Může UFO, esoterika či New age nahradit Boha? Jaké je využití v běžném životě?

DUCH-SVATÝ

Každý člověk má v sobě od svého Stvořitele vloženou touhu po naplnění svého života. Každý z nás hledá způsobem, který považuje za nejlepší. Někdo se snaží touhu po nadpřirozenu potlačovat a více se upíná ke světu a jeho starostem i radostem. Obává se duchovního rozměru svého bytí, i když hluboko v sobě tuší, že právě to je velmi důležitá složka nás samotných. Život jsme si nedali my sami, ale byl nám dán darem. Proto jeho naplnění nám může zajistit pouze napojení se na Tvůrce našeho života a tohoto světa. Svět a společnost ve které jsme, nemůže zaplnit prázdnotu, kterou hluboko v sobě pociťuje každý, kdo odkládá hlubší rozměr svého života. Samotné přežívání a dočasný světský život je pouhou náhražkou spojení se s Božím vedením. Zbývá tedy otázka: „Kdo je to Bůh a jak se k němu přiblížit?“.

divadlo-kampa-2

Zajímavý symbol divadla Kampa, kde hrají 4 dohody

Naše přirozená touha po Bohu se může transformovat do tzv. „duchovna“- jakéhosi spirituálního koktejlu hledání. Tento proces hledání od nás příliš nevyžaduje. Je tolerantní ke všem cestám a formám „spirituality“. Právě tato otevřenost paradoxně dovoluje, abychom Boha nikterak nespecifikovali a dovolili mu se projevovat někdy i v protichůdných formách. Jedná se o universální model, který často jako Boha uznává slova jako „energie“ či „vesmír“. Devízou tohoto modelu je, že nás přijímá takové jací jsme a nevyžaduje od nás prakticky nic, pouze jakousi nevyhraněnou otevřenost a všeobecnou laskavost a toleranci. Člověk je podle tohoto vzoru velmi dobrý už ze své přirozenosti a někdy dokonce na úrovni Boha. Je v něm obsaženo jakési vtělené Božství, které je ale dočasně potlačeno, a ke kterému by se měl člověk vlastním úsilím propracovat. Většinou se hovoří o potlačení ega- jakési vytěsnění vlastního já nebo dnes populární 4 dohody: 1. Nehřešte slovem, 2. Neberte si nic osobně, 3. Nevytvářejte si žádné domněnky,  4. Vždy dělejte vše tak, jak nejlépe dovede.

Tuto metodu propaguje dnes tak populární Jaroslav Dušek ve svých improvizovaných beznadějně vyprodaných představeních. Zní to hezky a jednoduše. Když to člověk slyší poprvé tak si řekne „To je přesně ono, to budu dělat a budu šťastný“. Jenže ouha- praktické provádění těchto „dohod“ je totiž nejen obtížné, ale naprosto nemožné. Člověk totiž dříve nebo později zjistí, že je plnit nedokáže, že je prostě natolik špatný, že na to nestačí. A tak to dříve nebo později vzdá, i když se třeba velmi poctivě snaží, ale lhát si do kapsy nejde pořád. To člověka ve skutečnosti přivede k ještě větší frustraci a touze po jiných alternativách.

Podobné je to i u UFO, záhad a tajemna. Člověk při tom dostává jakési příjemné mrazení v zádech a vlastně uspokojuje svoji přirozenou touhu po něčem nadpřirozeném. Ale toto nadpřirozeno je nespecifikovatelné a v běžném životě opět nijak neupotřebitelné. Člověk se na toto tajemno nedokáže nijak prakticky spolehnout, ve skutečnosti si myslí, že se „duchovně vyvíjí“, ale spíše se otevírá vlivu něčeho, o čem nic neví. Možná by někdo namítl, že existuje i technika vizualizace, inspirovaná filmem Tajemství. O této technice jsem již několikrát psal. Jde o čistě sobecké materiální přitahování věcí a majetku skrze duchovní vizualizace. Štěstí se zde definuje pouze ve hmotné sféře, nad čím můžeme u „duchovna“ skutečně pouze kroutit hlavou. Ale je to paradoxně mnohdy velmi dobrý byznys- tohle duchovno a esoterika. ( Ale o tom třeba v příštím článku)

