Náboženský člověk versus Člověk víry

pharisees-1

Osobně se klaním k názoru, že největším druhem pýchy je náboženská pýcha. Těžko říci, jestli existuje vůbec něco horšího. Můžeme to jasně vidět i z působení Ježíše Krista, který byl nejvíce přísný právě k náboženským pokrytcům. Naopak k takzvaným hříšníkům byl velmi shovívavý a vůbec jimi nepohrdal, naopak se obklopoval jejich přítomnosti mnohonásobně více než přítomností náboženských lídrů tehdejší doby. Farizeové se vyznačovali vnějšími „dobrými skutky“ zbožností a morálním úctyhodným jednáním v očích ostatních lidí. Považovali se za činitele Boží vůle a Boží favority. Nenáviděli Krista mimo jiné proto, protože jim říkal, že nejen že nejsou Božími favority, ale nejsou ani Boží děti- děti Abrahamovy, ale děti ďáblovy. Představte si, jak to musí znít uším někoho, kdo si myslí, že celý život plní Boží vůli a dělá všechny „dobré skutky“.

Tenkrát byly chrámy a synagogy plné náboženských „křesťanů“ stejně jak je tomu dnes. Náboženský člověk se vždy domnívá, že jeho chování je takové, které Bůh nějak odmění. Zakládá si na viditelné nedokonalé vnější proměně, protože schází dokonalá Boží proměna uvnitř. Zakládá si na viditelných věcech, protože schází víra ve věci neviditelné. Písmo vykládá náboženský člověk tělesně a nikoliv duchem. Ukazuje na druhé prstem a říká: „To není křesťan“, podle toho jak se chová- tedy podle těla. Domnívá se, že ovoce ducha jsou vnější tělesné projevy. Nedokáže se oddělit od tohoto těla a tohoto života. Stále se bude dívat na tento pozemský pomíjivý život a bude to pro něj vše. Bude tvrdit a hlásat, že Bůh má plány s tvým životem a chce ho nějak proměnit, že Bůh chce, abys žil jinak a lépe atd.. To proto, protože nevěří ve věčný život a nechce ztratit tento život v těle, ve kterém je zakotvena jeho víra.

Existuje velmi rozšířené učení napříč všemi denominacemi, napříč celým farizejským křesťanstvím. Toto učení vám bude tvrdit, že musíte žít tento život lépe, jinak nejste opravdoví křesťané. Bude vás učit, že za dobré skutky zde na Zemi dostanete nějaké odměny v nebi. Bude vám tvrdit, že Bůh v soudný den nějak vypíchne vaše dobré chování a jednání s druhými lidmi a dá vám za to odměnu. Bude vám tvrdit, že když se budete tzv. „posvěcovat“ a chovat se lépe a morálněji, Bůh vás za to bude nějak odměňovat již zde a dá vám větší moc nebo požehnání v podobě lepšího materiálního zajištění. Bude vás učit, že máte napodobovat Ježíše Krista, že ho máte imitovat. Že máte být doslova jako Kristus, tedy že máte být doslova antikrist. Toto všechno je satanova náhražka skutečného a jediného života, kterým je jen a pouze Kristus. A tato náhražka je tento pomíjivý život s jeho vylepšováním, který skončí smrtí pro všechny, protože všichni zhřešili a odplatou za hřích je smrt.

Pravý věřící nehledí na věci viditelné, ale věří ve věci neviditelné. Nezajímá se o věci pomíjitelné, ale hledí k věcem nepomíjitelným. Bůh je neviditelný a nepomíjitelný a má zalíbení pouze ve věcech neviditelných a nepomíjitelných. Ve vašem chování tedy Bůh nikdy zalíbení nenajde, pouze ve vaší víře v Krista. (Židům 11:6) Ve vašem změněném způsobu života Bůh nikdy zalíbení nenajde. Ve vaší fyzické pomoci druhým Bůh nikdy zalíbení nenajde. Dokonce ani v tom, že umíte dávat svým dětem dobré dary. (Lukáš 11:13) Bůh nenajde zalíbení v ničem, co vykonáme svýma rukama a tělem, protože naše tělo je tělem smrti a hříchu a nepřebývá v něm dobro. (Římanům 7:18)

