6 thoughts on “Nové stvoření, které je neviditelné a bude zjeveno až při Kristově příchodu

  1. Kazatel redukuje tělo na porušenou přirozenost a ignoruje, že po znovuzrození jsou naše těla chrámem Ducha Svatého. (1. Kor. 6, 19)
    A to nemůže být bez vlivu na naši tělesnost.
    Pokud nás Kristus v Markovi 16, 17-18 vybízí uzdravovat nemocné, křísit mrtvé, vyhánět démony,
    je to možné pouze skrze působení Ducha Svatého vůči tělu.
    (I moje tělo se uzdravilo z nepříjemné nemoci po znovuzrození.)
    Bez vlivu Ducha na naše kompletní lidství (= tělo, duši a ducha) je křesťanství jen mutací new age.
    Evangelium není o evakuaci z těla do duchovního světa, ale proměna všeho – i toho tělesného duchovním.
    Ježíš neprosí, aby nás Otec vzal ze světa (= i z těla), ale aby nás uchránil od zla. (Jan 17, 15)
    Prosíme „buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“ = jako v duchu, tak i v těle.
    „Čekáme na přijetí za syny – vykoupení našeho těla.“ (Řím. 8, 23)
    Takže to nevypadá, že by Bůh nepracoval s tělem.
    Přijal naše lidské, tělesné možnosti, abychom my mohli přijmou ty Boží, duchovní.

    Kristus byl mocí Ducha vzkříšen s tělem a nyní má tělo oslavené – neeliminoval ho, ale proměnil.

    V něm je pro nás spása dokonale dokonaná, a my – již zde v těle a v čase – vcházíme skrze víru do jeho přítomnosti.

    Nejde o nějaké „postupné posvěcování“, ale o vpravování do nové identity, kterou máme v Ježíšovi.

    Jsme v procesu nebeské adaptace, „proměňováni od slávy k slávě“.

    Proto si máme podle sv. Pavla „obnovovat mysl slovem Božím“ a „pracovat na svém spasení“.

    V rámci kazatelovy promluvy by to byly plané apely.


    1. Pane, já byl v New age přes deset let a to, co jste popsal je klasické new age. Včetně „náhlého uzdravení“ viz. komentář níže nějaké rozčílené paní o Petru Chobotovi, který jí údajně vyléčil epilepsii. New age učí, že Bůh je v nás a my se postupně vyvíjíme do větší duchovní zralosti, popis přesně sedí s tím, jak jste tu popsal. Když jste tedy nějak „postupně vpravován“ do nové identity v Kristu, kdy už budete vpraven? Až budete nějak dostatečně duchovně zralý? A kdo vás tam vpravuje, vy sám na základě vašich tělesných rozhodnutí? Jste v tomto těle svatý, jako On je svatý? Jste dokonalí jako Nebeský Otec? Co se týče 1. Kor. 6 kap., tam apoštol Pavel hovoří o našich duchovních tělech a hrozí se toho, že by někdo mohl považovat toto tělo hříchu a smrti za „Boží chrám“ a proto dává přirovnání s nevěstkou, aby bylo jasné, že toto tělo nemůže být jedno tělo s nevěstkou (s nepravostí) a zároveň Boží chrám.. Naše těla budou proměněny až v onen den, pokud jsme v Kristu. Nejedná se o žádnou postupnou transformaci, jak to učí new age a vůbec k čemu by byla taková progrese, když toto tělo stejně zemře a oblečeme úplně nové? Pracovat na svém spasení nemůžeš, protože je už hotové skutky Krista, to je vytržené z kontextu a neznám všechny české překlady, ale i z toho, co je v Písmu napsané, je to jiné slovo.

      Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
      Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. (Ř. 8:24-25)


