Léčitel Bruno Gröning, ale jakou mocí?

4b34bff921d7ae70926ebf8f9c242e04

 

Ne vše, co je duchovní, je nutně Boží. Je třeba pronikavě rozlišovat každou duchovní nabídku a lákadlo, podobně jako v případě německého léčitele Bruna Gröninga (1906-1959), jenž má své stoupence i v České republice. S jedním z nich, jenž však po vlastních zkušenostech s učením tohoto léčitele z kruhu jeho následovníků vystoupil, přinášíme dlouho připravovaný rozhovor, který nám může pomoci v orientaci, „odkud ‚vítr‘ vane“.

 Možná se někteří z vás již setkali se jménem Bruno Gröning (známým také pod transkripcí Groening, narozeným jako Grönkowski, jenž žil v letech 1906-1959), člověka, kterého jeho příznivci a obdivovatelé považují za velkého léčitele a duchovního učitele, takřka za „nového Krista“. Na stránkách jeho následovníků se o něm lze dočíst, že údajně disponoval velkou léčitelskou mocí a konal velké divy: uzdravoval chromé, slepé, těžce nemocné trpící nejrozličnějšími neduhy.

bruno-groening-004-upr-men.jpgPři čtení těchto svědectví zcela automaticky v mysli vyvstávají biblické verše řečené o Kristu: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje radostná zvěst“ (Matouš 11,5). Podobně jako Ježíš Kristus i Bruno Gröning ve svých vystoupeních hovoří o „velkém obratu“, o nutnosti „návratu k Bohu“, o potřebě důvěry k Bohu a víry v Boží touhu i schopnost uzdravit. Bruno Gröning zdůrazňuje, že nepřišel založit nové náboženství, ale bez ohledu na náboženské vyznání pouze obnovit vztah člověka k Bohu, čehož důsledkem má být i dokonalé tělesné zdraví. Právě na tento aspekt, tedy tělesné zdraví, je v učení Bruna Gröninga kladen největší důraz.

Vezmeme-li vážně dobová svědectví o hromadných a velkých uzdraveních, jež Bruno Gröning údajně učinil, jistě nás nenechají chladnými. Možná budeme v pokušení takového člověka následovat a naslouchat jeho učení, nebo v nás alespoň vyvstanou otázky: Je tento člověk posel Boží? Přináší nám „radostnou zvěst“ od Boha a obnovu Kristova učení? Skutečně činí tak velké divy? A pokud ano, odkud má tuto moc? Ze svědectví Gröningových následovníků či přímých svědků jeho působení lze vycítit jistý stupeň „glorifikace“ osoby a díla Bruna Gröninga, ale pravděpodobně nelze zpochybňovat jejich reálný základ ve skutečných událostech. Jak lze ale rozlišit, „odkud vane vítr“, tedy jakým „duchem“ jsou tyto divy neseny? K jistému rozlišení a pro úvodní orientaci v této záležitosti nám může pomoci svědectví bývalého člena Kruhu přátel Bruno Gröninga a nyní obráceného křesťana z letničního společenství Apoštolská církev Josefa D. (na jeho přání neuvádíme celou identitu, ač je nám známa), jenž na vlastní kůži zakusil následky učení Bruna Gröninga a jeho pokračovatelů. Díky jeho vstřícnosti vám nyní můžeme nabídnout následující rozhovor, jejž jsme uskutečnili korespondenční formou počátkem roku 2009. Pro přímé poznání učení a života Bruna Gröninga pak odkazujeme na oficiální stránky Kruhu přátel Bruno Gröninga.

RTh: Dobrý den, mohl byste nám sdělit něco o Vašich zkušenostech ze společenství přátel Bruna Gröninga?

  

JD: Určitě se s Vámi moc rád podělím o svoje zkušenosti s Kruhem Bruno Gröninga. Jsou to už dva roky a něco, co jsem po dvou letech Kruh opustil nadobro. Tehdy, když jsem poprvé přišel do společenství, jsem měl problémy s depresemi a s nedoslýchavostí, po pár návštěvách se mi hodně ulevilo. Vnímal jsem, že i když ne zcela, tak z velké části jsem svého problému zbaven. Půl roku nato jsem se ale dostal do daleko hroznějších stavů, než byly ty, se kterými jsem přicházel – skončil jsem v psychiatrické léčebně. Po nějakém čase, kdy mě propustili, a po třech měsících rekonvalescence v domácím pobytu, kdy jsem v té době nedokázal chodit do práce, jsem si sám pro sebe udělal závěr, že se jednalo pouze o nějakou zkoušku mé víry, o tzv. ,,regulace“, jak to nazývají přátelé společenství, kterou jsem prostě nějakým způsobem pouze nezvládl, a proto jsem se dostal tam, kam jsem se dostal. Po opětovných návštěvách Kruhu a práci s energií jsem se začal cítit zase v pohodě, mohl jsem vysadit psychofarmaka a konečně jsem si myslel, že jsem dosáhl plného uzdravení. Jak šeredně jsem se zmýlil, jsem zjistil asi o šest až sedm měsíců později, kdy jsem se dostal do takových stavů, že jsem pomalu nerozeznával realitu od snů, nedokázal jsem si ani už skoro nic zapamatovat. Byl jsem úplná troska, znovu jsem skončil na antidepresivech a dobrých pět měsíců jsem šel marodit. Nikdy jsem něco tak hrozného neprožil, toužil jsem si v té době sáhnout po životě… Naštěstí jsem ale v té době narazil na lidi, kteří si něčím podobným prošli také a dostali se těmito cestami léčitelství do obdobných bezvýchodných a beznadějných potíží jako já… Síly, které působí v Kruhu, nejsou Božího charakteru, ale právě naopak… V Kruhu koluje i hodně nepravd ohledně vyléčených, mnozí uzdravení, které uvádí literatura ohledně Bruna Gröninga, o své uzdravení přišli, a to nadobro, jedná se hlavně o ty, kterými se Kruh tolik chlubí. To jsem se dodatečně dozvěděl až po dvou letech účasti v tomto spolku, kdy se někteří vedoucí Kruhu prořekli… Mimo jiné jsem v tomto společenství nechal i dost peněz, a nejsem sám… Je skutečně potřeba, abych o tom mluvil a odrazoval druhé. Cena, kterou tu můžete zaplatit, je neskonale větší…