V epištole Jana je napsáno, že kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jako žil on. Někdo si řekne: „Dobrá, upravím své fyzické chování na nejvyšší možnou úroveň, jaké jsem schopen a pokusím se žít tak, jako žil Kristus.“ To je člověk pýchy a nevíry. Jiný si řekne: „Nejsem nikdy ani za milion let schopen žít tak, jako žil Kristus, nedokážu to fyzicky, jsem zlý a hříšný, musím tedy uvěřit, že můj život je Kristus, že jsem v Jeho těle a že moje skutky jsou Jeho skutky.“ To je člověk víry. Takový člověk se musí vzdát svého života v těle, zemřít tomuto životu spolu s Kristem a být duchovně přenesen do těla Kristova. Takový člověk již nežije tento život, ale ztratil ho a jeho život je skrytý- neviditelný spolu s Kristem v Bohu. (Koloským 3:3)

Pokud jsme v Kristu, jsme opravdu Nové stvoření. Ale opět ne fyzicky. Pokud je všechno nové, určitě se to netýká fyzična, protože si nemůžeme nalhávat, že potom, co uvěříme, je na nás VŠECHNO nové. Rozhodně není. Bible jasně učí, že budeme proměněni NARÁZ V JEDNOM OKAMŽIKU v okamžiku mrknutí oka. (1.Kor. 15:51-52)
Z toho můžeme jasně vidět, že falešné učení o nějaké postupné fyzické proměně trvající roky (posvěcování) a roky je naprosto mylná a nemůžeme složit naší víru v tuto tělesnou proměnu. Rozhodně nejde o to, tělesně nějak imitovat Ježíše Krista, protože i sám Ježíš Kristus nebyl ospravedlněn tělem, ale duchem. (1.Tim. 3:16)
Celý náš život se všemi jeho skutky musí být Kristus. Nikde není v Písmu, že se máme snažit o nějakou imitaci dokonalosti. Všude je psané, abychom byli dokonalí. A to lze pouze vírou, že naše dokonalost, naše skutky, náš život, to všechno je Kristus. Pokud jsme v Kristu a ne v tomto těle a v tomto životě, máme věčný život, máme svoji odměnu, máme ospravedlnění skrze víru, máme milost, máme dokonalé skutky, máme dokonalou víru, dokonalou poslušnost. To všechno je Kristus. Buď máš Krista a máš všechno, nebo nemáš Krista a nemáš nic.

Pokud se rozhodneme měnit fyzické projevy a návyky tohoto života jedná se o naše fyzické volby a rozhodnutí a nemají absolutně žádný vliv jak na spasení, tak ani na to, jak nás vidí Bůh. Jsou to prostě naše tělesná pomíjivá rozhodnutí, která se spojují s naším tělesným pomíjivým životem zde na Zemi. Pokud se chceme tělesně změnit, je zapotřebí na tom tělesně zapracovat. Nicméně tato práce je pro nás již mrtvá práce- nepřikládáme ji žádný význam pokud vidíme její dočasnost a marnost. Rozhodně na této fyzické práci nezakládáme svoji víru a nijak ji nespojujeme s naším novým skrytým životem v Kristu. Pokud to jakkoliv činíme, dopouštíme se duchovního smilstva. Naše skutky jsou pro Boha jen odpad, jak píše apoštol Pavel, ale Kristus je pro nás vším a vše ostatní pokládáme za ztrátu. Je na každém, aby zkoumal, kým a čím je pro něj Kristus a čím jsou pro něj naše „dobré skutky“ a chování.

 

