Snažíš se Bohu zavděčit, nebo žiješ z vděčnosti pro to, co pro Tebe udělal?

maxresdefault

Pro křesťana je toto naprosto klíčová otázka. Dlouho jsem se snažil žít pro Boha. Bylo mi řečeno, že tímto způsobem mne Bůh přijme, že budu dělat vše podle Jeho vůle, že mám být chodící „dokonalost“. Tak jsem to chápal, že Boží láska se odvíjí od toho, jak se budu chovat. A že pokud nedokážu zapadnou do určité šablony, která je v dnešní době poplatná významu slova „křesťan“, Bůh mne nakonec zavrhne, protože jsem neměl dostatečnou sebekázeň a sebe-disciplínu.

Je tedy poselství evangelia, samotná esence křesťanské víry, založena na tom, že Bůh má od nás určitá očekávání, které pokud nesplníme, pak jsme od Něj zavrženi? Je křesťanství náročný morální kodex, který pokud nesplníme, zklameme tím Boha a do nebe nás nepustí? Mnoho křesťanů hovoří o bezpodmínečné lásce Agapé, ale víme, co to doopravdy znamená? A to hlavní- dokážeme prožívat tuto lásku? Je hlavní motivací naší cesty za Bohem strach z trestu a strach z nepřijetí? Opravdu rozumíme tomu, co vše máme v Kristu?

Prosím zkuste se se mnou zamyslet. Pokud máte od někoho nějaká očekávání a když je nesplní, přijde o vaši přízeň, co to znamená? Znamená to, že na tom člověku leží břemeno a odpovědnost zasloužit si onu přízeň. Tento způsob se dá aplikovat na Starý zákon a Židovský národ. Čiň to a to a živ budeš. Stará smlouva se týkala židovského národa a nikoliv pohanů. Rozdíl mezi Starou a Novou smlouvou si ale probereme jindy.

My nyní žijeme pod Novou smlouvou, díky které se milost Boží rozhojnila na všechny lidi. Ježíš Kristus přišel, aby vykoupil lidi všech národů a ras.

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem“
(Titovi 2:11)

A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras.“
(Zjevení Janovo 5:9)

Někdo řekne, že nelze mít živý vztah s Bohem a přesto se dopouštět špatných věcí, protože potom to znamená, že člověk to ve skutečnosti nemyslí s Bohem vážně, pouze víru a vztah s Ním předstírá a přitom si žije ve hříšném způsobu života. Existuje spousta náboženství, kde to s Bohem myslí opravdu opravdu vážně. Morální kodex věřících muslimů je jistě velmi vysoký. Vůbec nepijí alkohol, několikrát denně se modlí, atd.. Z hlediska „oddanosti“ Bohu a morálního standartu jsou na tom mnohdy jistě lépe než křesťané, kteří přicházejí ze světa, kteří třeba dokonce byli roky v okultismu aniž by tušili, že je to něco zlého a špatného. Je křesťanství morální náprava? Miluje nás Bůh, protože se odvracíme od špatných věcí a protože vedeme řádný život? Půjdeme do nebe, protože jsme tzv. „přestali hřešit“? A je tato naše obnova motivována strachem z nepřijetí od Boha nebo láskou, která nezná podmínek, která nemá očekávání v podobě našeho „správného jednání“?

Pokud děláte pro Boha vše, dle vašich představ a plníte dle vaší perspektivy Jeho očekávání a požadavky, pak jste novodobý  farizeus. Boží požadavky a očekávání nejdou splnit a nemohou jít splnit, protože potom by oběť Ježíše Krista postrádala smysl. Bůh není nějaký trenér, který tě cepuje k většímu výkonu, aby jsi porazil všechny nástrahy satana a jeho démonů. Aby jsi porazil vlastní tělesnost. Aby jsi nějak vyzrál na svoji přirozenost. Nerozzuří se na tebe, když něco pokazíš a nedá ti to pěkně „vyžrat“. Rozumíš tomu, že je to On, kdo porazil tvoji tělesnost? Chápeš, že je to On, kdo porazil satana a jeho nástrahy? Věříš tomu? Máš být Bohu vůbec za co vděčný, pokud je zde veškerý výkon na tobě? Pokud máš ty porážet satana a jeho démony? Svoji sebe-disciplínou? Copak se pak tím nelze nechlubit?

