a od pradávna to, čo sa ešte nestalo. Ja vravím: Môj zámer sa splní, a uskutočním všetko, čo chcem. Iz 46:10
        Všetko, čo sa páči Hospodinovi, činí na nebi aj na zemi, v moriach a všetkých hlbinách. Ž 135:6

        Veď Boh hovorí Mojžišovi: Zmilujem sa nad tým, komu som milostivý, a zľutujem sa nad tým, s kým mám zľutovanie. Nezáleží teda na tom, kto chce, ani na tom, kto beží, ale na Bohu, ktorý sa zmilúva. Lebo Písmo hovorí faraónovi: Nato som ťa povolal do života, aby som na tebe dokázal svoju moc a aby sa moje meno rozhlasovalo po celej zemi. Tak teda: nad kým chce, sa zmilúva, a koho chce, zatvrdzuje. Rim 9:15-18

        Kde je teda chvála človeka? Kde je istota človeka ak nie v Bohu a len v Bohu? Komu chce, tomu dá spásu, koho chce, toho zatvrdí. Samozrejme s tým súvisí zlé učenie o večnom pekle a ďalších učeniach, ktoré pochádzajú z katolíckej cirkvi a sú hlboko vnorené do protestantizmu a reformovanej teológie. Odporúčam pozrieť veci ohľadom pekla:

        http://rethinkinghell.com/

        Boh vám žehnaj…


        1. Zdravím pane Marian, hádám, že budete kalvinista? Napsal jste toho hodně, ale dříve než odpovím na pár vašich myšlenek, jak jsem to tak pročítal, prolétlo mi hlavou, že neznám moc jiných teologií, které by tak moc směřovali k naprosté letargii a demotivaci k tomu něco dělat. Pokud bych přistoupil na tuto vaši variantu „velkého programátora“, který všechny lidi naprogramoval dle svého tajného předem určeného plánu jako roboty- pak bych asi skutečně rezignoval na nějaké úsilí se k Bohu přiblížit, protože bych věděl, že na mě stejně nezáleží, že nemůžu dělat vůbec nic. Upřímná odpověď takovéto teologie na otázku: „Co mám dělat, abych byl spasen?“ Musí zákonitě být: „Nic“ Jelikož údajně člověk udělat stejně nic nemůže- je jen naprogramovaný stroj velkého programátora- je jen studená částečka tajného Božího kódu. Není v tom žádná láska, protože láska se pane Marian naprogramovat nedá. Pro lásku se musíte ROZHODNOUT. Pokud není láska dobrovolná o lásku se nejedná. Nebo vy byste si chtěl takhle naprogramovat např. manželku na miluju tě FM?
          Co myslíte, naprogramoval Bůh satana, aby se proti němu vzbouřil? Naprogramoval hřích, smrt, utrpení, pád člověka? Kalvinismus ve skutečnosti se všeho nejvíc nahrává argumentům ateistů, protože naprosto dává za pravdu těm pomlouvačům, kteří svádí všechno zlo na Boha, jelikož eliminuje naprosto svobodnou vůli.
          Z mého pohledu se jedná o to největší nepochopení Boha, jaké si lze vůbec představit. Víte, je něco jiného, že Bůh je nadčasový a všechno ví dopředu, ale to neznamená, že svobodné myslící bytosti naprogramoval na to, aby je mohl zničit nebo dokonce trápit. Je to zvrhlé. Omlouvám se, ale nemám pro to jiný výraz. Je mi líto lidí, kteří vidí takto Boha. Pokud věřím, že Bůh je láska, musím věřit, že Bůh dává svobodu. Jinak by nemohl být láska, protože láska bez svobody neexistuje. Osobně vím, že poměr mezi svobodnou vůlí a Božím „vyvolením“ nedokážu rozumem pochopit. Ale nikdy neuvěřím, že dobro není pro všechny, že Bůh je jen pro někoho a ti ostatní nemají šanci. Protože pravé dobro je pro všechny… Trochu jsem se v rychlosti rozepsal, ale rád ještě odpoledne napíšu ohledně nějakých těch biblických pasáží..