RTh: Můžete nám říci něco o Brunovi Gröningovi, kým byl a tak dále?

JD: Bruno Gröning byl celkem hodně známý německý léčitel (alespoň tedy hlavně v Německu). Na jeho shromážděních a přednáškách, kde vyučoval o všudypřítomné božské ,,energii“, kterou nalezl a která je údajně všude kolem nás a člověk se ji musí jen naučit správným postojem těla a mysli přijímat do svého těla, přicházelo tisíce lidí za svým uzdravením… Za zmínku určitě stojí, že ten, kdo chtěl tu energii přijmout, musel pokaždé v duchu nebo nahlas poprosit Bruna, aby ji tomu dotyčnému zprostředkoval, protože právě Bruno se považoval za transformátora této ,,energie“, bez kterého nelze tuto sílu přijmout v takovém množství, aby v těle způsobila uzdravení (tuto ,,energii“ podle něj přijímá každý i nevědomě, ale jen v minimálním množství bez většího užitku a v minimálním procentu z pohledu toho, aby člověk došel v těle uzdravení z nějaké nemoci).

Více zde: http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1556

27 thoughts on “Léčitel Bruno Gröning, ale jakou mocí?

  1. To je dobře, že jste zmínil v těchto šarlatánů zmínil i tuto osobu, byť ho asi zná jen málo lidí. Já osobně jsem se s jeho jménem setkala jakousi náhodou, kdy jsem na YT napsala „Groe..“ nebo tak něco a vyšel mi odkaz na něj. A samozřejmně, hned mě fascinovalo jeho učení. To bylo v době, kdy jsem velmi vytrvale po nocích „otevírala třetí oko “ po vzoru knih Paula Bruntona atd. A byla jsem poměrně „úspěšná „, takže jsem ve spánku byla jako anděl a ..vznášela jsem se nad naším městem.
    Než jsem pochopila, že i tento pan Gröning má velmi očitou vadu coby křesťan a tím bylo právě jeho tragické a děsivé úmrtí v poměrně nízkém věku. Už přesně nevím detaily. Někde jsem to vyčetla. Dnes už tyto lidi (či osobnosti ?) prostě nevnímám. Nečtu.
    Díky Bohu. Pryč od takových lidí ! Velké dary dostávají, ale draze za ně zaplatí. Jejich konce nejsou pěkné. Bible říká, jak takové „léčení“ probíhá v duchovní rovině, A týká se to i léčitelů:“

    24Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘
    25Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.
    26Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.(Lukáš 11.24-26)

    ..a nemoce jsou naše hříchy, že ? Takže vyvarovat se 7 smrtelným hříchům. Ale daleko dokonalejší jistě je víra ve Spasení od Našeho Pána Ježíše Krista !


    1. Dobrý den, Samarko,
      souhlasím s Vaším souhlasem, ale nedalo mi to, abych se nevyjádřil k některým nebiblickým závěrům.
      V duchu přátelského dialogu, jelikož nemám potřebu Váš názor měnit.
      Když píšete, že konce takovýchto léčitelé nejsou pěkné, a uvádíte to do kontextu Lukáše 11.24-26, vyplývá mi z toho, že po smrti to budou mít tito lidé těžké. Pravda ovšem je, že se Lukáš baví o padlích andělech, kteří žijí mimo naše lidské možnosti. Chci tím říci, že tento léčitel po smrti nezakouší žádné špatné ani dobré zkušenosti. Zkrátka „spí“ a čeká na probuzení k životu věčnému, nebo k soudu.
      A druhá nebiblická věc mi připadá vazba mezi nemocí a hříchem. Například kniha Job nám toto jasně dokazuje, když Jób bezhříšný padl až na dno.
      Což tedy dokazuje pouze to, že nikdy nic nevíme :-)
      Nerad bych také zapomněl na 7 smrtelných hříchů. V prvé řadě jich je 10, a předpokládám, že ty co nepočítáte, jsou dokonce ty nejdůležitější. Nejhorším hříchem totiž není smilnit, vraždit nebo krást, ale nemilovat BOHA.
      S přáním krásného dne pepe

