Spasení není pouze z víry (List Jakubův)

bible-James-2_14-26-Faith-Without-Works-Is-Dead-2

Dnes celé křesťanství vyučuje, že spasení je pouze z víry, ale toto spasení následně nějakým způsobem transformuje člověka, který se pod vlivem Boha mění z „neposlušného ničemy“ na poslušného, společensky adaptabilního, morálního a bezúhonného, dobře vypadajícího člověka- křesťana. Taková klasická prupovídka by mohla znít: „My neděláme dobré skutky, abychom si zasloužili spasení, ale protože už jsme spasení.“ To zní dobře ne? Jinými slovy: „Neděláme dobré věci, abychom se dostali do nebe, děláme je, protože jsme se tam už dostali skrze víru v Krista.“

Problémem je, že ty samé věci, které „věřící“ považují za vedlejší produkt jejich spasení, dělají nevěřící prostě proto, že takový chtějí být nebo jsou tak tělesně vychovaní. Takže otázka může znít tak, jak můžou být ty samé tělesné projevy pro jednoho „Boží dílo“ a pro jiného prostě jen tělesná rozhodnutí jejich vůle či reakce na lidské autority. Jak můžou ty samé skutky být produktem „Boží vůle“, když jsou naprosto stejné jako skutky nevěřících a jejich vůle? Jak si může vůbec někdo myslet, že nechce vraždit a krást, protože věří v Krista? Větší nadutý blábol jsem opravdu nikde neslyšel. Já byl nevěřící a „okultista“ celý život, než jsem asi před 5 lety pochopil, že Kristus a Bible je pravda. A skutečně jsem celé noci nesnil o tom, že budu vraždit lidi a vykrádat banky. Stejně jako o tom nesní 99,99% procent nevěřících. Chtěl jsem naopak být dobrý člověk a pomáhat druhým, sdílet dobro a dobré hodnoty, udělat svět lepším čímž jsem se tedy nijak nelišil od dnešních nominálních křesťanů.

Nicméně pojďme se podívat na Jakubovu epištolu a její výklady dnešní církve. Jakubova epištola mi nedopřávala klid dlouhou dobu, protože naprosto jasně hovoří o tom, že ospravedlnění není pouze na základě samotné víry. Nikdo mě nikdy nedokázal svými výklady přesvědčit, že se to tam nepíše. Píše se to tam.

„Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!“
(Jakub 2:24)

Takže tento verš naprosto drtí výklady o tom, že jsme ospravedlněni pouze a jen samotnou vírou. Pokud máme víru bez skutků, je naše víra mrtvá- je to démonická víra bez skutků, jak píše Jakub. Nejpoužívanější verš na obhajobu, že jsme spaseni a ospravedlněni pouze vírou bez skutků, ale dobré skutky jsou jakýmsi vedlejším produktem, se používá v Efeským 2:8-9: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ 

Jak už jsem v jiném článku rozebíral tento verš ve skutečnosti potvrzuje, že ve spasení samotná víra nestačí. Protože jasně uvádí, že spaseni nejsme vírou samotnou, ale milostí (Kristem) skrze víru. Tudíž víra je vedlejším produktem (ovocem)  milosti, díky které jsme spaseni. Bez milosti není ani žádná víra. Navíc hned navazující desátý verš jasně hovoří o skutcích.
A právě tento verš je často překrucován k tomu, abychom hleděli na svoje vlastní skutky těla, jako na nějaké potvrzení pravé víry. „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.„ 

Zde tedy není Pavel v rozporu s Jakubem, protože my musíme duchovně rozlišit o jakých skutcích se hovoří. I zde jde spasení ruku v ruce se skutky, které ale nejsou naše viditelné tělesné skutky, protože ty nikdy nejsou dobré, nejde o skutky, které Bůh připravil tělesně v našem těle hříchu a smrti, protože všichni lidé konají stejné „dobré skutky“ ať věřící nebo nevěřící. Je skutečně velmi podivné si myslet, že když například vstoupí stařenka do tramvaje a já jí pustím sednout, je to dobrý skutek, který mi připravil Bůh, nemyslíte? Nebo jak to chcete vůbec rozlišit? Je to nonsens pokud vztahujeme vše na sebe a své pomyslné „dobré skutky“, které mnohem více pramení třeba z výchovy než z „Boží vůle“.