      1. Byl bych nerad, kdybychom míchali třešně a višně.
        Když Petr a Jan ve Skutcích uzdravili chromého, byli to stoupenci new age?
        Když Pavel na ostrově Malta skrze modlitbu uzdravoval tamnější domorodce, je to new age?
        Neporovnával bych pana Chobota a jeho okultní „uzdravování“ s autentickou modlitbou víry za uzdravení (Jakub 5, 13-16, Marek 16, 17-18).
        Pokud na cestě k Bohu neděláme pokroky, pak s naší duchovní situací není něco v pořádku.
        Pavel mluví ke Korinstským jako k těm, kteří jsou „nedospělí v Kristu“ (1. Kor 3, 1-2), předpokládá tedy to, že budou dospívat do „plné míry Kristovy postavy“,
        „aby celé Tělo dělalo pokroky“ – a vyzývá je k tomu.
        Rozumějme si prosím dobře – nemám na mysli vlastní seberealizaci jako v esoterických naukách, jak jste z mých řádků mylně pochopil.
        Jde o růst člověka v Kristu podobný tomu, jako když dítě dorůstá do dospělosti:
        Viz Efezským 4, 13-16:
        „abychom všichi mohli dojít k jednotě víry a poznání Božího Syna a dorůst(!!!) do úplného člověka, který dosáhne (!!!) plnosti Krista.
        Už nemusíme být jako děti (!!!), zmítaní a unášení každým závanem učení, které je vrtkavé a svádí ke klamu.
        Můžeme mluvit pravdu v lásce a dorůstat (!!!) v každém ohledu v toho, který je hlavou, v Krista, z nějž celé tělo, pevně spojené, roste (!!!) a buduje se v lásce — skrze každý spoj dodávající živiny a skrze každou část, která přispívá (!!!) podle svěřené míry.“
        Všude je řeč o růstu, zdokonalování a duchovním dospívání.
        Píšete, že se Pavel hrozí toho, že by někdo mohl považovat toto tělo hříchu a smrti za „Boží chrám“ a proto dává přirovnání s nevěstkou, aby bylo jasné, že toto tělo nemůže být jedno tělo s nevěstkou (s nepravostí) a zároveň Boží chrám..
        Prosím, nahlédněte do1. Kor 6, 12-20, je to tam trochu jinak.
        Kapitola končí tím, že máme „tělem osavovat Boha“.
        To není apoteóza tělesnosti, ale zapojení celého člověka do Božího díla.
        (Seznamte se také prosím se studiemi originálních textů o pojetí těla v Pavlových listech – používá pro tělo dvě slova: sarx a soma.
        Rozdíl ve významech Vám pak bude z kontextu zřejmější. )
        Když se křesťan znovu narodí, jeho duch je oživen.
        Sv. Jan píše, že kdo se narodil se z Boha, nehřeší, a ani hřešit nemůže. (1. Jan 3, 9)
        Co je z Boha, má Boží vlastnosti: svatost. Náš nově narozený duch nás spojuje s Ježíšem.
        Jde o dar Otcovy milosti, která je aktivní skrze víru v Jeho Syna – nikdo nemůže vlastním úsilím tento zázrak docílit.
        To je ale to, co se stoupenci new age domnívají, že dosáhnou, když realizují své domnělé „božství“ různými magickými technikami.
        Jan pak ale dodává „pokud tvrdíme, že nemáme hřích, činíme z Boha lháře a pravda v nás není“. (1. Jan 1, 8-10)
        Neodporuje si tedy apoštol?
        Náš nově narozený duch hřešit nemůže, naše neobnovená duše ano – proto máme s Boží milostí spolupracovat na díle Ducha Svatého tak, abychom
        dělali pokroky, o nichž sv. Pavel píše, „s bázní pracovat na svém spasení.“
        Zde je tedy prostor pro růst, o kterém nerozhoduji – jak píšete – „tělesnými rozhodnutími“, ale vlivem „Boží Lásky, která je nám vylita do srdce skrze dar Ducha Svatého“.
        „Tělo samo o sobě nic neznamená“, nejde tedy o rehabilitaci „těla smrti“, ale o proměnu celého lidského bytí – těla, duše i ducha.
        Tělo zatím není oslavené, jistě.
        Ale jsme-li nové stvoření, již není nástrojem hříchu, ale Ducha Svatého.
        Pán může tělo nového stvoření používat způsobem, pro který není tělo starého způsobilé.
        „Nové víno do nových měchů!“

        PS:
        Sleduji vás již nějakou dobu a velice vám fandím. Ať Vás vede Duch Svatý, přeji Vám všechno požehnání.


        1. Všechno je třeba chápat duchovně- duchem, vírou, ne tělesně.. Pokud hledíte k pozemskému k tělesnému, nechodíte duchem, ale tělem. Buď jsme v Kristu nebo v tomto těle, není nic mezi tím, žádné vylepšování těla smrti a hříchu.. Díky za přání také přeji ať se daří