2 thoughts on “Náboženský člověk versus Člověk víry

  1. Dobrý den,
    velmi zajímavé je, že se v křesťanství deklaruje jako jediný a skutečný život jen a jen a pouze Kristus. A jen ten, kdo věří v Krista a Kristovi jako svému pánu slouží, bude spasen atd., atd. Vždycky se pobavím, když si uvědomím, že to tedy platí jen pro ty, kdo měli (mají) to „štěstí“, že žili nebo žijí v těch POUHÝCH 2000 letech PO jeho narození. Když převedeme dobu trvání života na Zemi z mnoha set miliónů let na hodiny, tak je to několik posledních sekund celé té doby. Jak je možný, že je to tak nedomyšlený?! Co tedy ti, kteří žili PŘED jeho narozením?? To jsou miliardy lidí – od pravěku přes starověk až do roku 1 (podle kalendáře, který počítá čas podle pravděpodobného narození Krista). Umím si představit tu reálnou situaci, že někdo zemřel jeden den před narozením Krista, tudíž neměl šanci ve svém životě ho znát či v něj věřit. Nebo snad měl být tak geniální a vědět, že ON se jednou narodí? Tak předvídat, jaká konkrétní osoba se v budoucnu narodí, neumí ani dnešní vyspělá věda. A co takový chudák neandrtálec, který neměl „mozkovnu“ na to, aby třeba jen věřil, že se jednou někdo narodí? A totéž platí o zvířatech. Zvířata nemají ponětí, že existoval nějaký Kristus a proto je snad po smrti čeká nějaké zatracení či co? Totéž platí pro etnika, která mají od pradávna jinou, svou víru a ani žádné misie je nepřinutí přejít ke křesťanství. A to ti indiáni, černošské kmeny atd. – ti nejsou v přízni Boha, protože nemají ponětí o Kristovi? Zvířata a etnika neznající Krista jsou snad podřadná kategorie, která nepatří do „království nebeského“? Kdo to řekl? Bůh? Copak křesťanství nezdůrazňuje, že Bůh je spravedlivý a měří všem stejně? Tak jak to, že z nebe vyřazuje určitá konkrétní etnika a určité konkrétní skupiny a vyřazuje z nebe taky tu skupinu žijící před Kristem? A vyřazuje z nebe i zvířata neznající Krista? (nojo, ale křesťanství je žel antropocentristické). Podotýkám, že říkám jen SVŮJ názor. Podle MÉHO názoru tohle vnucování křesťanství a Krista jako jediné možné víry a jediného správného života je dogma a nic jiného než imperativ, který byl vymyšlen JEN LIDMI. Rozhodně takový směšný pseudopříkaz nevymyslel ten (či to), co nazýváme Bohem nebo Vesmírem či jakkoli jinak. Bůh jako Absolutno by nebyl tak omezený (spíš tupý), aby vázal „správný“ život na jednoho jediného člověka, který se navíc – měřeno celou dobou existence života na Zemi – narodil až v posledních sekundách toho věku. Směšný a pseudopříkaz je to i pro ty, kteří mají SVÉ bohy, svoje náboženství. Co je na tom špatného, že neznají Krista? To znamená a priori, že jsou podřadní nebo špatní? To snad ne!! Já například jsem nepraktikující buddhista. A buddhismus nemá „jednoho Boha Stvořitele“. V buddhismu vše nestvořil nějaký „Bůh Stvořitel“ (uvozovky nejsou ironie, to jen z hlediska buddhismu musím dát slovo „Bůh“ do uvozovek). V buddhismu vše vznikalo a vzniká vzájemným působením všech příčin a podmínek. Pro mně to má obrovskou logiku. To není ani náboženství v pravém slova smyslu, to je spíš výklad světa a vesmíru. A co proti němu kdo může mít?? Nikomu ho nevnucuju, ale kdo z nás ví, jak co vzniklo. Ovšem když je mi sympatické a logické toto pojetí vznikání bez jednoho „Boha Stvořitele“, tak tím ale neplním Boží přikázání, že v jednoho Boha věřiti budu. Jsem špatná, budu zatracena? No tak co nadělám, špatným člověkem se necítím a nejsem, ale když to pravil příkaz, tak co s tím… Ale když vím, že tento „boží“ příkaz vymysleli jen lidi, tak co bych si z něj dělala :-) .

