Můžu si být jistý spasením? Je milost nebezpečná licence k hříchu? Co znamená „vypadnutí“ z milosti?

Gods-grace

Zdravím Vás přátelé. Rozhodl jsem se, že zodpovím tyto 3 otázky, které, jak se domnívám, jsou pro křesťany nesmírně důležité a často jsou špatně vykládané a jejich nepochopení způsobuje odklon od milosti k zákonickému pojetí a nepřijetí daru milosti, která je ve víře v Krista Ježíše.

Můžu si být jistý svým spasením? 

Bible nám jednoznačně říká, že ano. Dokonce nám říká, že máme mít plnou jistotu. Naše spasení není věcí naší snahy a nelze ji nijak podmiňovat naším výkonem. Boží láska není závislá na našem výkonu. Pokud jsme v Kristu a věříme v Jeho dokonané dílo, pak jsme nové stvoření a jsme dokonale ospravedlněni. Jsme svatí, kteří stále občas hřeší, ale nejsme hříšníci. Svatí jsme díky Kristovu dílu a ne díky naší „svatosti“. Jsme Jeho dílo, On nás posvětil, On nás ospravedlnil.
Existuje mnoho lidí, kteří hlásají, že sice jsme spaseni milostí, která není nijak závislá na našem jednání, ale zároveň druhým dechem valí na lidi břemena, která nemůžou unést a podmiňují spásu naším výkonem. „Pokud se nebudeš chovat tak a tak, do nebe se nedostaneš. Pokud nevyznáš úplně všechny hříchy a nezbavíš se všech špatných návyků a hříchů, do nebe se nedostaneš.“ 

Když se nad tím zamyslíme, naprosto to postrádá logiku. Tak na jedné straně jsme ospravedlněni pouze vírou v Krista a není nic, čím by jsme mohli ke spáse přispět, aby se nikdo nemohl chlubit. Ale na druhé straně musíme být pod neustálou 24 hodinovou sebekázní a strachu z toho, že když něco pokazíme, nebo když stále děláme ten samý hřích, znamená to, že půjdeme do zatracení. Zároveň to velmi lechtá naší pýchu, pokud si myslíme, že „makáme“ víc než ostatní a díváme se na druhé, kteří třeba stále zápasí s určitými dílčími viditelnými hříchy, z povýšeneckého postoje. Je to zkrátka ten samý farizejský postoj, jako za dob Ježíšových.

Budeš spasen, protože jsi se stal bezúhonným člověkem a odvrátil jsi se od špatného jednání? Budeš spasen, protože křtíš druhé lidi a upozorňuješ na „falešná učení“? Budeš spasen, protože se staráš o chudé, protože se postíš a modlíš za druhé? Budeš spasen, protože pravidelně chodíš na shromáždění? Pokud věřím, že tyto moje aktivity mají vliv na moje spasení, pak mám skutečně mentalitu farizeje a zákoníka. Spasení není věcí aktivity vnějšího člověka, ale nového narození. A to je možné pouze vírou v dokonalou a dokonanou oběť Ježíše Krista, který nás přivedl ze svojí lásky a dobroty učinil pro Boha plně přijatými a uvedl nás do Jeho slávy. Kdo je v Kristu a poznal Jeho lásku, ten je ospravedlněn samotným Bohem a tato láska vydrží naprosto vše, je naprosto spolehlivá a věrná i když my jsme nevěrní. Je stále stejná a nikdy se nemění bez ohledu na naše pády a slabosti. Není už nic, co by nás mohlo odloučit. Protože máme Ducha Svatého jako závdavek a jsme Děti Boží. To je fakt a nikoliv nějaký pocit. Není to nějaké konkrétní emoce, je to fakt, který musíme přijmout opět vírou.

„Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
(Římanům 8:29-39)

Je milost nebezpečná licence k hříchu?

Častým argumentem farizejského postoje, který musel znovu a znovu vysvětlovat i ap. Pavel je asi takový: „Takže to si jako můžu hřešit a nic se mi nestane? Můžu si dělat co chci a stejně půjdu do nebe? “ Už jen tento předpoklad nám dává jasný signál toho, že dotyčný zatím neporozuměl Boží milosti. Existují dva naprosto odlišné postoje toho, jaký pohled máme směrem k Bohu. Buď žijeme z Boha a nebo žijeme pro Boha. Buď si uvědomujeme dokončené Boží dílo v nás a obměňujeme svoji mysl uvědomováním si této pravdy Písma, nebo máme Boha jako pomocníka, který nám má pomoci s naším vlastním bojem proti hříchu a nástrahám ďábla. Trošku mi to připomíná báje o Perseovi, kdy ho bohové vybavili určitým typem výzbroje, aby mohl porazit ty obludy. Samotný boj, ale už byl jen a jen na něm. Bohové ho mezitím sledovali ze svých nebeských pozic, aby si krátili dlouhou chvíli. Tohle ale není styl pravého Boha.