Pavel píše o dobrých skutcích, které nepřipravil člověk svým tělesným rozhodnutím (pustím tu babču sednout nebo budu dělat, že si čtu?), protože každý tělesný skutek ve skutečnosti připravil člověk svým tělesným rozhodnutím zda udělá tohle nebo tamto. Každý den máte milion možností dělat „dobro“ podle světa, pomáhat a přispívat na charitu atd. Tyhle možnosti a skutky vám nepřipravuje Bůh, ale svět. Bůh připravil dobré skutky, když obětoval svého Syna, aby se stal našimi dobrými skutky. Jsme stvořeni do dobrých skutků, které nejsou z nás, které nejdou vykonat tělesně, protože takové skutky nikdy nejsou dokonalé, ale jsou to skutky Krista, které jsou nyní i našimi skutky. Tím pádem můžeme mít dobré (dokonalé) skutky v Kristu, tím že věříme (chodíme vírou) v tom, že se nevykazujeme svými tělesnými skutky, ale pouze a jen Kristem Ježíšem.

Bůh poskytl oběť a je na nás zda ji přijmeme za svou nebo se dále budeme držet své oběti a svých skutků v těle. To je evangelium a toto evangelium jako předobraz můžeme najít v Bibli na mnoha místech. Jakub uvádí jako příklad víry a skutků Abrahama, když mu Bůh zvěstoval evangelium. Bůh poskytl sám oběť (skutky-beránka- Krista), což je jediná a dokonalá oběť, kterou Bůh přijme, stejně jako v případě Abela. Abrahamův syn, je zase předobraz Krista, který byl obětován, aby za 3 dny vstal z mrtvých. Pokud v biblických příbězích a podobenstvích neustále vidíme sebe a svůj výkon a své skutky, nebudeme nikdy spokojeni. Ale celé Slovo je o Slově- o Kristu nikoliv o nás a o tom, co bychom měli dělat. Záleží tedy jen na nás, zda budeme číst tělesně nebo duchem.

Víra bez skutků je mrtvá. Pokud nemáš dokonalé skutky, pokud nemáš dokonalost v Kristu, Boží království je pro Tebe zavřené. Pokud jakkoliv ceníš své „dobré“ skutky v těle- ať už jako vedlejší produkt víry nebo barometr tvé víry nebo si snad myslíš, že za tvoje skutky dostaneš v nebi nějaké speciální odměny a postavení, pak jsi stále v těle a svých skutcích a nevzdal si se všeho, co máš (bohatství=dobré skutky viz. bohatý mládenec) nezemřel jsi tomuto životu a tomuto světu. (Zjevení 18:7) Nezapomeňme, že dopisy sborům v knize Zjevení nezačínají slovy: Znám tvou víru, ale znám tvé skutky. Každý bude souzen ze svých skutků.

„Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
(Jan 3:19-21)

 Dodatek: Výklad Jakuba o ospravedlnění před lidmi

Tento výklad Jakuba je naprosto zcestný a jde naprosto a totálně proti Písmu. Pokud totiž hledáte ospravedlnění před lidmi, nemáte zaručeně ospravedlnění před Bohem, což Písmo potvrzuje na mnoha místech. Takový postoj pouze ukazuje, jak moc si člověk cení své vlastní spravedlnosti, kterou chce jako páv ukazovat světu.

„Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat.“ (Izajáš 64:5)

„Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.“ (Lukáš 16:15) 

Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně,mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulicích zdraví a říkají jim ‚Mistře‘.
(Matouš 23:5-7)

„Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.“
(1.Janův 2:16)

 “Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud.“
(1. Korintským 4:3)

 

 

 

One thought on “Spasení není pouze z víry (List Jakubův)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>