    Ale když tedy křesťanství má Boha, tak budu vycházet z toho, jak se ten Bůh dívá na život člověka. Pro mně je naprostá zhovadilost (promiňte to slovo), že – zkráceně cituji – „ve vašem chování Bůh nikdy zalíbení nenajde, pouze ve vaší víře v Krista“. Nojo, je to asi citát z Bible – ale to se donekonečna budeme řídit jen tím, co kdosi kdysi napsal do Bible, i když to postrádá smysl a logiku? Řídit se tím jen proto, že je to BIBLE? Takže já, která už dlouhou dobu (zadarmo) pomáhám zvířátkům a chráním je, přispívám spolkům na ochranu zvířat, prostě jsem ochránce zvířátek a přírody – v mém chování Bůh zalíbení nenajde…Ano, sice věřím, že Kristus existoval, ale je mi bližší buddhismus, protože má oproti křesťanství něco navíc, co je mi bližší (je smířlivý, rozumný, víc logický, širší). A tak nesplňuju tu jedinou a oddanou víru v Krista, prostě uznávám i někoho jiného. A to tedy Bůh neodpouští… A dokonce moje skutky by měly být pro něj jen odpad… To jsem to tedy dopracovala. Takže když mi budou zvířátka lhostejná a bude mi lhostejné jejich týrání lidmi, tak nebudu zbytečně trávit čas něčím, co je pro Boha jen odpad, ale když budu pevně věřit v Krista, tak to je to pravý ořechový, to se Pánu Bohu bude hlavně líbit… Podle mně je to nesmírně sobecký – dělat věci a uvažovat jen podle toho, jak se na to dívá Bůh. Ne ne, já to nedělám proto, aby se mi od Boha v nebi dostalo nějaké odměny!! To je mi úplně jedno. Ale taky nehodlám svoje skutky podceňovat a vnímat jako „odpad pro Boha“. Já si nikdy neřeknu, že hlavní je, že v někoho věřím a když k tomu dělám nějaké skutky, tak to už je jen takový odpad. Nejsou žádný odpad, jsou důležité a jsem na mnohé z nich opravdu hrdá, čeho jsme společně dosáhli. Aťsi je Bůh vnímá, jak chce (stejně jsem s ním nikdy nemluvila, to o odpadu za něj stejně napsali jen lidi). Kdybych je takto vnímala předem, tak bych neudělala nikdy nic, řekla bych si – co bych se věnovala něčemu, co je pro Boha jen odpad. Ale pouhou vírou v Krista (nebo kohokoli) těm zvířátkům nepomůžu. Dělám užitečné konkrétní věci a je mi úplně fuk, že mi někdo řekne, že jsou pro Boha odpad. Já to dělám TEĎ a TADY v TOMTO životě pro ta zvířátka. TO je moje odměna, že spousta zvířat má i díky mému úsilí (spolu s dalšími hodnými lidmi) lepší život. Například když už v ČR neexistují kožešinové farmy, tak je to proto, že my všichni jsme se spojili a bojovali za jejich zákaz a právě díky tomu ten zákaz nakonec Parlament přijal. TO je pro mně dokonce ani ne odměna, ale blahý pocit a pocit štěstí za ta zvířátka, která už nebudou mučena a krutě zabíjena kvůli zvrhlé módě. Vůbec ne nějaká odměna od Boha v nebi. PRO SEBE a nějakou svou odměnu to nedělám. Ale na druhou stranu – nikdo, ani sám Bůh si nebude dovolovat kvalifikovat NAŠE skutky opovržlivě jako odpad. A navíc – je pro mně velkou osobností Buddha (mimochodem žijící 400 let před Kristem, to byla snad jen nějaká epizoda?). Což neznamená, že bych si Krista jako člověka nevážila! Ale protože upřednostňuju jiného „favorita“ než Krista, tak ve mně Bůh zalíbení nenajde. Mám smůlu. Ale Bůh by byl totální primitiv, kdyby takhle uvažoval (připustím-li takovouto jeho personifikaci). A když to HODNĚ zjednoduším, lepší renomé u Boha než já, ochránce zvířat a myslím že i poctivý a čestný člověk (ale stoupenec Buddhy) – lepší renomé u Boha má zloděj, vrah, násilník atd., ALE HLAVNĚ pevně věřící v Krista. Btw – uvedu jeden důležitý důvod, proč je mi buddhismus bližší než křesťanství. Buddhismus neslibuje „boží království“ v nebi těm, kteří věří v to či ono.A právě že neslibuje žádné vyšší blaho těm, kdo věří jen v Buddhu. Buddhismus vůbec nestaví víru v Buddhu jako nějakou nutnou podmínku nějakého blaha v posmrtném životě či v dalších životech. Buddha byl „jen“ učitel. Dokonce je i irelevantní, jestli někdo vůbec věří v to, že Buddha žil, podstatné je, jestli žije poctivě, slovy buddhismu „pokud možno snažit se žít ctnostnými skutky“. A na tom záleží, ne na víře v Buddhu jako osobu. Podle buddhismu je možno jednou dosáhnout osvícení, kterého sice Buddha dosáhl už za svého života, ale běžný člověk ho dosáhne až po mnoha zrozeních. Jestli reinkarnace je nebo není, to neřeším, to neví nikdo. Já se tedy vůbec nezabývám tím, že bych chtěla někdy dosáhnout osvícení, tak složitá nejsem. Jen CHCI žít tak, abych měla dobrý pocit z toho, že neubližuju (aspoň úmyslně ne), pomáhám bezbranným (zvířátkům), taky lidem (přátelé, rodina). Mým motivem není dosažení osvícení, to už bych se tvářila jako nějaký mudrc – a už by v tom byl kousek sobectví (MOJE osvícení). Mým prostinkým motivem je život těch, kterým pomáhám. A nebudu se tvářit naprosto altruisticky – jistěže mi dělá dobře, když mám dobrý pocit ze svého života a jsem ráda, že jsem dobrý člověk. A právě TENTO náhled na život Buddhovo učení nabízí. A každý skutek, který je dobrý, nazývá „ctnostný skutek“. Rozhodně jsou pro něj důležitější ty ctnostné skutky než víra samotná. A už vůbec by nenazval ctnostné skutky „odpadem“. Snad ty nectnostné, ale ty jsou jako odpad chápány všeobecně. Zdůrazňuje život teď a tady, aby byl pokud možno čistý. Ano, pokud možno čistý, tak to – volně řečeno – buddhismus nabízí, neboť samozřejmě všichni konáme tzv. skutky ctnostné, méně ctnostné a nectnostné (to už jsou přesné názvy skutků podle buddhismu). Tedy vím, že konám (nebo jsem konala) i skutky nectnostné nebo méně ctnostné, ale v souhrnu se snažím, aby těch ctnostných bylo víc. Ale – tady jsem četla, že si člověk má říkat: „Nejsem nikdy ani za milion let schopen žít, jak žil Kristus, nedokážu to fyzicky, jsem zlý a hříšný…“ PROČ si mám říkat, že jsem zlá a hříšná? Víc mi vadí to slovo „zlá“, hříšný je každý :-) , na tom není nic nepřirozeného. Ale že jsem „zlá“ si nikdy říkat nebudu! Chci a snažím se být dobrá a takto se podceňovat nebudu! Mě oslovuje Buddha, ale neříkám si: „Nejsem nikdy… schopna žít, jak žil Buddha,… jsem zlá a hříšná.“ Ano, nejsem schopna žít jako Buddha, to mi nevadí, tak je to zbytečná úvaha. Ale to, že jeho způsobu života nikdy nedosáhnu (ani nemám ambice, a je 21.století) – to VŮBEC NEZNAMENÁ, že jsem zlá! Tohle sebebičování, podceňování sama sebe a svých dobrých vlastností, podceňování svých ctnostných skutků, vemlouvání se do role hříšného poddaného, který jen slouží svému Pánu, to je tak chmurný a pesimistický náhled na život tady na Zemi! To je mi naprosto cizí. Ani Buddhu, jehož si tak vážím, nepovažuju za nějakého svého „pána“, jemuž „sloužím“. Mně se jen líbí to, co učil. A jeho učení je – barevný a úsměvný život, s nímž mám být spokojená. A btw – pochybuju, že Kristus někdy řekl ten nesmysl „Jen ten, kdo ve mně věří, dosáhne království nebeského“ (nebo tak nějak). Copak tenhle blábol by mohl říct vysoce inteligentní člověk s vědomím toho, že před ním žily miliardy těch, kteří v něj z technických důvodů neměli možnost věřit, když on ještě nebyl na světě? Tenhle blábol mohl říct moudrý člověk s vědomím toho, že existuje v jeho době obrovské množství lidí, kteří o něm nevědí a nemůžou v něj tedy věřit? Tenhle blábol mohl říct moudrý člověk s vědomím, že žijí stamilióny čistých duší jako jsou ostatní bytosti – tedy všechna zvířata, která ovšem nemají hlavičky na to, aby „věřila v něho“? Vždyť jako moudrý člověk určitě zvířata miloval – on by je snad takovým blábolem vyloučil z přízně Boží? Ne, to „za něho“ vymysleli“ ti, co o něm začali až pár set let po jeho smrti psát. Tak nesmyslně sebestředný Kristus stoprocentně nebyl. Moudří lidé nabubřelí a sebestřední nejsou, ti jsou úžasně skromní.