          Boží láska a pokoj ať je s Vámi…


  2. Vlastně jsi napsal, že snaha o pokání je k ničemu. Připomínám, že pokání není jenom změna myšlení, ale také následování té změny svými skutky. Jelikož víra bez skutků je mrtvá. Pokud si uvědomíš, že vraždit nadále je špatné, přijmeš Krista do svého života a necháš se pokřtít, tak se samozřejmě očekává, že přestaneš vraždit. Stejně to platí o ostatních bodech Zákonu. Již nejsi spasen svýmii skutky, ale své skutky měníš v důsledku spasení. Pokud budeš konat nadále své zlé skutky, je v tobě Kristus? Pokud nepřijmeš Zákon, který tě usvědčuje, poznáš, co je špatné? Odmítáš snad uznat Boha stvořitelem? Patrně nikoliv. Je to Zákon, podle kterého se pozná, že jsi Kristův.
    A pokud se ptáš, jestli chci jít cestou dokonalosti, tak zrovna říkám ANO. Jedině tak totiž Bůh pozná, že jsem přestal být živý pro tento svět. Má spása a milost je dána v tom, že na každé cestě nezdaru mne Kristus vždy zvedne, když upadnu.
    Ovšem – pouze, pokud jdu k němu. A jestli jdu k němu, to se pozná podle toho, že dodržuji přikázání, které nám Bůh dal, a mám je ve svém srdci.
    Nebýt Krista, tak jsem i s tím co povídám mrtev. V tom je zase ta oběť. Nikoliv abych hřešil, ale abych přes své hříchy byl spasen, pokud svojí vírou přijímám oběť Kristovu.
    Nepřijímáš Zákon? Miluješ hřích. Jasné pravidlo. Miluješ Zákon? Dodržuj jej. Nedokážeš to? Bylo za tebe zaplaceno. To ovšem neznamená, že přestaneš milovat Zákon. Natož jej úmyslně přestupovat.


    1. Pokud se stavíš pod zákon, odmítáš milost.(Ř.4:4-5) Zákon vede k odsouzení. Kdo je pod zákonem je pod kletbou zákona. (Gal. 3:10-13) Zákon není špatný, je svatý a dobrý a slouží k odhalení hříchu. Je jasně psáno, že tam, kde není zákon, se hřích nezapočítává. (Ř. 5:13) Zákon není pro věřící Nové Smlouvy mrtev, naopak platí naprosto a dokonale. Akorát věřící v Krista jsou mrtvi zákonu. Viz. Řím. 7
      Jediný způsob jak bezezbytku naplnit zákon je tedy skrze víru v Krista, který je konec zákona- tedy jeho naplněním. Jeho poslušností jsme zachráněni, nikoliv tou svojí. To je jediný způsob jak naplnit zákon a nejsme to my, kdo ho naplnil, ale Kristus. (Ale to opakuji stále dokola a vybízím ke studiu Římanům, ale je to marné)

      Problém je, že lidé, kteří si myslí, že plní Boží požadavky, jsou bohatí a nemůžou přijmout milost, protože ta je jen pro zoufalce a chudáky, kteří vidí svojí nedostatečnost a neschopnost Boží požadavky naplnit. Proto se musí spolehnout jen a jen na Krista.. Je to pak právě vědomí bezpodmínečného přijetí, které člověka vede k pravému pokání. Jistota spasení vede k růstu v lásce, vyhání strach a způsobuje opravdový vztah mezi Bohem a člověkem. (1.Janův 4:16-19)
      Snaha se Bohu přiblížit a zalíbit je vždy jen a pouze náboženství a to nikoho nespasí. Nikoho nevyléčí. Nikomu nedá pravý pokoj. To dokáže jen Ježíš Kristus.. Měj se a poznání a hlavně prožívání Boží lásky přeji Ti


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>