Když jsem prožil své obrácení k Bohu, zasáhla mne bolestná vlna mého spirituálního sobeckého bloudění, které jsem dost možná přenášel i na ostatní. Cesta k Bohu je totiž úplně opačná. Místo nespecifikovatelné vše-tolerantní lásky, zde máte konkrétního Boha, který říká: „Pokud mě milujete, budete zachovávat má přikázání“. Láska se zde neprojevuje jako: „Dělejte si co chcete, nezáleží na tom, stejně jste skvělí“ Ale jako přiznání své vrozené špatnosti, hříšnosti a neschopnosti naplnit svůj život. Jedině v tu chvíli, kdy Bohu vyznáme, že ho potřebujeme víc než cokoliv nebo kohokoliv, pak nastává onen vzájemný vztah. Zatímco duchovno ve stylu New age vás bude neustále za něco chválit a vybírat za to peníze, živá víra potřebuje naši malost a pokání. A tak jsou často lidé stále sráženi životem a stále se brání přiznat si, že potřebují Boha, že na to sami nestačí.

Bůh nám dal svobodnou vůli, ale plně touží po tom, abychom se mu cele odevzdali i se svým životem a jeho naplněním. Bůh touží po nás, ale my netoužíme po něm! Místo toho si hledáme cestičky jak si to „duchovno“ udělat po svém, hledáme tu správnou cestu pro nás, která je dlážděna úsilím tzv. duchovní práce. Ovšem potíž je v tom, že pokud ta práce vyvěrá pouze z naší hříšné přirozenosti, nemůže nikdy dosáhnout žádných úspěchů. ( I když mnoho lidí se tak může tvářit a klamat své „duchovní žáčky a klienty“ ) Dalším důležitým aspektem je duchovní bitva, kterou o nás vede Boží nepřítel, který stojí za falešnou spiritualitou, která nás od Boha odvádí. Pokud budeme vše- tolerantní, automaticky se přesouváme do roviny, kdy jsme plně náchylní pro manipulaci ze strany satana. Domnívám se, že pro člověka, který není veden Božím duchem je nemožné rozeznat ďábelsky rafinované svody toho zlého. Proto potřebujeme plnou Boží zbroj a každodenní modlitbu.

Živá víra znamená naprostý životní obrat nejen teoretických myšlenkových postojů, ale celkového způsobu života. Přesouvá vás do role světského outsidera, ale Božího favorita. „Přátelství se světem totiž znamená nepřátelství s Bohem a kdo chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím„, jak píše apoštol Jakub. Vztah s Bohem přináší uvědomění si své špatnosti a naprosté závislosti naší „dobroty“ na Něm. Pokud svěřujeme své každodenní starosti Bohu, není to pro něj žádná urážka, ale naopak s radostí sklízí plody naší důvěry. Je to víra, která nás učí, že život nelze žít sám ze svých vlastních sil, ale pouze s plnou důvěrou v Boží vedení. A tak pomalu roste zasazené semínko víry a mění náš hříšný charakter a naše staré já pomalu umírá. Přerodem pak je křest v duchu svatém- nové narození z ducha a vody. Křtít děti je tedy něco zcela zbytečného, protože tento přerod se musí udát vědomě na základě naší víry a nikoliv tradice. Existuje pouze jedna cesta k Bohu a to skrze Jeho syna Ježíše Krista. Přeji všem, kteří stále bloudí, aby nalezli světlo ve tmě.

Další články na podobné téma budou pokračovat… 

9 thoughts on “Může UFO, esoterika či New age nahradit Boha? Jaké je využití v běžném životě?

  1. Děkuji ,moc mi pomáhají tyto informace na mé předlouhé cestě k Bohu.Jsou tato kázání častěji? A kde ?


    1. Zdravím.. Tyto články na podobná témata budou brzy pokračovat.. Co se týče kázání- máte na mysli video níže? Nebo tento článek?.. :) Díky..