      Což tedy dokazuje pouze to, že nikdy nic nevíme :-)
      Nerad bych také zapoměl na 7 smrtelných hříchů. V prvé řadě jich je 10, a předpokládám, že ty co nepočítáte, jsou dokonce ty nejdůležitější. Nejhorším hříchem totiž není smilnit, vraždit nebo krást, ale nemilovat BOHA.
      S přáním krásného dne pepe


      1. Ahoj PEPE,
        myslím, že např.boháč a jeho muka z Lukáše 16.kapitoly jdou dost jasně proti této adventistickému učení, že po smrti člověk „spí“. Člověk „spí“ pouze z pohledu těla, duše+duch člověka žije i po zániku fyzického těla a člověk je tedy zcela vědomí. Což bude pro všechny co nepřijali Kristovu zástupnou smrt za své hříchy dost hrozivé zjištění.


        1. Daniel: DANIEL 12.2
          Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.

          Celá Bible nám ukazuje, že náš život po smrti je závislí na druhém příchodu Krista a probuzení k životu věčnému. Jestliže budeme probuzeni, nemůžeme při tom být zároveň bdělí a prožívat posmrtný život. Bez Krista taková věc neexistuje. Mám takový dojem, že zde slučujete východní filosofie s křesťanstvím. Také by mne zajímalo, kde se píše, že člověk spí pouze z pohledu těla? Zavádět do Božího slova vlastní myšlenky, a tím ohýbat pravdu, bych nechal papeži.


          1. Pepe, Bible v mnoha verších říká, že mrtvý člověk „spí“. Jenže v jiných verších zase říká, že člověk po smrti nespí a je zcela vědomý (např.Lukáš 16,23-28 , Zjevení 6,9-11 – tam je dokonce napsáno duše zabitých!). Snad se shodneme v tom, že Bible nemůže jít „proti sobě“. Proto je, dle mého názoru, možný jediný výklad a to, že z pohledu „zde na zemi v těle žijícího člověka“ zemřelý člověk „spí“. Bible bere člověka jako celek (duch,duše, tělo) a proto bez těla člověk „spí“. Tím je naznačeno, že jednou také bude „probuzen“, až tělo opět dostane. A „probuzen“ bude jednou každý až bude vzkříšen do těla (ať už k zatracení či k věčnému životu). Nicméně u Boha (a v prožitcích daného člověka) je i po zániku tohoto fyzického těla člověk zcela vědomý jako duch+duše.


            1. Já ti nevím Lukáši.. Proč tedy nikdo, koho Ježíš vzkřísil z mrtvých nepopisoval místo, které navštívil, když „spal“? Ano, Ježíš mrtvé lidi, které probouzel k životu nazýval jako spící (dokonce se mu za to lidé smáli).. Pak ten úryvek, co příznivci „nesmrtelnosti“ člověka používají z Lukáše.. Ok, pokud je to tedy skutečný popis pekla (není to podobenství), pak je z pekla vidět do nebe (i přes tu „propast“) Tedy lidé z nebe vidí všechny ty „mučené lidi“ jak se tam smaží v ohni pekelném navěky? A chápu to správně, že se budou smažit spolu se satanem a jeho démony, který měl k dispozici několik tisíciletí a nadpřirozenou moc ke svádění lidí a lidé pár dekád než zemřeli?
              Pak mám ještě na srdci, co je to druhá smrt? Pokud je tedy člověk nesmrtelný, pak může být jen jedna smrt- smrt těla, z ní se pak tedy vyvlékne duch (srovnej se spiritismem) a druhá smrt?


              1. Ahoj Honzo, my s jistotou nevíme, zda někdo z vkříšených toto místo po smrti nepopisoval – Bůh nepovažoval za nutné/vhodné toto nechat v Písmu. Lukáš 16.kapitola není podobenství – a) Ježíš neříká, že je to podobenství(což jinde říká/naznačuje), navíc v tomto příběhu figurují i reálná jména, což u ostatních Pánových podobenství nikdy nejsou. Je nutné si taky říci, kdy tento příběh Pán říkal – bylo to před Jeho ukřižováním. Do té doby, šli lidé po fyzické smrti do tzv.podsvětí (hádes/šeol). Podsvětí bylo rozdělené na dvě části – „ráj“/“Abrahamův klín/lůno“ a „peklo“, mohu-li to takto nazvat. V ráji skončil Lazar(ne proto, že byl chudý, ale že věřil Bohu), v pekle skončil boháč (ne proto, že byl bohatý, ale že nevěřil Bohu, patrné z konce 16.kapitoly). Tento „ráj“ i „peklo“ bylo součástí jedné oblasti – podsvětí, proto na sebe i viděli. Přejít však, kvůli veliké propasti, nemohli.

                Rajská část podsvětí byla nejpravděpodobněji vyprázněna po sestupu Pána do této části a po jeho vzkříšení (Ef 4,8.9) – tyto čekající spasené lidi odvedl do „třetího nebe“, kam v současné době jde po fyzické smrti každý znovuzrozený věřící. Do podsvětí (do té pekelné části) zřejmě ale stále chodí nevěřící, kteří umírají s neodpuštěnými hříchy. Ti zde čekají na poslední soud (Zjevení 20,11-15) a toto čekání asi taky není nic příjemného. Já nevím, jak v těchto oblastech „utíká“ čas, ale tohle čtu v Bibli.