    A tak jsem se vrátila k tomu (podle mně) nesmyslnému tvrzení, že jako jediný skutečný život je jen a pouze Kristus. K tomu, že jsou tak ošizeny všechny bytosti žijící před jeho narozením a všechny bytosti, které o něm nemají ponětí anebo mají jinou víru. Bytostmi myslím nejen člověka, samozřejmě i zvířata (to je taky „výsada“ křesťanství“, že mluví jen o člověku, buddhismus mluví o člověku i všech dalších bytostech). Zvířata jsou naprosto čisté a bezelstné bytosti (to, že gepard se skryje v savaně a pak zaútočí na antilopu, neznamená, že je „lstivý“ a „zlý“, to je jen jeho přirozenost a Příroda). Ovšem podle výše zmíněného tvrzení zvířata nežijí skutečný život, neboť nemají víru v Krista. Není to absurdní? A ptám se – proč tyhle návody? K čemu jsou dobré? Nestačí k dobrému životu dobrý pocit z toho, že se snažím nebýt zlá, být poctivá a čestná a pokud možno pomáhat tam, kde můžu? Mně tedy jo. Proč mám zaměstnávat hlavu zbytečnými úvahami o tom, že jsem hříšná a zlá? Hříšná jsem (ale každý má nějaké svoje hříchy). Ale zlá ani náhodou – tak proč si to mám namlouvat? Já chci být se sebou a s tím, co dělám a jak se chovám, spokojená. To mi úplně stačí a nebudu se vemlouvat do pozice zlého člověka. Jsou jiní zlí a bezcitní (třeba právě ti, co ubližují zvířátkům), co si nikdy neřeknou, že jsou zlí, a přesto objektivně zlí jsou. Ovšem na mou (asi řečnickou) otázku, co ti všichni „chudáci“, co mají smůlu a neznají Krista, protože „jenom ti, co věří v Krista…“ – na tu otázku asi od autorů toho tvrzení nedostanu odpověď nikdy (nemyslím vás, správce tohoto serveru – jako autory toho tvrzení, vy jen citujete). Pragmatickou odpověď mající logiku. Nevadí mi to, nezabývám se tím. Děkuji za trpělivost při čtení mých dlouhých názorů a zdravím, samozřejmě jen v dobrém. Respektuji vás, rozhodně se nijak nevysmívám, je to jen polemika. Moc zdraví Milena Špačková, Brno