  2. Je to přesně tak, jak autor píše. Sama s tím mám zkušenosti. Pro příklad zůstanu u UFO a pak ony kruhy v obilí (cirkle crop) . Čím více jsem „bádala “ pro více informací, tím více jsem se zaplétala s esoterikou, pokusy o abstrální cestování, zájem o spirituality a vše s tím související a ve výsledku….chaos všude kolem mě. Není k totálnímu vyhoření dlouhá cesta, pokud se člověk začne zaplétat do těchto temných sítí. A věčná nespokojenost se člověka pak drží jako stín. Všechny tyto svody se k člověku vskutku přibližují jako vlk v rouše beránčím.
    Je to vskutku pravda, že pokud se člověk neobrátí k Bohu , není pomoci. Je to jediná cesta, jak z toho všeho ven ! A není žádná jiná ! Autor píše správně, že když se člověk začne obracet k Bohu a přiznávat mu své prohřešky, začne se měnit i celý osobní charakter. Najednou člověk vidí všechny svá trápení a potřeby ze zcela jiného úhlu. Mnoho věcí se pak jakoby vyřeší samo.
    Bůh s se všemi !



      1. Bohuzel jste si zvolili tu snadnou cestu. Vy proste chcete -vedet- . A proto se uchylujete, jako mene inteligentni populace k Bohu. Protoze ta slozitejsi cesta vas mate a citite se ztraceni. Autor, jehovista co meni sve postoje kazdy rok, dela jakoby spolknul celou moudrost sveta. Vsechno vi a co nevi a cemu nerozumi to je spatne. Je mi lito toho falesneho proroka. Jeste ze 99 procent lidi jsou rozumni. Kdybychom vsichni podlehli takovemu bludu vratili bychom se zpet o 3 tisice let a na zemi by se zilo priserne jako za dob cirkve.


  3. Autor není Jehovista a nemění své postoje každý rok. Autor byl pouze v něčem, co prohlédl jako nebezpečné a díky Bohu poznal cestu živé víry.. O tom jestli existuje Bůh se každý budeme moci brzy přesvědčit.. Uvidíme jak před ním obstojí ona chytrost, kterou zřejmě před Ním preferujete.. Autor rovněž odhaluje církev ŘK- která nemá s živou vírou co dělat.. Doporučuji se zde podívat na video Bůh je živý- živá víra vs. církevní tradice.. Zdraví autor…


  4. Děkuji za váš článek, otevírající oči … Být aktivním svetlem znamená být aktivnim křesťanem a tedy „Neberte si nic osobně“ nebo „Nevytvářejte si žádné domněnky“ působí netečnost k okolí. Prohlížení pokud se koná nepravost a nepřemýšlení nad tím, co a jak dělám … tohle je v rozporu se zasadou víry v dobro. Ten moment, kdy se stává New Age nebezpečný je právě v polopravdě. Kde jednou rukou nabízí pravdu a nohou zároveň posunuje iluze a lži.

    Začiatok bolestí (Evanjelium podľa Matúša)
    4 Ježiš im odpovedal: „Dajte si pozor, aby vás niekto nezviedol. 5 Lebo prídu mnohí v mojom mene a budú hovoriť: ‚Ja som Mesiáš.‘ A mnohých zvedú. 6 Budete počuť o vojnách a chýry o bojoch. Dajte si pozor, aby ste sa neplašili. To musí prísť, ale ešte to nebude koniec. 7 Lebo povstane národ proti národu a kráľovstvo proti kráľovstvu. Miestami bude hlad a zemetrasenie. 8 Ale to všetko bude len počiatok pôrodných bolestí. 9 Potom vás vydajú na mučenie, budú vás zabíjať a všetky národy vás budú nenávidieť pre moje meno. 10 Vtedy mnohí odpadnú a budú sa navzájom udávať a nenávidieť. 11 Vystúpi mnoho falošných prorokov a zvedú mnohých. 12 Veľmi sa rozšíri zloba, takže láska u mnohých vychladne. 13 Ale kto vytrvá do konca, bude spasený. 14 Táto Dobrá zvesť o kráľovstve sa bude hlásať po celom svete ako svedectvo všetkým národom. A potom príde koniec. …

    Opakuji “ Vystúpi mnoho falošných prorokov a zvedú mnohých. “ a tom to právě je.