                Podsvětí (sheol/hádes) není věčné a rovněž nejde o druhou smrt ani o ohnivé jezero! Druhou smrtí a ohnivým jezerem je tzv.Gehenna, kam má namířeno Satan, jeho andělé, démoni a také nevěřící lidé, kteří budou odsouzeni na posledním soudu a jejich jména nebudou nalezena v Knize života (Zjevení 20,15). Dokonce, v ohnivém jezeře skončí i Smrt a samotné Podsvětí (Zjevení 20,14), které již po posledním soudu bude stejně vyprázdněné. Nechci zde řešit otázku, zda je ohnivé jezero věčné nebo je to symbol pro finální anihilaci.

                Jinak druhá smrt/ohnivé jezero/gehenna se týká i mnohých znovuzrozených spasených věřících. Jde o to, že věřící člověk bude vydávat Ježíšovi počet ze svého života po obrácení u Jeho soudné stolice (1Korintským 3,11-15). Ti, kteří nekonali vůli Boží, žili v hříchu a ve staré přirozenosti místo novým životem Krista odejdou s trestem a místo odměny budou DOČASNĚ trestání v ohnivém jezeře. Proto je o některých věřících (vítězných) psáno, že jim druhá smrt neublíží.(Zjevení 2,11 a 20,6) To značí, že mnohým věřícím ublíží a vezmou spravedlivý trest. Ono se totiž musí naplnit, že Bůh odplatí každému podle jeho skutků. (Římanům 2,6) Těm „poraženým“ věřícím jednou Pán Ježíš řekne to často zmiňované „Jděte ode mne, činitelé nepravosti“ (Matouš 7,23). Ať tak či onak jde vždy o ztrátu odměny a dočasné potrestání, ačkoliv to bude asi hrozné – především to vědomí promarněné šance (Pán to popisuje jako „pláč a skřípot zubů…“). Věčné zatracení žádnému znovuzrozenému člověku hrozit nemůže, protože mají z Boží milosti věčný život. Kdyby ano, pak by člověk musel škrtnout skoro celé Janovo evangelium. Bible nejde proti sobě!


                1. Co je tedy Lukáši, ta druhá smrt? Jak bude vypadat vzkříšení, když lidi jsou pořád naživu a někde čekají? To pak skočí do zpátky do těla? Promiň, že se tak ptám, zajímá mě to a nedává mi to smysl.. :)


                  1. Honzo, nemáš se za co omlouvat:-) klidně se ptej, porovnávej to co píšu s Písmem a když něco nebude sedět tak napiš, netvrdím, že vím vše. Nabízím tady svůj výklad určitých pasáží Písma, jak tomu já rozumím. :)

                    První smrt je tedy smrt fyzická, tu musíme – kvůli pádu Adama, kterými jsme „postiženi“ všichni – podstoupit všichni. S tou souvisí i to, že stále v sobě, i po znovuzrození, máme hříšnou přirozenost, která se až do fyzické smrti stále hlásí ke slovu a my ji máme zapírat a chodit v duchu, nikoliv těle. To asi dobře zná každý kristovec.

                    Druhou smrtí je ohnivé jezero, říká to Boží slovo (Zjevení 20,14). No a tato druhá smrt může „poraženým“ znovuzrozeným věřícím POUZE ublížit (ač to bude asi dost hrozné), ale neznovuzrozeným lidem, jejichž jména na posledním soudu nebudou zapsána v Knize života, budou této druhé smrti účastni na věčnost – spolu se Satanem a jeho anděly (ti už jsou Bohem odsouzeni, jen rozsudek ještě není vykonán). Ale je z Písma také dost jasné, že na poslední soud budou mrtví nevěřící vzkříšeni do fyzických těl (třeba Zj 20,5). Z toho usuzuji, že člověk, který skončí v ohnivém jezeře, tam půjde i v novém fyzickém těle. Jestli to bude pro ně znamenat pouze finální anihilaci nebo věčnou existenci v mukách nechám na výkladu každého.

                    Ano, to vzkříšení tak chápu – člověk po první smrti existuje jako duch+duše. Nechci mluvit o duševním těle, to už trochu zavání okultismem, ale z těch mnou zmiňovaných pasáží Bible je patrné, že člověk i po první smrti někde existuje, má vzpomínky, prožívá, druzí jej poznají. I Pavel byl – ač ještě neprožil první smrt – vytržen v duchu až do třetího nebe (a i těch svědectví je více – samozřejmě věřit či nevěřit je otázka, např. sestřička v Kristu byla v klinické smrti a podívala se přímo k Pánovi, sama mi to říkala, to samé třeba br.Barkoci) Taková „duše“ po první smrti, ale logicky nemá hmotné/fyzické tělo. Při druhém příchodu Pána Ježíše (kdy Pán přijde sem na Zemi nastolit Boží vládu na 1000 let) dostanou znovuzrození kristovci nová duchovní těla a budou podobní Pánu. Vítězní věřící budou mít podíl na tisíciletím kralování Pána Ježíše na zemi. Mrtví nevěřící však stále budou v podsvětí (hádesu), zcela při vědomí, kde čekají na poslední soud. Ten má být dle Zjevení 20.kapitoly až po tisíciletém království Pána Ježíše. Pak Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, kde bude vládnout skrze svou církev, která bude jedinečným spojením Boha a člověka. Hallelujah!


