Seriál – Z vlastní zkušenosti matky: Má smysl pouštět se do znakování s miminky? ANO ANO ANO

DSCN8484

O znakování s miminky jsem přemýšlela už v těhostenství. Bylo mi sympatické, že je možné se nějakým způsobem dorozumět s pidičlovíčkem, který sice už skvěle přemýšlí (mnohdy opravdu nečekané pochody:), nicméně mluvidla ještě neovládá. Chtěla jsem sobě i malému/malé ušetřit zbytečnou frustraci a pláč. Po zhlédnutí několika videí na internetu mě popravdě celý proces poněkud zklamal, zdálo se, že to je fajn, ale úplně nijak zvláštně mě to nenadchlo. Navíc kurzy v zahraničí i tady jsou velmi drahé. Což se nakonec stalo rozhodujícím. Řekla jsem si, že jsme to bez znakování tak nějak zvládli v dětství i my bez následků, takže proč platit velké peníze za takový luxus. Na znakování jsem zapomněla. V době, kdy bylo dcerce asi osm/devět měsíců, jsem byla na návštěvě u sousedky, která v komunikaci se svou dcerou částečně používala znaky (především ohledně jídla a dalších praktických věcí). Znakování mi vřele doporučila a s ním i útlou knihu, ze které vycházela, a kterou lze bez jakékoliv investice snadno vypůjčit v knihovně -nese jasný název Jak se domluvit s kojencem a batoletem. Její autorka, česká maminka Terezie Vasilovčík Šustová, je tlumočnicí do znakového jazyka a poté, co se jí narodila dcera, začala znakování používat i s ní a vytvořila velmi jednoduchý systém, který lze snadno aplikovat i bez dalších drahých kurzů. Knížka je napsaná stručně, výstižně, doprovází ji spousta obrázků i zkušeností autorky a na konci obsahuje malý slovníček několika základních pojmů. Po přečtení knížky jsem se jednoznačně rozhodla, že jdu do toho. Věk zrovna tak nějak souhlasil zhruba s doporučovaným začátkem znakování. Možná proto, že jsem svým povoláním lektorka jazyků, jsem to ani po prvním měsíci (kdy dcerka prakticky neopakovala jediný znak), ani po druhém (kdy na vícero věcí stále opakovala tentýž znak – ještě) nevzdala. Bylo mi jasné a autorka to i zmiňuje, že to chce čas. Dítě si na znaky nejprve musí zvyknout, musí si je osvojit a musí být schopné je fyzicky (gestikulací) vyjádřit. Po dvou měsících přišla odměna… Nejprve začala dcerka používat asi 3-5 znaků, poté jich přibývalo víc a víc a bylo (a je) to úžasné!!! Vaše dítě je schopné se už před dovršením jednoho roku vyjadřovat a sdělovat vám, co chce! Totálně mě to nadchlo! Navíc z nepochopitelných důvodů byla malá schopná ukazovat i znaky, které jsem tak trochu „odbývala“ (např. znak pro slovo pes – pejska doma nemáme a tudíž jsme je vídaly pouze venku, kdy normálně kráčím za kočárkem. Nebyla jsem natolik důsledná, abych pokaždé předešla kočárek a znak předvedla dcerce tak, aby na něj viděla.) Nesmírně mě překvapilo, jak málo opakování jí posléze stačí k tomu, aby si znak osvojila! Znaků přibývalo jako hub po dešti, takže ve dvanácti měsících jsem jich v jejím aktivním používání napočítala kolem pětatřiceti, nyní už jsem úplně ztratila přehled, počítám, že ve čtrnácti měsících jich používá ještě tak o deset víc. Došlo spíše na problém, že repertoár znaků, co sama znám, došel, a musím buď hledat na internetu (našla jsem stránky zdarma s videoslovníčkem pro americké děti www. mybabycantalk.com - i když znakování v USA více odpovídá klasickému jazyku neslyšících a je tedy poněkud komplikovanější), nebo si znaky prostě vymýšlet. Což je mnohdy lepší, neboť je snáze přizpůsobíte jednak vizuálně danému předmětu, a jednak  i gestikulačním/mimickým schopnostem dítěte. Naše dcerka je tedy schopná se kdykoliv vyjádřit jestli chce pít, jíst (případně co – chléb, sušenku, jablko, hrušku), spát, houpat, co vidí kolem (pes, pták, tramvaj, auto, mimino, děti, letadlo), co slyší (houkačka, dítě pláče) co vidí v knížce (různá zvířátka, boty, houpačka, …) či jakou chce pustit písničku. Je to pro nás obě nejen snazší, ale i mnohem mnohem zábavnější! A je úžasné vidět, že vaše dítě opravdu rozumí všemu a dáte-li mi prostředek ke komunikaci, bude nadšené, když se s vámi bude moci o zážitek podělit a když mu budete rozumět! Ušetřete si tedy okamžiky zoufalství při dětském pláči typu: „Já bych ti dala, co chceš, jen kdybych věděla, co to je!“ Domlouvejte se se svým dítětem, umožněte mu již v raném věku zkušenost, že pokud mezi sebou lidé správně komunikují, snadno docílí toho, co chtějí. A dejte dar sami sobě – nádherné zážitky společného sdílení! Přeji vám hodně zdaru!

