O Respektu, toleranci a Boží lásce

hqdefault

Je tolerance ke všemu vážně zdrojem té pravé lásky? Rád bych se krátce zamyslel nad tím, co dnešní společnost hodnotí jako nejlepší vlastnost člověka a to je tolerance k jiným názorům, životním postojům, sexuální orientace, potratům atd.

Hlavním atributem naší „moderní a civilizované“ společnosti je tolerance. Ta sama o sobě je jistě ušlechtilá, protože každý člověk je jiný a má určité specifické chápání. Jak to ale vypadá, pokud se z tolerance stane nejzákladnější stavební prvek morálky ve společnosti? Kam může vést naprosto neohraničená bezbřehá tolerance bez vnější určující morální autority? Tuto morální autoritu pak bere do svých vlastních rukou sám člověk a pasuje se tak do role, která jistě a zákonitě patří pouze Bohu. Abychom lépe pochopili v čem spočívá hlavní nebezpečí „supertolerance“ můžeme se podívat na děti a výchovu. Řekli byste například, že rodič, který dovolí naprosto vše svému dítěti a je k němu ve všem tolerantní, je dobrý rodič? Vybuduje si kýžený respekt, který vede k důvěře? Všichni asi víme, jak se pak děti, kterým je vše dovoleno, chovají. A pokud víme, že děti musíme napomínat a učit respektu k nám jako rodičům i okolí, pak nakolik je sám nebeský Otec lepším rodičem?

„Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.“ (Jan 14:21-24)

„V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ (1. Janův 5:3-4)

Písmo jasně říká, že láska k Bohu je v poslušnosti. Stejně jako láska k pozemským rodičům. Kde chybí poslušnost tam chybí důvěra. Nechci tvrdit, že kdo své dítě rozmazluje, tak ho nemá rád. Je pouze špatným rodičem. Rodíme se na svět jako rebelové, kteří jsou ze své přirozenosti neposlušní. To, že se dítě podřizuje vůli svých rodičů by mělo být ale aktem lásky a nikoliv přehnané a vynucené disciplíny. Pokud dítě vidí, že rodiče jsou v harmonii a sami mají nad sebou Boží zákon, je pro něj o hodně jednodušší následovat jejich příklad.

„Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete. Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce. Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.“

Pokud si člověk z nějakého důvodu myslí, že když už je dospělí může si dělat co chce, tak je na omylu. A tento jeho omyl pramení z nedostatku lásky, protože ta vychází z poslušnosti. Pokud v duchovní oblasti nenacházíme nic, co nás vrací zpět do stavu poslušnosti vůči Bohu, jsme na cestě pryč od Něj. A opakem poslušnosti je supertolerance k zákonům, které by pro nás měli být svaté. To znamená pokud ti někdo říká: „Dělej si co chceš, nikdo tě nemá právo soudit“ je to lež. Někdo má právo nás soudit. Je to Ten, který udělal nebesa i zemi, vytvořil hvězdy i moře a stvořil každého z nás v lůně matky. Pokud budou 2 bratři a jeden se rozhodne neposlechnout jasný zákaz svého otce, druhý bude chtít být poslušný a bude se snažit mu domluvit, pak bude v duchu dnešní doby netolerantní, zlý, fanatický, dogmatický, zpátečnický, atd. Cítíte jak je to celé postavené na hlavu? Nesnaží se spíše varovat ho, že přestoupení zákazu povede nevyhnutelně k důsledkům vedoucím v jeho neprospěch? A ten druhý bratr mu řekne, že o žádném takovém zákazu neví, že ho neslyšel. Ano, možná ho neslyšel a neslyší, protože nechce poslouchat. Kdo ti dal, člověče, právo povýšit se na pána všeho tvorstva? Kdo ti řekl, že všechno je dovoleno? Velmi dobře to vystihl F.M Dostojevskij.

„Padne morálka jako zanikají geologická období a lidé budou hledat radost tady na světě, člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád (!) Bude jako Bůh, a všechno mu bude dovoleno a jakmile bude člověk bohem, přestane platit jakýkoliv zákon, všechno! bude! dovoleno!“  ( ze hry Karamazovi)

jay-z_do_what_thou_wilt

Dělej si co chceš je hlavním pilířem satanismu

Kdo jsem já abych soudil? Nikdo, jsem jen obyčejný hříšník, kterému Pán ukázal cestu. Neudělal jsem nic pro to, abych si to zasloužil. Ale prosím všechny, aby se zamysleli, jestli je opravdu aktem nelásky upozorňovat na to, že je tu ještě jeden Otec, který je v autoritě nad našimi pozemskými rodiči- ten Nebeský. Ano, Bůh je láska. Ale nejdříve je třeba si uvědomit co to láska je. Jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí. Stejně tak i v hezkých a podbízivých slovech se může skrývat hadí jed. Ono, co je podstatou satanismu? „Dělej si co chceš“. Ale jestli věříte, že Bůh je láska, není na čase začít této lásce důvěřovat? Všichni jsme asi zažili jak vypadá neopětovaná láska. Jak nás to bolí. Nemůžeme objekt naší vášnivé touhy násilím přesvědčit, aby si nás začala všímat a poznala jací doopravdy jsme. Má svobodnou vůli. A stejně tak my, když si děláme věci po svém a nevšímáme si toho, který je láska a který ví mnohem lépe co je pro nás nejlepší. Pokud se spoléháme na sebe a děláme si vlastní plány a snažíme se žít klopotný život bez Jeho vedení. Věříš, že Bůh je láska? Tak proč mu nevěříš, že tě miluje? Proč mu nedáš šanci, aby to mohl ukázat? Proč se raději spoléháš na rady ostatních, věštců, kartářů nebo na výplatní pásku, partnera, lékaře, učitele, vědce? Komu jsi odevzdal svou důvěru? Jak to musí Otce mrzet, když se místo k němu odvracíš k jiným?

My musíme udělat první krok v důvěře. Musíme po Bohu toužit celou svou bytostí. Všichni jistě také známe první lásky, kdy na druhého musíme stále myslet, nemůžeme bez něj být ani chvíli. Toužíme po něm vášnivou láskou. A stejně tak Bůh touží po nás. Už si někdy takto toužil po něm? Pak nebudeš poslouchat Jeho vůli z donucení, protože pochopíš, že On má pro tebe připraveno jen to nejlepší. On se od tebe nikdy neodvrátí. Nikdy tě nezradí. On na tebe bude stále čekat. On tě povede a bude tě trpělivě vychovávat. Dá ti nové srdce a touhy. Je ale také Bohem žárlivě milujícím. Rozmysli si, koho chceš milovat.

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.  (Exodus 20: 4-6)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>