                    1. Ahoj, já Vás zdravím!
                      Trošku sleduji zdejší diskuzi a musím souhlasit s Pepem, protože Písmo přesně popisuje co se děje po smrti, respektive se neděje nic. Třeba například král Šalamoun popisuje stav mrtvých takto: 5Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. 6Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná. Kazatel 9,5-6

                      Nedokážu si představit Pána Boha, jak nechává bezbožné někde ve vědomém stavu 1000let čekat na to než na nich bude vykonán konečný rozsudek.
                      On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach. Ž 103,14


                    2. „Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
                      Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“
                      ( Jan 11:24-25)

                      Už pojem vzkříšení mi jasně implikuje, že je to jakési probuzení, nedovedu si představit vzkříšení živé bytosti- byť v jiné formě… Na čem staví celý okultismus/ spiritismus? Na nesmrtelnosti duše.. Pokud je tedy nějaká část člověka, které smrt neublíží, a on dál žije- existovala tato část člověka, která je nezávislá na těle tedy už před narozením? Pokud chce někdo tvrdit, že věčný život (byť v pekle) je reálný, je pak ještě potřeba porazit největšího nepřítele- smrt? Není to právě ta druhá smrt? Co je to smrt? Zahrnuje vědomí, pocity, myšlenky, atd.? Setkáme se tedy po smrti s našimi zemřelými příbuznými? Co nám o tom říká Písmo?

                      On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen. (1. Timoteovi 6:16)

                      „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 6,23)

                      „“Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.
                      David o něm praví: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal;
                      proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději,
                      neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.“ (Skutky 2:24-27)

                      Proč se tady David obtěžuje tělem, které se rozpadne v prach, když duch přežívá smrt, tak jako tak? Otázka kolem NDE zůstává- zemřeli ti lidé opravdu? Nebo se dostali do stavu změněného vědomí? Není podobnost mezi všemi těmi šamanskými obřady, meditacemi, lucidním sněním, drogami atd. dost alarmující? Já nevím, pořád nedokážu uchopit smrt jako život.. Vím, že bude soud, ale přijde mi spravedlivé, když až na ten soud budou vzkříšeni všichni najednou..

                      „Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
                      Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.
                      Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve;
                      potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. (1. Tes. 4: 14-17)

                      Přivede je k životu.. Ale podle teze „žijících čekajících“ je k životu přivádět přece nemusí- už jsou naživu.. :)


                    3. Pro Lukáše Drozdu: Kniha Kazatel mluví o zemřelých lidech z pohledu nás, na zemi zatím živých. Nejsem si jist, že to také znamená, že „mrtví“ už jsou „zmraženi“ k soudu. Zkrátka, těch několik jiných veršů z NZ říkají, dle mého, něco jiného. O tom co si dokážeme/nedokážeme představit…já chápu tenhle postoj, ale osobně si nemyslím, že je dobré takto k Bohu přistupovat.

                      Pro streeta: Honzo, když už řešíme takové „delikatesy“ :-) tak doporučuji čerpat z přesnějšího (třeba studijního) překladu. Některé obecnější překlady jsou v této otázce trochu zavádějící. Jan 11,24-25 sděluje, že Marta (jako většina židů té doby) věřila ve vzkříšení z „mrtvých“ (například saducejové ve vzkříšení nevěřili vůbec) – jednou v budoucnu. Pán Ježíš ji to nebere, ale přesouvá řeč k sobě s tím, že On je původcem života a kdo v Něj věří nezemře navěky.

                      Říše smrti ze Sk 2,27 mluví právě o tom podsvětí (hádesu), o kterém jsem mluvil (resp. mluví o něm Písmo) koukni třeba do studijního překladu. A mám za to, že tento žalm David prorokoval o Pánu Ježíši, když po smrti na kříži sestoupil právě do podstvětí. Vyplývá to z kontextu: „„Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen. Neboť David o něm říká:…“ (Sk 2,22-25)

                      S NDE ti neporadím, já fakt nevím, co je od démonů a co je reálné. Každopádně, některá svědectví znovuzrozených křesťanů co se ke mně dostala, to nebylo jen klinická smrt (kam můžeš NDE zařadit), ale i čisté vytržení jako popisuje Pavel. Ale toto tady nechci předkládat jako nějaký pádný důkaz.

                      1.Tes. 4,14-17 je, dle mého chápání, slovo od Pána vysvětlující „vzkříšení těla“ u znovuzrozených věřících (tedy jakési „oblečení“ do nových těl) a vytržení svaté církve. Zase to neříká nic o tom, zda po fyzické smrti člověk (ať už věřící či nevěřící) není někde při vědomí. Pavel zde rozděluje lidi na živé (jako ty, kteří se dočkají druhého příchodu Pána) a na zesnulé (jako ty, co zemřeli v Kristu a tedy se nedočkali druhého příchodu Pána). Obě skupiny dostají nové tělo (podobné tomu, které má nyní náš Pán). Žijící věřící, kteří zažijí ve svém současném fyzickém těle příchod Pána, nepoznají fyzickou smrt, ale budou proměnění – můžeme to být již my, co tu debatujeme.