„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“
(Filipským 2:6-8)

Boží Syn sám přišel, aby zmařil činy ďáblovy. Nejsme to my. Pokud jsme v Kristu, ďábel je poražen, díky dokonanému dílu kříže Golgoty. Může na nás pouze žalovat, může diskreditovat Boží charakter, může obviňovat atd.. Ale nemůže nás nikdy vytrhnout z Otcovy ruky.  Je to žalobce a jeho práce je žalovat, abychom se cítili provinile a neměli správný pohled na Boží dobrotu.

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.
Já a Otec jsme jedno.

(Jan 10:26-30)

Pokud jsme v Kristu, pokud jsme se duchovně znovu narodili, pak celé naše duchovní já je nové. Staré pominulo, hle je tu nové. Jenže je velmi zásadní, zda jsme opravdu přijali dar milosti spasení a rozumíme dokonanému dílu Kristova kříže. Často křesťané mají takový ten postoj: „Tak jsem teď křesťan, musím zatnout zuby a být před lidmi morálně bezúhonný, musím být pod tvrdou sebekázní a musím podávat pro Boha dobrý výkon, jinak moje spasení není opravdové a Bůh mne nakonec stejně zavrhne.“ A jak moc dobrý výkon to musí být, aby mě Bůh nezavrhl? Ježíš Kristus stále znovu a znovu ukazoval lidem, kteří se spoléhali na svůj výkon, že takový výkon není v žádných lidských silách. „Vyloupni si oko, když tě bude svádět, usekni si ruku, rozdej všechno chudým, buď dokonalý jako nebeský Otec…“ To je jen ukázka toho, jaký standart je stanoven na ospravedlnění skrze výkon. Dokonalost.

To je tedy příklad života pro Boha. Boží způsob pod Novou smlouvou je ale naprosto opačný a celý Starý zákon svědčí o tomto díle milosti. Bůh sám nás posvětil a učinil nás uvnitř novými a poslušnými. Znamená to, že pokud jsme v Kristu, nemusíme se snažit zalíbit Bohu, protože on v nás již našel zalíbení skrze Jeho Syna, v jehož svědectví jsme uvěřili. Bůh má v Tobě zalíbení, v Tobě- ne v tom, co děláš, ale v Tobě. Stejně jako rodič má zalíbení ve svém dítěti a miluje ho, prostě jen proto, že je to jeho dítě. Dítě se připodobňuje svému rodiči. A z poznání a pochopení toho, že máme nové touhy, nové srdce a že jsme v intimním vztahu s Bohem, který si v nás učinil příbytek, se pomalu rodí i změna našeho smýšlení a jednání. S novým uvědomováním si vlastní integrity v Kristu. V uvědomování si vlastní svatosti a Boží přízně. Jeho dobrota nás vede k pokání. Kdo se narodil z Boha nenachází již v hříchu naplnění. I když stále může dělat určité špatné věci, je to naprosto proti jeho nové přirozenosti. Takže může si dělat, co chce? Ano, může, problém je, že jeho nové já to už dělat nechce. Nové já se sytí z Boží lásky a dobroty, která je v Kristu. Sytí se z vědomí toho, že sám Bůh podstoupil nejvyšší oběť pro to, aby jsi mohl být s Ním. Naše láska k lidem roste úměrně s poznáváním Boží lásky k nám. Nepodmíněné a nezasloužené. Bůh si nás zamiloval už jako hříšníky a zemřel za nás, jednou dokonalou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. (Židům 10:14)

Změna našeho jednání a způsobu jakým přemýšlíme o druhých tedy pramení ze způsobu, jakým Bůh přemýšlí o nás, jak nás vnímá a jak s námi jedná. Postupné uvědomování si nádherné pravdy evangelia způsobuje naprosto přirozenou tendenci ke správnému jednání. Motivace tohoto jednání pak nevychází z naší snahy o dosažení konkrétního cíle, jako udržet si spasení nebo se zalíbit Bohu skrze naše chování. Ale pramení z poznání Boží lásky a je přirozenou a správnou reakcí na přijetí milosti. Právě toto také musel apoštol Pavel vysvětlovat. Konkrétně opět v Římanům 6. kapitole.

A. Farley uvádí takový příklad, kdy jako mladý student dostal rychlé auto a pak vysoko s ním překročil rychlost, a když se ho snažila zastavit policejní hlídka, tak se snažil jim ujet. Nakonec skončil ve vězení a velmi se bál reakce jeho rodičů. Když jejich první slova byla: Jsi v pořádku? Naprosto ho to ohromilo, že nedostává vyčinění, jaké si zaslouží, ale místo toho starost o to, jestli je v bezpečí a v pořádku. To způsobilo, že další roky jezdil přesně podle předpisů. Naopak dejte člověka pod nějaký zákaz a buďte si jisti, že tento zákon bude porušovat. Proto apoštol Pavel píše o prokletí (klatbě) zákona.

„Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘ Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.‘ Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘ To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.“
(Galatským 3:11-14)

Jako vtipnou ilustraci si můžeme použít tento obrázek cedule, na které je zákaz střílení na terč.
No-Target-Shooting-Sign-With-Holes

Takto to dopadá, když se člověk postaví pod zákon, pod soubor pravidel a nařízení. Zákon pouze odhalí hřích, ale nedokáže ho odstranit, naopak hřích ožívá. Kdyby to na té ceduli nebylo napsané, nikdo by do ní nestřílel… Zákon je dobrý a svatý, ale musí se používat správně a to sice k usvědčení a následnému obrácení se k milosti a ke Kristu. Pokud jednou tuto milost spasení přijmeme, můžeme z ní „vypadnout“, jak píše apoštol Pavel Galatským?

Co znamená „vypadnutí“ z milosti?

Vy, kteří hledáte ospravedlnění v zákoně, jste odloučení od Krista, vypadli jste z milosti.“ (Gal. 5:4)

Zjevně tedy existuje způsob, jak se odloučit od Krista a pozbýt milosti. A tímto způsobem je návrat k zákonickému myšlení. Není zde řeč o křesťanech, kteří se zatoulají do světa a jeho radovánek nebo se dopouštějí konkrétních hříchů (V této souvislosti si připomeňme Korintský sbor, kde se děly orgie při večeři Páně a byl tam hřích, jaký nebyl jmenován ani mezi pohany, přesto se tam takto tvrdě o vypadnutí z milosti nikde nehovoří.)

Hlavní problém Galatského sboru spočíval v nepochopení Boží milosti. Boží milost není závislá na naší věrnosti, ale na Boží věrnosti a Jeho zaslíbení. Není závislá na tom co pro Boha děláme, ale na tom, co On udělal pro nás. Proto je ap. Pavel na Galatský sbor tak tvrdý a dokonce je oslovuje „pošetilí Galatští“. Z pláčem si uvědomuje, že zjevně milost vůbec nepochopili, i když zpočátku to vypadalo, že ano. Ta největší tragédie, která může křesťana postihnout je návrat zpět k zákonickému myšlení a vlastním obětem, protože pak už nezbývá žádná oběť za hříchy, ale jen Boží hněv. Pokud jsme okusili Boží milost a řekli jsme si: „Ne, nechci, raději jdu zpět k Mojžíšovi a sebe-skutkaření“, pak musíme být skutečně blázni a pohrdáme Boží milostí.

„Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce. Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti! “ (Židům 10:26-29)

Osobně se domnívám, že od milosti nelze odpadnout pokud ji plně chápeme a skrze ní jsme přijali i Boží dobrotu a lásku. Protože zkrátka neexistuje nic lepšího. Proč bych se měl vracet zpět do otroctví, když mě Bůh vysvobodil? Problém u Galatských byl silný vliv náboženských Židů, kteří zjevně na sbor vyvíjeli tlak ohledně obřízky a svěcení konkrétních ustanovení pro dny, měsíce a roky. Bohužel i v mnohých dnešních sborech se vliv náboženských lidí jako jed rozšířil do shromážděních a připravuje tak křesťany o spásu v Kristu Ježíši! V tomto směru je skutečně dobré se zkoumat, zda jsme stále ve víře, nebo zda snad jsme se neodloučili od pouhé milosti z víry ke skutkům, na které spoléháme více, než na dílo Kristovo.

„Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!“ (2.Kor. 13:5)

Z milosti se nedá odpadnout na základě naší neposlušnosti či nevěry. Protože Boží zaslíbení jsou spolehlivá a Jeho věrnost přetrvává, i když jsme my nevěrní. Nedá se z ní odpadnout kvůli spáchání konkrétních hříchů a špatných věcí. Ačkoliv páchání těchto věcí nás může připravit o radost ze spasení a o pokoj, Boží věrnost nezruší. Milost se dá pouze vědomě odmítnout nevírou v dokonané dílo kříže Golgoty a spoléháním se na své skutky více než na skutky Boží. Ale pokud rozumíme Boží dobrotě a Jeho dokonalému dílu spasení, pak bychom museli být skutečně nesmírně pošetilí, abychom něco takového zahodili. Naopak z přijetí Boží milosti rosteme v lásce a upevňujeme se ve víře. Bůh to tak zařídil, protože to funguje. On není tak naivní, aby nám dal milost jako něco, co ve výsledku přinese rozhojnění zla a hříchu. A přesto toto mnoho dnešních náboženských lidí tvrdí.

Pokoj vám a radost v milosti a lásce Pána Ježíše Krista.

Díky Pane za Tvůj dar milosti a za Tvé milosrdenství.

Amen

 

One thought on “Můžu si být jistý spasením? Je milost nebezpečná licence k hříchu? Co znamená „vypadnutí“ z milosti?

  1. Jedno veľké amen na tento článok, brat Janko!!! Ďakujem Ti, Pane, za Tvoju milosť, za Tvoju lásku a vernosť! <3


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>