  2. Ahoj Honzo, postupem času mám za to, že ta věc se spasením je trochu složitější. Klíčem k tomu je správně rozdělovat Boží slovo (2Tim. 2:15). Podle toho, co mi Bůh zjevil, existuje spása ducha (Ef 2:8), spása duše (na většině míst v Novém zákoně – třeba celá Jakubova epištola mluví pouze o spáse duše), a spása těla (souvisí s příchodem Pána Ježíše). Spása ducha a těla je věcí Boží milosti, k té nemůžeme přidat ani „ň“ jak všude píšeš. Ta věc je již dokonaná a kdo ji přijme vírou, tak ji „zdarma“ má. Ale spása duše, je něco na čem musí znovuzrozený křesťan s Bohem spolupracovat – má to podobu „chození Duchem“, tzn. opět jde o produkt Boží milosti /bez té se nehneme/, ale zároveň i naší spolučinnosti žít/chodit s Bohem, obnovovat si mysl Božím slovem, žít ve svatosti, atd… zkrátka vstupovat do skutků, které pro nás On připravil.

    Tzn. všechna možná místa v NZ, která spojují spásu se skutky/chováním (a že jich je většina, snad kromě Ef 2:8 a části Janova evangelia), jsou zcela reálná a vztahují se právě ke spáse lidské duše znovuzrozeného křesťana. Opakuji, že to musí být skutky od Boha, jednání Krista v nás a skrze nás (tzn. „zlato, stříbro a drahé kamení“ vše ostatní – skutky těla, naše vlastní snažení – shoří…). Bůh záměrně v Písmu spásu ducha/duše/těla viditelně nerozděluje, protože Ho zajímá celý člověk, tzn. právě především ta duše. Takže psát lidem, že stačí věřit v Krista a ať děláš co děláš, tak jsi v pohodě /v Boží vůli/, není vůbec dobré, protože to odporuje většině NZ (zrovna tak jako je špatné podbízet lidi, aby si vlastními skutky zajistili spásu).

    Modli se za to, jestli na tom něco není a zkus číst NZ touto optikou a třeba budeš překvapen. Bless you! L.


    1. Ahoj Lukáši. Nejsem si jist o jak spáse těla píšeš? Toto tělo hříchu a smrti nic nespasí. Za všechny skutky tohoto těla všichni skončí v hlíně a je naprosto jedno jaké skutky to jsou, protože toto tělo dokáže jen hřešit. Souhlasím s tím, že víra bez skutků je mrtvá. Co jsou tedy ty skutky? Které skutky pro nás Bůh připravil? Jsou to skutky tohoto těla, které děláme na základě našich tělesných rozhodnutí? Lze dosáhnout za pomocí skutků těla hříchu a smrti nějaké „svatosti“? Vylepšuje Bůh toto fyzické tělo, aby pak mohlo shnít nebo shořet? Máme se snažit vylepšovat tento život a toto tělo hříchu (hříchem?) nebo zemřít tomuto životu a zemřít hříchu? Pokud jsem duchem v těle Krista a moje skutky jsou Kristus, potom nemám své tělesné skutky, které náboženství označuje za „dobré skutky“, ačkoliv jsou všechny zlé v Božích očích, a moje skutky jsou Kristus, můj život je Kristus. Zemřel jsem tomuto životu a můj nový život je neviditelný, zatím nezakusený, je skrytý spolu s Kristem v Bohu. (Kol. 3:3)
      Ty skutky, které pro nás Bůh připravil jsou Kristus, připravil je v Kristu…
      Víra je podstata věcí, které nevidíme. Písmo se musí číst optikou ducha a ne těla. Takže ty verše, které se zdají referovat na tělo, se musí číst duchovně. Neexistuje nějaké postupné dozrávání do Boha a do „svatosti“, buď jsi v Kristu a jsi Bohu nejblíže, jak to jen jde a Bůh v Tobě vidí Krista, protože jsi součástí Jeho těla, nebo nejsi. Takže chození duchem- termín, který jsi použil, není o tom, fyzicky nějak „chodit“ nějak správněji žít v očích lidí a světa, nějak se víc snažit o „dobré skutky“ atd.. To je tělesné chápání. Chození duchem je možné pouze v duchu- neviditelně- vírou.. Víra není vidět, je to podstata věcí, které nevidíme. Pokud víru nemáme, stále se snažíme nějak manifestovat viditelně čemu takzvaně věříme a hledáme fyzické a viditelné potvrzení, hledáme znamení…
      Jinak to, že celé křesťanství hlásá (včetně ŘKC), že spasení není ze skutků a nelze si jimi zasloužit spásu je jedna věc, ale pokud se do toho přidává trocha kvasu (jsi spasený proto, aby jsi žil lépe a dělal „dobré skutky“ ) celé těsto se prokvasí.
      Přeji krásný den H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>