4 thoughts on “Seriál – Z vlastní zkušenosti matky: Má smysl pouštět se do znakování s miminky? ANO ANO ANO

  1. Ráda bych se podělila i o odvrácenou stranu znakování. Tím myslím nemluvící děti. Jsem v kontaktu s maminkami jak znakujícími, tak neznakujícími. Ano znakování je velká pomoc v komunikaci s dítětem. Opravdu jen pomoc a ne náhrada za mluvené slovo. Setkávám se i s dětmi, které ve 3 letech nemluví a nebo jejich mluvidla nejsou rozcvičená právě pro to, že s maminkou jen znakují. Pro děti je velmi důležité vidět na vaše ústa a slyšet co říkáte, aby se mohli dále rozvíjet. Pokud tedy znakujete soustřeďte se na mimiku obličeje a zároveň znak doprovoďte slovem. Pro děti je velmi pohodlné spoléhat se na znaky a tudíž zapomínají na mluvidla. U maminek jejichž děti znakují i mluví se setkávám s názorem, že je velmi prospěšné děti zařadit do kroužků, kde se musí se svými vrstevníky „domluvit“ a nebo mít manžela, který na znakování kašle a na dítě mluví. :) Dle mého názoru je procvičování mluvidel v ranném věku k nezaplacení, takže pokud znakovat, pak vše doprovázet slovy. Přeji vám krásné žití v přítomnosti dětí


    1. Dobrý den, Silvie. Děkujeme za názor. Je důležité sdělovat i zkušenosti ostatních. Já k tomu mohu zase jen přidat vlastní zkušenost – dcera se mluvit snaží, pokud vysloví alespoň slabiku, znak vůbec ani nezačne používat (např. pro tátu říká táta a znak vůbec nepoužívá, stejně tak pro balón). Také já, pokud dceři rozumím, co che říct, znak už v podstatě neukazuji, pouze vyslovuji slova. Znakuje tedy v podstatě jen dcera, já jen mluvím. Uvidíme, jak to bude pokračovat, dám vám vědět. Podle autorky zmiňované knihy i lektorek znakování děti automaticky přechází ke slovům, jsou rychlejší a snáze použitelné než znakování rukama. Ale samozřejmě vám dáme vědět, jak postupujeme. Navíc naše dcera vyrůstá v bilingvním/trilingvním prostředí, což normálně znamená, že děti rovněž mluví později, tak jsem na to sama zvědavá, jak to bude postupovat. Nicméně pro mě to intuitivně znamená, jak jsem psala, že dcera už od počátku chápe, že se lze „domluvit“, sdělit si potřebné či zajímavé. Je velmi komunkativní, uvidíme, zda jí slova budou bavit také tak jako znaky. Díky za vaši zkušenost, s pozdravem Lucie


  2. Sama jsem s dcerkou znakovala od jejích 9 měsíců a naučily jsme se to tak, že když jsem ji chtěla naučit nějaký nový znak našla jsem tento znak ve znakové řeči na internetu zde:
    http://www.babysignlanguage.com/dictionary/m/mommy/

    Nicméně k tomu, že dítě ve třech letech nemluví není ani tak dáno tím, že se s ním znakuje, ale například osobnostním nastavením dítěte, jak často se s dítětem mluví, jestli se pohybuje k kolektivu dětí, které mluví či nemluví. Ostychem a také chutí rodičů a dítěti blízkých lidí, jazyk dítě učit. I maminky neznakujících dětí mají děti, které prostě nekomunikují za pomocí slov.

    Nicméně k naší Aničce – v roce a půl jenom znakovala. Tatínek ji učil více a více znaků až jsem v roce a třičtvtě nové znaky zakázala. Byla jsem si vědoma toho, že některé děti se učit mluvit nechtějí protože se dorozumí za pomocí znaků. Anička slovům očividně rozuměla a tak jsem přestala používat i znaky. A najednou Anička někdy v roce a 10 měsících začala mluvit, během pár týdnů se naučila přes 100 slov a dnes v necelých dvou a půl letech mluví krásně, povídá nám pohádky a pojmenuje přes 150 zvířat. (Ano trávíme s ní hodně času prohlížením knížek a pojmenováváním )


    1. Milá Dominiko, děkujeme za příspěvek. Také myslím, že lze eventuální problém se znakováním zmírnit zkrátka tím, že znakovat přestaneme. Děti využívají to, co je pro ně účinné. Přestane-li to v být v komunikaci efektivní a budou-li mezi lidmi, kteří znakům nerozumí, budou se muset přizpůsobit mluvením. Každopádně uvidíme. Jen tak mimochodem – jak jste proboha spočítali, že umí 150 zvířat? Nejsem si jistá, že jich 150 znám sama já!:)


Napsat komentář k Silvie Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>