                      Podívej jak překládá studijní překlad 1.Tes 4,14: „Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh také ty, kdo zemřeli skrze Ježíše, přivede s ním.“ To je trochu jiný význam než uvádíš („přivede s ním“ vs. „přivede k životu“). Oni jsou podle mě živí…i když „mimo zemi“. A tento verš žijícím křesťanům dokazuje, že se nemají rmoutit za již odešlé, protože se setkají. V dalších verších říká jak to proběhne.

                      Pro zamyšlení nabídnu ještě tyto slova Pána Ježíše z Matouše 22, 23-32:
                      „V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka. ‘ U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi. Stejně i druhý a třetí, až do sedmého. Poslední ze všech zemřela ta žena. Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“ Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi. Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.“

                      Vůbec neříkám, že to jsou lehké věci a je možné, že se pletu! Ať nás sám Pán Ježíš uvádí do veškeré pravdy, kterou je On sám. Amen.


                    4. Ahoj Lukáši,

                      No, s tím že smrt je jen převlečení kabátu prostě z mojí současné pozice chápání nemohu souhlasit. To je prostě spiritismus. Prakticky se tím stírá hranice mezi životem a smrtí pro všechny lidi. Co si pamatujeme před tím než jsme se narodili? Co si budeme pamatovat ve smrti? Je možná dobré položit si otázku. Proč satan vůbec dělá tento svod spiritismu a ono: „Nikoliv nezemřete smrtí“. Proč osnuje ten svod NDE a astrálního cestování, drogových tripů, šamanských rituálů, rozšířené vědomí apod.? Proč nás tak moc chce z toho těla dostat? Vzpomínám jedno svědectví člověka, který byl těžce v okultismu a prakticky pořád „vyskakoval“ z těla, třeba šel po ulici a viděl se z výšky apod..

                      Znamená smrt život v jiné formě? A nebo jsme prach, který se navrátí v prach? A možná tedy nejdůležitější otázka: Zemřel opravdu Pán Ježíš na kříži, nebo se jen „dostal z těla“ a pak šel opět zpět?

                      Zdraví H.


                    5. Ahoj Honzo, jasný, já Ti to neberu :-) Pán Ježíš jednoznačně zemřel, je to napsané na mnoha místech Písma. Jeho staré tělo nebylo nalezeno (což má jistě také důvod), nové tělo bylo zcela jiné než to původní. To vyplývá z evangelií. Nevím jak to Bůh udělal – jestli to staré tělo proměnil na nové, nebo to staré zničil a vytvořil nové… Tělo je prach a pro něj platí ty zmínky ve Starém zákoně o prachu, který se vrací do země. Také je psáno, že duch člověka se vrací k Bohu. (Kazatel 12,7) Souhlasím s tím, že NDE není smrt, jsou to prostě jen zážitky blízké smrti, to není vzkříšení typu Lazara a už vůbec ne vzkříšení do nového těla, jako má dnes Kristus.

                      Jinak, další zajímavá místa:

                      Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji. “(Lukáš 23,43)

                      A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které věrně drželi. A ti zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Panovníku, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?“(Zjevení 6,9-10)

                      Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými, a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel. (Židům 12,22-24)

                      Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení, kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, v němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu.(1.Petrův 3,18-20)


            2. Řekl bych, že Bible mluví jazykem běžných lidí. Třeba v našich životech říkáme „Jee to je zlatá duše, nebo to je zpřízněná dušička“ a myslíme tím člověka z masa a kostí. A v Bibli je to stejné, např. Teda ti, kteří ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se v ten den duší okolo tři tisíců. Sk 2,41 Kralická. Mluví se zde o živých lidech, kteří uvěřili a připojili se do církve.
              Ve ZJ 6,9 se píše jak už jsi zmínil „duše zmordovaných“, ale dalo by se to podle Sk 2,41 parafrázovat takto „těla zmordovaných“ . Apoštol Jan viděl ve svém prorockém vidění kolik lidí bude zabito, umučeno, upáleno kvůli pravdě a své víře. Jsem přesvědčen, že všichni spí.
              Ani Pán Ježíš nedává prostor k učení nějakého vědomí duše po smrti.
              Řekl jí Ježíš: Nedotýkejž se mne: Nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu Jan 20,17
              Pán Ježíš, jeho tělo bylo tři dny a tři noci v hrobě, přesto vstupuje k Otci až po vzkříšení.