Spasení je dílo Ježíše Krista. Jeho dílo je úplné a definitivní. Jeho dílo je dokončené. My musíme přijmout to, co pro nás Ježíš udělal. A to nelze, pokud budeme chtít zapracovat na našem spasení skrze naše počínání. Mají se křesťané odvracet od předešlého zlého jednání? Zcela určitě. Půjde jim to, pokud to budou dělat ze sebe a vlastního úsilí? Aby si nějak naklonili Boha a ukázali mu, že jsou lepší než dřív? Zcela určitě ne. Bůh se na nás nedívá optikou našeho úsilí o „svatý“ život. Bůh se na nás dívá skrze Jeho Syna, skrze naší víru v Něj a Jeho záchranu. Pokud si uvědomíme, kdo v Kristu doopravdy jsme a uvědomíme si, že Bůh nás cele a dokonale spasil a že toto spasení (tento čin) se nás vlastně netýká, (stejně jako se nás „netýká“ čin prvního člověka, my jsme v té zahradě nebyli, ale zkrátka jsme zdědili pád a oddělení od Boha skrze hřích) pak můžeme tuto skutečnosti skrze víru a radost a vděčnost uplatňovat v životě

„A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“
(Římanům 5:18-21)

Naše přirozenost je změněná, není to naše práce, ale Boží práce. My už nejsme těmi, kteří by si užívali hřích a měli z něho potěšení, my už jsme nová stvoření- pokud jsme v Kristu. Je to zcela jasné, poslušností jednoho jediného se můžeš stát spravedlivým před Bohem- Ježíše Krista. Svojí poslušností (kterou pokládáš za poslušnost a věříš v ní) se spravedlivým nestaneš!

Pán Ježíš totiž pro takové lidi nepřišel. Nepřišel pro zdravé, ale pro nemocné. Nepřišel pro spravedlivé, ale pro hříšníky. Kdykoliv tě bude žalobce osočovat a říkat, že tě Bůh nemá rád a nemůže přijmout člověka jako jsi ty, protože si udělal to a nebo ono a přitom jsi křesťan, ty mu můžeš říct: „Ano, já jsem zklamal, ale před Bohem jsem spravedlivý a Bůh mne nekonečně miluje, díky tomu, co pro mne Ježíš udělal. Já jsem slabý, ale On je silný. Já jsem nevěrný, ale On zůstává věrný.“ Tohle jsou naše zbraně, bratři a sestry. Nenechte se svést nějakými zákonickými weby, kde vám říkají, že když budete moc sledovat televizi nebo moc používat mobil či utrácet, skončíte proto v pekle. Vždy si pamatujte, že Ježíš zemřel za všechny naše hříchy. Pokud někdo bude tvrdit, že je to pozvánka k tomu začít si hřešit, pak takový člověk nemůže chápat dar milosti. Vážně si myslíte, že Bůh nás ospravedlnil a zaplatil za všechny naše hříchy, ale nedošlo mu, že pak takový zachráněný člověk bude páchat více zla než předtím a snad ani nebude mít výčitky, jak si někteří myslí? Toto je myšlení pomlouvačů, o kterých Pavel píše:

A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ Ty čeká spravedlivé odsouzení!“ (Římanům 3:8)

Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 
Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.
Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.

Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.“
(Římanům 3:20-27)

Žít z víry v Ježíše. Nebo žít pro Ježíše? Co myslíte, když jste někomu vděčný, když vám někdo sundá okovy z nohou než vás hodí do oceánu, kolik námahy je potřeba k tomu, abychom žili takovou vděčnost? Abychom jí k tomu, kdo nás osvobodil, skutečně prožívali? Když řekne: „Ne, dejte ty okovy mě a hoďte mne tam a jeho nechte jít“
Kolik námahy je potřeba, abychom měli radost? Abychom Boha chválili, že udělal vše za nás? Že nás miloval už jako hříšníky? Že si nás zamiloval dokonce už před stvořením světa? A že nás miluje bezpodmínečně?

Pamatuj si, že pokud jsi v Kristu, pokud opravdu věříš v Jeho oběť a dílo kříže, pak jsi naprosto a úplně zdarma ospravedlněn, jsi dokonale milován a Bůh sám při sobě přísahal, že nezruší svoji věrnost. Jsi v bezpečí. Ne dočasně, ale pro věčnost. Jsi svatý před Bohem ne pro to, co děláš a jak si změnil svoje chování, ale pro to čemu věříš, že pro tebe udělal Ježíš. Otázka zní: „Věříš tomu, co pro tebe Ježíš udělal?“
Pokud ano, je načase začít žít ze své nové přirozenosti a z vděčnosti ze skutečnosti, které věříš. A ta skutečnost je, že si dokonale ospravedlněn a tvé jméno je zapsáno v nebesích. Jsi v bezpečí a nic tě nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši. On tě miluje se všemi tvými nedostatky, chybami a pochybeními, se vším, co na sobě nesnášíš. Miluje tě takového jaký jsi a ne takového, jakým bys měl být, protože nikdo není takový, jaký by měl být… Máš odvahu tomu uvěřit?


One thought on “Snažíš se Bohu zavděčit, nebo žiješ z vděčnosti pro to, co pro Tebe udělal?


Napsat komentář k Robo Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>