  5. V ČEM JSEM SE NA SVÉ CESTĚ K BOHU MÝLIL?
    Domníval jsem se, že k Bohu vede mnoho cest, co člověk to jedinečná individuální cesta. Zjistil jsem však, že cest je sice převeliké množství, ale nevedou k Bohu-Stvořiteli! Tyto cesty vedou pouze do „duševna“ (do oblasti astrální a mentální), nikoliv k Bohu-Otci-Stvořiteli, který je Duch! A On si přeje, abychom „šli“ právě a pouze k Němu…tato jeho pozvánka a touha se klene celou Biblí. Nechce nám to však nařídit, protože nadevše respektuje svobodnou vůli, kterou nám On sám daroval – ponechává nám volbu! „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16) Právě v této větě se ukrývá pro člověka těžko pochopitelná milost a ztěží uvěřitelná veliká pravda. Bůh se smiloval a dal mi tuto skutečnost uvnitř mého srdce pochopit. Jedině a pouze Ježíš Kristus je cestou k Bohu Otci! „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6) A po této cestě může kráčet kdokoliv skrze víru v Ježíše Krista (živá víra má podobu následování Krista a odpovídající změnu v lidském smýšlení a konání).

    Aby člověk vůbec mohl Pána Ježíše následovat, musí se nejprve stát Božím dítětem – usmířit se se svatým Bohem. Každý z nás má totiž od narození zděděnou hříšnou přirozenost a nikdo není automaticky Božím dítětem jak učí většina bludných nauk! Proto Ježíš v 3.kapitole Janova evangelia sděluje Nikodémovi, že aby viděl a mohl vstoupit do Božího království musí se znovuzrodit! Znovuzrození je obnova padlého lidského ducha Duchem svatým a nastává z Boží milosti v momentě, kdy člověk uvěří v Ježíše Krista jako Božího Syna, který zemřel za jeho vlastní hříchy, byl pohřben, ale byl vzkříšen z mrtvých. ​“Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte a skrze něž jste i zachraňováni, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval — ledaže byste uvěřili nadarmo. Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem, zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti. Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli. Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům. Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně.“ (1. Korintským 15,1-8)

    V pojetí samotného Ježíše Krista. I přesto, že mě Ježíš delší dobu velmi intenzivně „zajímal“ a doslova k Sobě „přitahoval“, stále jsem Jej NEZNAL v Pravdě. Ježíš byl pro mě duchovní člověk (bludy Edgar Cayce a New-Age bludy), Kristus pak vtělený sluneční Bůh v těle Ježíše (viz Steinerovi bludy v antroposofii), pak pouze symbol vnitřního božství (bludy mystiky, i té křesťanské, viz Drtikol), někdy i symbol „vyššího já“ (symbolické a gnostické chápání Písma, které je zhoubné jako rakovina). Přátelé, není v tom žádná mystická složitost! Ježíš Kristus je Syn Boží – vtělené Slovo, pravý a jediný Bůh a zároveň člověk, druhá věčná osoba trojjediného Boha, který stvořil celý svět, mě i tebe! „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ (Kolosským 1,15-16). Ježíš Kristus je Pán a Král! Zatím v tomto posledním čase, je „skryt“ všem pyšným a do sebe zahleděným lidem, ale dává se poznat všem pokorným a upřímně Pravdu hledajícím a mocně je zachraňuje od přicházejícího Božího spravedlivého hněvu. Nyní stále trvá doba milosti, kdy každý kdo v srdci „vyzná“ vzkříšeného Ježíše jako svého Spasitele dostane milost a věčný život, blíží se však doba soudu, kdy již na spásu bude pozdě! Ježíš přijde fyzicky ve Své slávě podruhé a pak se také naplní toto slovo: ‚Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘ (Římanům 14,11).

    Především špatným chápáním, neznalostí a i z toho následnému odmítání Boží milosti. Až když Bůh, právě na základě Své milosti, mocně do mého života vstoupil, pochopil jsem, že celé dílo spásy člověka se děje z Boží milosti na základě Boží svrchované vůle. Boha a pravdu jsem hledal usilovně, avšak vím 100%, že tuto touhu mi daroval opět jen Bůh sám (jsou mnozí, kteří Boha nehledali a i jim se dal, na základě Své vůle, poznat a Svou milostí je spasil). Když jsem pak v rámci svého snažení ztroskotal a dostal se do úzkých, Bůh mě – na základě Své milosti bez mých vlastních zásluh – zachránil a uvedl do pravdy.