              1. Čtu se zájmem diskuse kolem 1. a 2. smrti. Otázka, ve které dosud neznáme s určitostí správnou odpověď, ale vzhledem k tomu, co jsem poznala a především s ohledem na to, co nám říká Písmo svaté se kloním zcela k mínění Lukáše Mixánka, že první smrt je ta, kdy přijdeme o svá fyzická těla a druhá je pak ta smrt, kdy po ztrátě fyzických těl předstupujeme (duše živá) před Boha (spíše před soud) , kde nám bude dáno buď padnout do říše smrti (peklo-Hádes) nebo oblékneme nebeské tělo a vstoupíme do nebeského Jeruzalému. Jak říká Bible, jen víra v Ježíše nás před odsouzením (tedy 2. smrtí) zachrání.
                Pravděpodobně nás čeká ještě cosi, jako stoletý spánek. Než bude rozhodnuto o naší duši. Tedy, než bude soud:

                „A slyšel jsem hlas z nebe: „Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“(J.Z. 14,13)


                1. Zdravím všechny! Chci zareagovat na verše z evangelia Lukáše, kde se píše:
                  „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Luk 23,43)
                  Tato Ježíšova slova se berou jako jasný důkaz toho, že ihned poté co zemřeli, tedy ještě toho dne oba dva odešli do nebe. Na první pohled to vypadá jednoznačně, jenže je třeba vzít v úvahu, že původní text neměl žádnou interpunkci. Překladatel si sám zvolil, kam umístit čárky a tečky, aby usnadnil čtení. Tento text můžeme tedy číst i takto:
                  „Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“
                  Co udělá posunutá čárka, že? Která z těchto verzí je ale správná? Myslím, že by nám mohla pomoci Ježíšova slova, která řekl Marii Magdalské po svém vzkříšení – tedy v neděli ráno (pamatujme, že byl ukřižován v pátek):
                  Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. (J 20,17)
                  Ježíš po svém vzkříšení řekl, že ještě nevstoupil do nebe. Nemohl tam s sebou tedy vzít ani litujícího zločince. Správná verze Ježíšova slibu musí tedy znít „Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“ Nebo chcete snad říci, že Ježíš svůj slib nesplnil? Tato verze je v souladu s Ježíšovým prohlášením k Marii a také s celkovým učením Bible, podle kterého mrtví odpočívají v hrobě a očekávají svou odměnu, která jim bude dána při vzkříšení v den Ježíšova návratu a ne okamžitě po smrti.
                  Ježíš nebyl nějaká výjimka. Ani král David dosud nevstoupil do Boží přítomnosti:
                  Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne… …David přece nevystoupil do nebe… (Sk 2,29.34 NBK)
                  Před ukřižováním řekl Ježíš učedníkům:
                  Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. (J 14,2-3)
                  Nyní, když víme, že mrtví neodcházejí do nebe, ale odpočívají tiše v hrobě, dávají nám Ježíšova slova smysl. Jak by mohl přijít znovu pro své děti, jestliže by byly v nebi již ode dne své smrti?
                  http://neuveritelnaodhaleni.cz/clanky/smrt-co-bude-potom.html


                  1. Možná i tak se tomu dá věřit. Avšak, to mě osobně nepostačí. Neboť.. víme přeci, že v dnešní době se většina mrtvých těl spaluje hromadně v pecích kremací a nemajetní se nechávají prostě rozprášit do hromadné jámy. A co vím, v kremacích se v dnešních časech na nějakou etiketu ani nehledí a tak, část popela se sype dnes, a pak za týden…takže..neumím si představit klidný odpočinek po takovém „pochování“. Snesitelnější mi připadne ten spánek mimo zemi. Prostě „klidné spočinutí jeho duši“. Jak občas ještě zní nápis na pomnících.


                    1. Věrnými svědky mohou být mučedníci Ježíše Krista. Třeba Josef Viklef jeden z prvních reformátorů, kteřý se jako první postavil pohanskému Římu. Zemřel sice na mrtvici a byl pochován do země. Ale nenávist katolické církve byla tak obrovská, že Viklefovy kosti byly po čtyřiceti letech vykopány, veřejně spáleny a popel sesbírán a vhozen do řeky.
                      Stejně tak čeští reformátoři Jan Hus a Jeromýr Pražský, oba skončili na hranici, byli upálení a jejich popel byl sesbírán a vhozen do Rýna.
                      Jejich učení a touha po reformaci se tak symbolicky roznesla v řekách a ve vodách do celého světa.
                      „Ale oni svítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.“ Zj 12,11 Je to tak vystížné, tento verš, nelpěli na tělech ani na své krvi, dali sami sebe Bohu na oltář. Vírou přijali, že Pán se postaví nad jejich prachem v den poslední.


                  2. Lukáši, Pán Ježíš neřekl ani jedno jediné slovo navíc. Ani jedno slovo. To „dnes“ by tedy podle výkladu adventistů bylo navíc a zmatečné.

                    Ráj z Lk 23,43 chápu jako rajskou část podsvětí (hádesu/sheolu), o kterém jsem tu psal. To je to Abrahamovo lůno, které navštívil Pán Ježíš po své smrti na kříži, aby odtamtud vyvedl zajaté při svém výstupu do nebe (po těch 40 dnech po vzkříšení). Aspoň tak to chápu já. Jinak toto není zcela zásadní věc a nevadí, že v tomto se křesťani liší. Co vadí je, že mnoho křesťanů nemá potuchy co je to evangelium Boží milosti a míchají ospravedlnění ze skutků a ospravedlnění z víry.


