Křesťan a jeho působení na svět: Skrze skutky nebo skrze víru?

271868_dcce9ca6db7c206683594a694c7b5cff

„Křesťanství není nějaký morální kodex, křesťanství není o tom, že moc nechodíme do hospody a moc se neopíjíme. Křesťanství je o tom, že jdeme do nebe a že to víme. To je křesťanství. „
-O.Rusnok

Náboženství se vždy prezentovalo a bude prezentovat skutky. Napříč všemi náboženstvími světa vidíme takzvané duchovní, kteří se prezentují jako Boží vyslanci nebo prostředníci pro ostatní v otázce Božích a duchovních věcí. Tito „představitelé“ Boha a správného chování se v každé kultuře těší velké úctě a respektu „obyčejného“ obyvatelstva. Mniši (nejen) z východních náboženství nemusí ani pracovat a i zde se jako všude, tvoří autoritářské hierarchie, které žijí na úkor pracujících „obyčejných“ lidí. Takoví mniši a kněží se plně věnují modlitbám, studiu, meditaci, půstu atd. Jejich vážnost a důstojnost vyplývá z jejich spořádaného života a správného chování. Klasický model náboženství, řeknete si.

A jak je na tom křesťanství v porovnání s ostatními náboženstvími? Ano, úplně stejně. Křesťanské náboženství se staví do jedné řady se všemi ostatními. Má své kněží a pastory, které platí církve podporované státem a financemi obyčejných pracujících lidí. Ačkoliv se u nás ke značné nelibosti dnešních pastorů a kněží netěší takové vážnosti jako v jiných náboženských kulturách, stále si dnešní sbory a církve zakládají na svých dobrých mravních výkonech a charitativní či komunitní činnosti. Některé sbory a církve se pak orientují dokonce na byznys a podnikání v tandemu s vírou a křesťanstvím. Stavějí se školy, pořádají se kulturní akce a festivaly, workshopy, zakládají se kluby a zájmové spolky.

Působení na svět skrze skutky. To funguje ne? Vždyť, když uvidí svět naše dobré skutky, sedne si z nich na zadek a obrátí se. Vždyť křesťané jsou tak dobří lidé, tolik toho dělají- nebo se alespoň snaží. Mají tak hezké životy a tak pěkné rodiny. Kdo by to nechtěl, že? Být takový vzorný občan s nálepkou dobré morálky? Takový uvědomělý křesťan? To je působivé.

Existuje taková pro mne trochu otřepaná fráze, že víra se bude vždy projevovat skutky. Na to můžu opáčit, že každé náboženství se rovněž projevuje skutky navenek. Dokonce i ateistická pozice, kdy se člověk šlechtí pomocí vzdělání, kultury, pokroku a sociálních pravidel má své nesporné výsledky ve skutcích. Takový civilizovaní lidé přece nejsou žádní „divoši“, že ano?

Pravá víra v evangelium skutečně člověka mění. Boží dobrota a zakoušení Boží laskavosti a dobroty člověka mění. Člověk mění svůj pohled jak na Boha, tak na lidi kolem sebe. Nesnaží se zapůsobit na svět pomocí dobrých skutků a vnějších věcí. Nehraje pomyslný závod o ten nejvíce viditelný morální život. Občas slyším, že křesťané se nesmí chovat jako pohané, jinak je pohané nebudou brát vážně. Tomu se musím vždy pousmát. Ti, kdo se tady berou nejvíce vážně, jsou právě takový, kteří si myslí, že žijí nějak „lépe“ než pohané, a proto je pohané budou za to obdivovat. Žijeme tady všichni vedle sebe, jezdíme autem, používáme mobily, televizi, internet, chodíme do stejných supermarketů, nakupujeme stejné oblečení, ráno občas stejně zanadáváme, když musíme vstávat… Nežiješ nějaký život na piedestalu svatosti drahý náboženský křesťane, který by ti garantoval autoritu nad „pohany“.

Myslíš, že jsi lepší, že nekouříš a nepiješ? Nedíváš se na televizi? Nechodíš často na internet nebo do kina? Nejíš nezdravá jídla? Držíš životosprávu? Modlíš se? Postíš se? A proto máš mít nad lidmi nějakou duchovní autoritu? Pak jsi jen v dalším systému náboženství. Náboženství se projevuje láskou ke svým skutkům, jako prostředek k „lásce“ lidem a Bohu. Evangelium a Boží milost nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Těší se Boží lásce tak, jak je. Přestává zde tělesné souzení o tom, že ten žije tak nebo onak a proto věří nebo nevěří. Odpadá to věčné porovnávání se na základě tělesných soudů a soutěžení o lepšího křesťana. Člověka spaseného Boží milosti v Kristu Ježíši to nezajímá. On ví, co má. Nepotřebuje si to dokazovat před lidmi a sám sobě, že je Bohem přijatý a milovaný. Takový člověk ví, že i kdyby už v životě neudělal pro Boha vůbec nic, Bůh by ho ani o píď nepřestal milovat méně.