    Po tom, co jsem v Ježíši Kristu poznal působení živého osobního a pravého Boha, byl jsem i na základě četby a porozumění Písma, poučen o tom, kde jsem dělal při mém duchovním bádání a snažení základní chybu. Ta souvisí právě s mým odmítáním Boží milosti, kdy jsem i přes slyšené evangelium o Ježíši Kristu, tomuto evangeliu nevěřil a spasení z milosti Boží jsem odmítal! Ze své pýchy jsem se snažil o vlastní spravedlnost – pomocí vlastních skutků být lepší, meditovat, číst si o Bohu, Bohu dokazovat svou věrnost, odhodlání… Z vlastních sil jsem snažil poznat Boha a sebe tak spasit vlastním úsilím! Bůh mi však ukázal, že to není možné! Nikdo to nedokáže. Vzhledem ke Kristovu dílu spásy (kdy Ježíš zemřel za hříchy lidí a ve svém vzkříšení se stal Duchem oživujícím) Bůh od člověka žádá pouze jediný „skutek“ – tuto Ježíšovu oběť přijmout a věřit v Ježíše Krista. Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“(J 6,29) Každý, kdo tomuto evangeliu uvěří a tedy zároveň jej i přijme, Bůh dá z milosti věčný život a naplní jej svých Duchem. Pro „duchovně hledajícího“ člověka dnešní doby, kdy je všude k dostání mnoho různých nauk a duchovních směrů, je velikým problémem toto Boží evangelium přijmout, právě díky duchovní pýše, kterou si často „duchovní“ člověk nepřipouští. Nikoho tím neodsuzuji, sám jsem si tím roky procházel! Člověk si ze své přirozenosti stále chce něco zasloužit vlastním úsilím, je v tom i vychováván. Tak je to však pouze mezi lidmi, u Boha to v otázce spásy takto nefunguje! „Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra.“ (Římanům 4,5)

    Nerozuměl jsem správnému výkladu biblického slova „víra“ a „věřit“. I kvůli tomu, jsem odmítal evangelium, které je na víře v Ježíše založené. Je nutné si uvědomit, že „víra“ v biblickém smyslu není v žádném případě rozumová/intelektuální víra, kdy člověk přijímá informace a rozhodne se je přijmout. Jde o skutečný akt srdce (tedy nejen mysli, ale i citů a vůle), kdy člověk jistotně věří a přijímá celou bytostí konkrétní zaslíbení/skutečnost. I k tomuto člověk potřebuje Boží milost, protože víra je Boží dar. Víra v biblickém pojetí je přijetí toho, co Bůh vykonal pro člověka. To, co Bůh pro člověka vykonal sděluje Boží slovo (Bible). Milost od Boha jde ruku v ruce s vírou u člověka. Pro přijetí Boží milosti je třeba víry člověka v Boha a Jeho zaslíbení. „Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.“ (Židům 11,6)

    Mýlil jsem se i v celkovém pojetí šíření duchovní osvěty. Mohu zde psát mnoho návodů, doporučení, kázat o morálce a cestě k Bohu, ale pokud díky naší pokoře a odevzdanosti nevstoupí do našeho srdce Ježíš Kristus a i na základě vlastní poslušností nezačneme žít novým životem v Kristu (a tedy umlčíme v sobě Ducha svatého, kterého nám Pán skrze víru v Něj dá), vše to jsou pouze dočasná slova bez síly. Chce-li někdo šířit nauku, tak šíří knihy, autory, informace a doporučení. Chce-li někdo šířit Boha, živé poznání, lásku a sílu k uskutečnění pak svědčí druhým o Ježíši Kristu, který je sám novým věčným životem.

    Poznal jsem, že nemá cenu šířit pouze slova a přikázání, která Ježíš říkal, podstatné je šířit samotného Ježíše Krista. Jsem přesvědčen, že mám šířit především svoje svědectví o živém Kristu, který čeká před každým lidským srdcem a zkušenosti, které k tomuto svědectví předcházely. I kdybych Vám tady popsal tisíc stran, stejně bych vás nedovedl ke spáse, to může jen a jen Bůh – pouze živý Ježíš je CESTA sama. „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Jan 14,6)