      2. Milý Pepe, tak především, pletete si desatero Božích přikázání se 7 smrtelnými hříchy, Těch je dle Bible opravdu pouze 7 (pýcha, hněv,závist, smilství( nečistota) , obžerství, lenost a ,lakomství. Když se nad tím zamyslíte, tak právě tyto neřesti jsou hlavní příčinou morálního úpadku a konfliktů. Pokud se mnou nesouhlasíte, že je tomu tak, nic naplat. Mimochodem, smilstvem se nerozumí v Bibli jen různé sexuální úchylky, ale i modloslužebnictví….tedy klanět se různým Bohům či kříži či panně Marii, kamenu v Mece atd.
        ..A dále. Já jsem vůbec nemluvila o životě po smrti, tedy ani o trestu po smrti. A nepsal o tom ani apoštol Lukáš. Neboť kdyby jste si pečlivě přečetl alespoň tu kapitolu Lukášova evangelia z které jsem vyjmula úryvek, věděl by jste, že v ní je psáno právě o tom, jak Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka a mezi přihlížejícími nastal spor, jakou mocí to činí a následně toho své apoštoly poučil, co se děje s vyhnaným zlým duchem z těla. Použil podobenství o domu. Je bohužel nutné číst občas kapitoly či texty pečlivěji. Takže, bylo nám řečeno, dnešním jazykem, že člověk je šarlatánem vyléčený jen zdánlivě a příště bude mnohem hůř. Ostatně, ten člověk, co se účastnil těch „společenství přátel Bruna Gröninga“ byl na tom zdravotně později ještě hůře, než před tím. Sám to potvrdil.

        A tak, stále platí to co se hlásá v evangelii. Jediná cesta je Ježíš Kristus.


        1. Ahoj Samarko- kde přesně je těch 7 smrtelných hříchů pojmenováno v bibli?


          1. Myslela jsem, že jste znalec obsahu Písma, když vedete tak zajímavý blog. Samozřejmně, pokud v Bibli hledáte jakýsi souhrn hříchů , jako je desatero shrnuto v Knize Mojžíšově, pak Vás samozřejmně sklamu. Nic takovvého tam nenaleznete. Pokud ji ale přečtete celou, ty hříchy tam postupně zmíněné naleznete. Např.

            „Pýchu nenávidí Hospodin i lidé, pro oba je bezpráví potupou.“ (Sírachovec 10-7)
            „Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.“ (.Kniha moudrosti 2-24 ) atd.

            Papež Řehoř je prostě jen vypsal, ať je lenivci mají před očima „pohromadě“.Snad se se mnou nebudete přít, že to není Biblické, jen proto, že je takto vypsal z Bible papež !

            Je pravda, že vírou skrz Ježíše Krista jsme z hříchů vykoupeni, ale zároveň bylo řečeno :

            14Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
            15Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
            16Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
            17Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
            18A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. (Římanům 6, 14-18)

            ..omlouvám se, že kopíruji texty z Bible, ale když to neudělám, budu hned dalšími obviňována, že jsem si cosi vymyslela, nebo že snad stále podléhám východním učením..


            1. Nechápu, co je špatného na tom citovat Písmo.. A že tam chybí jako na potvoru to modlářství, magie, čáry, okultismus… Hmm to snad nejsou smrtelné hříchy? A není ten největší hřích, nevěřit v Ježíše Krista?

              On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
              Hřích v tom, že ve mne nevěří;
              spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; (Jan 16:8-10)


              1. redakrore, o tom jsem psala už v odpovědi pisateli Pepe výše. Ani okultismus není opomenut, Je nazýván „smilstvím „(někdy cizoložství )

                např.:
                Avšak ani své soudce neposlouchali, dál smilnili s jinými bohy a klaněli se jim. Brzo sešli z cesty, po níž chodívali jejich otcové v poslušnosti Hospodinových přikázání; vůbec tak nejednali.(Soudců 2,17)


  2. Ahoj Samarko, domnívám se, že nemoc nemusí vždy souviset s naším hříchem, který jsme vykonali/konáme, ale může být i následkem hříchu jako takového a pádu člověka obecně. Kdyby to bylo vždy tak jak píšeš, tak miliony křesťanů, kteří zemřeli/umírají na rakovinu např. by museli umírat s tím, že to mají jako odplatu za své chování, nebo že nějak hřeší a byli ve špatných myšlenkách proč je Bůh nevyléčí – a to už zavání karmou z východním nauk. Každý kdo přišel s vědomím svých hříchů ke Spasiteli má jistotu odpuštění všech hříchů, jenže fyzické tělo je dokonale „nakažené“ pádem člověka a tam se může objevit leccos (např. něco i geneticky). Samozřejmě, věřící člověk se může a má za uzdravení modlit a Bůh často léči i ty nejttěžší nemoci.

    Proto jako křesťané čekáme na tzv.úplně vykoupení, nejen našeho ducha (= když jsme uvěřili v Krista), duše (= když zapíráme svou starou duši a žijeme skrze Kristův život v nás), ale i těla (= při Kristově druhém příchodu), kdy Kristu budeme podobní. Bůh Ti žehnej.


    1. Máte pravdu, Dle Písma nejsou všechny nemoci způsobeny hříchem člověka samého. Je tam řečeno , že některé vady jsou pro Boží plány. Či lépe oslavení Jeho jména. Ať se nám to líbí, nebo ne. K ostanímu řeknu jen to, čemu sama věřím. Kdo má správnou víru, má Boží ochranu ( štít ) proti lecčemu. Víc si opravdu posuzovat netroufám, nevím.


Comments are closed.