A co je nejdůležitější, člověk který se nechá tak moc Bohem milovat vidí, že Boží láska nekončí jen u něj. Že stejně tak Bůh miluje i ty pohany, kteří žijí tak „hříšné“ životy. Nemyslí si o sobě, že je něco lepšího, protože láska Boží nedělá rozdíly mezi lidmi.
„Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“
(1. Janův 4:16-19)

Pokud jdeme do nebe a víme to, něco se změní. Pokud nás Bůh bezpodmínečně miluje a my to nejen víme, ale i prožíváme, něco se změní. Jednak přestaneme neustále hlídat sami sebe, jestli se Bohu líbíme, když budeme takový nebo makový. Přestaneme se bát, že Bohu budeme dělat ostudu. Protože, jaký dobrý rodič se stydí za své děti? A když někdo bude pomlouvat vaše děti, koho tím bude urážet? Postupně přestaneme tělesně soudit druhé, protože Boží láska nás stále víc přibližuje k lidem. Duch náboženství jen rozděluje nic jiného neumí. Stačí se podívat na ty tisíce denominací a teologií a rozporů v církvích. Naše sebe- přijetí skrze Boží lásku způsobuje i přijetí druhých.

Člověk má stále zakódované, že pro lásku se musí makat. Musíš si jí nějak zasloužit něco udělat, jsme tak vychovávaní, máme to v sobě. Připadá nám to správné, že pokud jsi „věřící“ musíš se chovat podle nějaké šablony dobrého vychování, jinak vlastně nevěříš. Zato já- podívej jak dobře žiji- já se můžu směle označit za křesťana. Podívej se do svého nitra nejdříve, než začneš čistit číše zvenčí. (Matouš 23:25) Kolik je tam souzení druhých, opovržení, pohoršení, hněvu, závisti….

Věřte mi, že lepší je pozice, kdy na sobě vidíme všechno to špatné a vidíme, že nejsme ani o kousek lepší než kdokoliv jiný. Proč se pak tak prezentovat? Nejsou právě tyto náboženské hry a nošení masek tím, co svět odrazuje? Jsem prostě takový jaký jsem. Mám nějaký charakter a mám nějaké vlastnosti. Nebudu se násilím měnit, protože se to ode mne jako od správného křesťana očekává. Nebudu se násilím měnit ani proto, že mi někdo vyhrožuje, že když se měnit nebudu, znamená to, že moje víra a moje spasení není skutečné. Bůh nemotivuje strachem jako tihle náboženští vůdcové. Bůh motivuje odměnou a vděčností. Vděčnost ale nemůžeš mít za něco, pokud si nejsi jistý, že ti to zůstane. Spasení je jednou a provždy, dokonáno jest. Proto jeho láska dosáhla v nás cíle až v momentě, kdy máme plnou jistotu pro den soudu.

Drahý křesťane, hledej tuto jistotu. Je to právě tato jistota, která nás dělí od nevěřících, ne naše pomyslné mravní jednání, mravně se totiž chovají i nevěřící. Nech se Bohem milovat a nech ostatní být Bohem milováni. Nesuďme naše cesty a životy navzájem. Jestli něco budu soudit, bude to tento zákonický a náboženský duch, který se jako mor rozšířil v celém našem křesťanském kraji a který se tak strašně bojí opravdové velikosti Boží lásky. Náboženský duch, který zabíjí pravé evangelium a hlásá vlastní sebe-spravedlnost. Musíme se toho zbavit. Aby se něco mohlo změnit, musíme být nespokojení. Musíme být neznalí. Musíme být slabí. Přestaňme si lebedit v našich sborech, kde se plácáme po zádech, jak nám to všechno jde a jdeme správně a věříme všemu správně a rozumíme všemu správně, konáme správně, máme správné politické názory, kde se nesnese slovo pochyb a nespokojenosti s duchovním stavem a směřováním. Přestaňme si hýčkat naší domnělou moudrost a sílu a začněme milovat svoji opravdovost a slabost. Protože tu miluje Bůh a pro ní zemřel náš Pán Ježíš Kristus.

„Ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“
A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ 
(2. Korintským 12:9)

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>