    Psal jsem zde o reinkarnaci, o tom, jak se člověk vyvíjí po mnohých životech a že to takto určitě funguje, do doby co jsem poznal, že Ježíš Kristus je věčný a plný život sám a že kdo v něj celým svým srdcem věří, miluje jej a celým svým životem jej následuje – tedy ten kdo se znovuzrodí v Kristu a přijme Ducha Kristova – tento věčný a plný život obdrží: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16) Ne až fiktivně někdy po smrti, ale už za života. A věčný život nejsou tisíce dalších životů v jiných dobách, v jiných tělech a v jiných osobnostech. Postupem času jsem víru v reinkarnaci trvale opustil a nyní jí pokládám za jednu z největších pastí satana pro duchovně hledající lidi. Ti se totiž pod vlivem této teorie nechají oklamat k tomu, že spása člověka se dokonává vlastní úsilím po mnoho životů a svoji spásu a věčný život s Bohem tak odkládají na „další životy“ a umírají nespasení a neusmíření se svým Bohem, zcela oklamaní satanem! Boží slovo mluví jednoznačně. Kdyby reinkarnace byla skutečností, pak by celé vykupující dílo Ježíše Krista a Jeho vzkříšení bylo zbytečné. Kéž se Pán smiluje nad dalšími duchovně hledajícími a ukáže jim pravdu. Sám jsem byl jedním z nich a směřoval do jistého zatracení!

    Psal jsem zde o karmě, o systému odplaty a spravedlnosti, dokud jsem nepoznal, že i v Otčenáši prosíme za odpuštění svých prohřešků. Kdo si srdcem přečte Nový zákon pochopí, proč je učení karmy jak ji chápe západní svět a vysvětluje mnoho duchovních nauk v naprostém rozporu s tím co hlásá Ježíš. Snaha a víra v milosrdenství, odpuštění a lásku (a tedy i nabídka možnosti, že se i velký hříšník může polepšit) je něco zcela jiného než čekání na odplatu za všechno co jsme kdy udělali špatného. Pokud někdo věří v to, že před Boha může předstoupit až SÁM SVÝMI ČINY vyrovná své hříchy z minulosti přeji mu hodně štěstí a sil (nemyšleno sarkasticky, sám jsem v to dlouho věřil). Naštěstí Ježíš mluví zcela jinak: „Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.“ (Lk 6,37) nebo dále ústy sv.Pavla všem, kteří přijali Ježíše za svého Spasitele: „Buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.“ (Ef 4,32) Zkrátka jednoduše, kdo se pokořil, uvěril evangeliu a přijal Ježíše Krista, ten je spasen a pro drahocenou krev Beránka Božího, která tekla na Golgotě, jsou mu odpuštěny všechny hříchy a má věčný život! Jakápak karma a splácení hříchů dobrými skutky!? Co je dobrý skutek? Jaká je hodnota skutku? Kolik hříchů má každý z nás? Vždyť: „Hřích je v tom, že ve mne nevěří.“ (J 16,9)

    Četl jsem desítky pojednání a vysvětlování evangelií, Ježíšových podobenstvích a myslel si, jak to vše chápu. Byli to však pouze názory jiných, které jsem bezděčně přijímal do své hlavy. Boží milostí jsem toto všechno odhodil a začal číst Nový zákon srdcem. Pomalu. Nepoživačně. Ve světle lásky k Ježíši Kristu. Ve víře v to, že v evangeliích je VELMI PROSTĚ zaznamenáno VŠE podstatné pro VŠECHNY (tedy zcela jistě ne jen pro teology a pro intelektuály). Není třeba číst teologické pojednání a složité výklady. Všechno toto nakrmí pouze vaší mysl a nikdy skutečně nepoznáte ZÁZRAK, který v tom je ukrytý. Pyšné „dospělácké“ materiální myšlení, které chce vše popsat, zanalyzovat a začlenit, brání často spásnému uvěření a poznání Ježíše Krista. Nestačí mít Ježíše, víru a pravdy Bible v „hlavě“, musíš je mít v srdci! „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3)


  6. Ahoj, brat Lukáš,
    ďakujem za pekné svedectvo o Pánovi Ježišovi, ktorý si ťa našiel v tom zmätku falošných učení a pritiahol k sebe. Vďaka Pánovi a chvála Jemu. Rada by som tvoje svedectvo zdieľala, ak by si súhlasil. Nech je s tebou milosť a láska Pánova.


Napsat komentář k streetzurnal Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>