    Ještě P.S. Jednou jsem ze zvědavosti otevřela jedny stránky, kde psali „odborné poznatky“ o Buddhovi. Tak jsem se s pobavením dočetla, proč Kristus je lepší než Buddha. Buddha prý ze sebe dělal Boha a přitom žádným Bohem nebyl. Tak to byl amatérismus nejvyššího stupně!!!! Ti lidi nevěděli o Buddhovi zhola nic (psali i neustále Budha s jedním -d-). Nejen že jeho učení nemá žádného Boha, tudíž ho ani ze sebe „dělat“ nemohl! Ale navíc je o něm přece všeobecně známo a on to samozřejmě netajil, že byl princ Sídhártha pocházející z královského paláce, odkud odešel, aby byl mezi lidmi. Tak takto výsměšně a navíc amatérsky a bez minimálních znalostí opovrhovat jinou vírou, aby bylo zdůrazněno křesťanství, to už je fakt jen na pobavení. Koho to asi mělo přesvědčit? :-) Mě to nijak neurazilo, opravdu jsem se jen dost kvalitně pobavila.


  2. Ahoj Mileno:)

    pročetl jsem si tvůj vzkaz, psaní. Můžu-li k tomu něco říct sám ze sebe, tak hned na začátku bych vynechal vzažnost k jakýmkoli osobám tak, jak si je po lidsku představujeme. Jeden byl takový učitel, druhý makový, a ten takový mi líp sedí do mých představ o životě apod. Tak to bohužel vnímá spousta křesťanů, budhistů atp. Ať už zde autor webu prezentuje myšlenky jakýmkoli způsobem a já vím že je prezentuje s nejvyšší mírou duchovní poctivosti, nikdy není možné pouhými slovy obsáhnout ducha, duši, celé stvoření. Nemůžeme se tedy pohybovat v intencích toho jak to bylo před Kristem, nebo po Něm, protože nějaké časy u Boha nehrají žádnou roli. Osobně vnímám Krista tak, že je to Bůh, Boží Syn a zprávu o Něm vydávají Evangelia. Nevnímám však Krista jako nějakou časově podmíněnou figuru, On vždy byl, je a bude. Věčně, nezávisle, plně. Autor tohoto webu chce jistě sdělit, že Kristus je VŠE VE VŠEM, protože pokud v NĚM něco není, je to NEEXISTENCE. Asi tak bych bez nějakého zbytečného filozofování vyjádřil KDO je Kristus. A nepodobá se to žádnému žití člověka v malém časovém úseku života na Zemi. Můj život je tedy Kristus. Protože Kristus je Život, je Pravda. To není příchylnost k nějakému směru, filozofii nebo učení, je to poznání v KOM je veškeré stvoření. Krista jsem přijal jako PRAVDU. Žádný jiný důvod to nebyl. Ani sympatie k náboženství, ani výběr toho, co je mi nejvíc po chuti, ani proto, že mi to nejvíce sedí na míru k mé povaze nebo emocím. Slyším Jeho hlas, protože je z Pravdy. Tolik tedy asi tak k pojmům koho následuji, kam jdu atd.)))
    Ohledně zvířátek, to bych celé do písmenka musel zopakovat tvé krásné řádky. Jako kristovec se právě ohledně zvířat a jejich utrpení setkávám s absolutním nepochopením a odmítáním právě z „z vlastních řad“. Jsem bytostně přesvědčený o takové Lásce Stvořitele, která nevyjímá pochopitelně žádné Jeho stvoření, protože by logicky nebyl Bohem, ale Mengelem, který selektuje. A taková selekce by nekončila tím, kdo je zvíře a kdo člověk, ale jaký má ten člověk vlasy, jak je hodně loajální, až nakonec všechny zlikviduje, protože nikdo nedosáhl dokonalosti svého stvořitele a vítězoslavně se tento „Bůh“ usadí na troskách všeho co stvořil protože Mu nic nebylo hodno. Takový bůh je satan, ne BIBLICKÝ OTEC. Jediný rozdíl mezi člověkem a zvířetem je ten, že člověk dokáže vědomě lhát, ničit, zabíjet, týrat a to nemůže zůstat logicky bez následků. Ten následek je to, že z té žumpy potřebuje člověk vytáhnout. A to je právě Kristus. Vlastními silami to právě nejde. Zvířata, jak je psáno v bibli NIKDY NEZHŘEŠILA a přesto nesou úděl hříchu sama na sobě. Jsou nemocná, umírají, navíc jsou po miliardách vražděna dennodeně na jatkách, v laboratořích….. Je to úděl jen tak jako náhodou, nějaký vedlejší nedůležitý proces následků padlého světa, nebo nám tím Bůh „donekonečna“ říká – Hle, jaké utrpení NEVINNOSTI. Nejsou zvířata právě tím podstatným obrazem abychom VIDĚLI??? Byla vyhnána z Edenu, aniž by zhřešila. Nesou stejný úděl jako člověk, ale spásu nepotřebují. Proč? Protože svojí NEVINNOST před Bohem nikdy neztratila. Po své pouti tímto světem navrací se zpět ke Stvořiteli do ráje. Zvířata totiž spásu nepotřebují, protože ji nikdy neztratila. Je třeba si uvědomit, že zvířata nás budou ŽALOVAT, jsou nositeli svědectví o lidské pýše, krutosti a bezcitnosti. Kdo má problém vnímat zvířata jako nedílnou součást Božího stvoření, dle mého názoru ještě celkem nic nepochopil, jeho duše stále dlí ve stínech. Nemám od Boha větší radost než to, že se zvířata vrací Domů a jsou v bezpečí a moc se na těším až je uvidím na krásných pastvinách, zdravá, krásná, vyšlá z utrpení!!!!! To je Bůh, který je Otec!! U člověka je to na každém, co se svým životem udělá. Tímto ti chci zároveň i poděkovat za tvé krásné skutky které činíš právě pro ty bezbranné, pro Boží zvířátka, která jako první stála třeba u Ježíšova narození v Betlémě:)) Jaký obraz krásný Boha Otce!.)) Betlém je obraz nebe:) Mnoho zdaru, Mileno:)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>