Proč jen nejsem spolehlivý?

http://www.dreamstime.com/royalty-free-stock-images-reliability-concept-image13483119

V poslední době jsem přemýšlel nad větou: Na tebe není spolehnutí, my s tebou moc nepočítáme a tak dále. Zpočátku přijde sebeobviňování, že jsem zase něco neudělal, někam nepřišel a někomu nepomohl. Zkusil jsem se na to ale podívat z opačné strany. O co já nejvíce v životě usiluji? Přece o nezávislost a svobodu. Pokud se spoléháme na jiné a doufáme, že nám pomohou, stáváme se vlastně nesvobodnými. Ihned po vyčinění od druhé strany za svou nespolehlivost, jsem měl nutkání říct: „Tak se na mne nespoléhej, spolehni se na sebe, počítej i s tím, že si to budeš muset udělat sám“. Je hrozně jednoduché svalovat vinu na někoho nespolehlivého. Takový „nespolehlivec“ je ale vlastně celkem šťastná bytost. Nikomu nic nedluží, nikomu nepodléhá, dělá si co chce.

Společnost od nás chce poslušnost a lidé mají od nás určitá očekávání, které se od nás vyžadují k plnění. Jediné, co ale musíme plnit jsou naše vlastní očekávání od nás samotných. Pokud nás strhne ten vír povinností ke druhým a přestaneme mít čas na své vlastní radosti, myšlenky a nápady, pak jsme pouhým nástrojem někoho jiného. Mám okolo sebe pár takových bláznivých a nespolehlivých lidí. A vím, že s nimi na pevno nikdy počítat nemůžu. Jsou proto snad horší než ostatní? Mají vážně špatnou vlastnost, nebo jsou prostě jen sami sebou?

Pomoci druhému je krásná věc a lidská sounáležitost disponuje ohromnou silou. Nesmíme si ale přisvojovat jeden druhého. Naše zodpovědnost je za jeden život- ten náš. Možná, že tedy vlastně chci být nespolehlivý. Chci, aby ode mne okolí nic neočekávalo, pouze moji případnou přítomnost, občasnou výpomoc . To největší osvobození vzniká ve chvíli, kdy ostatní ztratí jakákoliv očekávání k vaší osobě. Stejně jako nemáte očekávání k bláznovi, který si taky dělá co chce a pro mnohé to nedává smysl. Blázni jsou tedy v mnoha ohledech svobodnější než normální lidé, kteří si nasazují svěrací kazajku předsudků okolí. Dovolme si být blázni a udělejme něco naprosto neočekáváného. Ten pocit povznáší. Ten pocit osvobozuje.

2 thoughts on “Proč jen nejsem spolehlivý?

  1. Mě příjde docela škoda, že se ze společnosti vytratily vlastnosti jako je „čest“ a váha slova. Dřív, když jsi se s někým na něčem domluvil, tak to platilo. Nyní jede každý sám za sebe a cena slova nebo dohody klesla na minimum. Pokud má někdy existovat lepší společnost a lepší svět, tak si myslím že lidi by si měli přestat závidět a spolupracovat. Budujeme naši budoucnost. Dnes to bohužel vypadá, že budoucnost se bere až na posledním místě. Všechno řeší dluhy (které budou platit další generace) a neustálá spotřeba nerostných surovin. —tím jsem trochu odbočil
    Často se snažím organizovat různé akce, kde se sejdou moji kamarádi (grilovačka, kino, koncert,…) a z pohledu organizátora je pro mě opravdu důležité vědět s kolika lidmi mám počítat. Přitom by stačilo neslibovat ale jen říct, že to vidím na tolik a tolik procent nebo ať se mnou spíš nepočítá, protože na mě není spolehnutí.


  2. Souhlasím s článkem! Napsáno výstižně. Spolehlivý-poslušný-plnička-vypočitatelný-prostě ideální človíček pro systém. Životy přežívají, nežijí a navíc si myslí přesný opak nebo doufají, že budou žít někdy v budoucnu až nahromadí, naspoří dost kreditu, peněz a ono to téměř jistě nepřijde, systém je použije a později vyplivne, jako nepotřebný odpad. Čím více lidí si to uvědomí, tím lépe pro tuto planetu, tento živý svět.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>