Stvořeni k dobrým skutkům, stvořeni pro Boží vůli

1426-Living-faith-become-a-new-creation-ingress

Skutky, skutky, skutky… Musíš mít skutky, jinak nemáš víru. Musíš mít poslušnost, jinak nemáš víru. Musíš vytrvat až do konce, jinak nemáš víru. Musíš zůstat „křesťanem“, musíš se zbavit všech viditelných i jiných hříchů, musíš žít svatý či posvěcený život (ať už to znamená cokoliv) atd…
Rád bych se dnes zamyslel nad krásnou pasáží Pavlova listu Efeským, kterou podle některých, zastánci tzv. laciné milosti překrucují, protože ji údajně vytrhují z kontextu a citují pouze pasáž z Pavlova výroku. Pojďme se na to podívat.

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Efeským 2:8-10)

Lidé, kteří v skrytu věří ve spasení ze skutků namítají, že desátý verš hovoří o tom, že musíme mít skutky. Chtěl bych se nad tímto trochu zamyslet. co zde Pavel o skutcích opravdu říká.
Pokud patříte k poctivým křesťanům, kteří se snaží plnit Boží vůli, snaží se být „dobrými“ lidmi, jistě jste někdy narazili na určité dilema. Vycházejí mé dobré skutky jen ze mne a mé snahy být lepším, nebo jsou to skutky, které jsou připravené Bohem? Jak toto rozlišit? Pokud musíme konat dobré skutky, jak rozlišíme, že to jsou dobré skutky od Boha a ne pouze naše vlastní skutky, které považujeme za dobré? Vždyť i mnoho ateistů dělá dobré skutky a často v očích člověka třeba lepších a velkolepějších než mnozí křesťané, kteří třeba nemají takové prostředky, ať už finanční nebo časové. Máme mít kvůli tomu špatné svědomí a pochybnosti o naší „správné“ víře?
Máme snad vstoupit do charitativní organizace či Armády spásy, abychom se mohli stát těmi opravdovými křesťany se správnou vírou? Kdy už jsou naše dobré skutky dostatečné a je jich dost a kdy pouze překrývají naše slabosti a pády a slouží jen jako náplast našeho bolavého svědomí?

Pavel zde totiž říká pro mnohé dosti šokující věc. Pavel čtenáře svého listu ubezpečuje, že nejen spása není absolutně z nás a našeho konání a počínání, z našeho snažení nebo poslušnosti, ale pouze z Boha a Jeho práce a díla, ale rovněž skutky, které budeme konat, nejsou z nás. Jelikož nás Bůh učinil zcela novými stvořeními, naše přirozenost se změnila, je nemožné vzdorovat dlouhodobě této nové přirozenosti a dobré skutky, které Bůh pro nás připravil, nedělat. Ve skutečnosti jen tak tyto skutky je možné považovat za nikoliv naše, ale Boží. Pokud bychom nějak mohli vzdorovat těmto Božím skutkům, už bychom mohli říci, že jsou z nás, ale vtip je v tom, že s novou přirozeností to již není možné.

Co to znamená? Že znovuzrozený člověk je stvořen k tomu, dělat Boží skutky, jelikož má nové srdce a nové touhy a pokud vzdoruje, staví se zcela proti své přirozenosti, což samozřejmě nemůže dlouho fungovat. Pokud je stvořena ryba, může se pokoušet žít jako savec, ale asi těžko se jí to někdy podaří. Proč? Protože je stvořena jako ryba- narodila se tak. Stejně tak srnka se může snažit žít jako vlk, ale nepůjde jí to, protože není masožravec a maso prostě žrát nebude. Narodila se totiž jako srnka a ne jako šelma. My jsme takový bývalí masožravci, které Bůh přeměnil na býložravce, ale naše mysl má problémy tomu uvěřit a často se pokoušíme dělat věci, pro které již nejsme stvořeni a naprosto postrádají smysl, což si samozřejmě uvědomujeme.

Většina lidí si představuje dobré skutky jako správné mluvení a životosprávu, správné oblékání, abstinence alkoholu, kouření, sexuální čistota, charitativní činnost, dobročinnost, atd. Pokud se člověk plus mínus vejde v očích lidí do takové šablony, domnívá se, že má dobré skutky a zajisté je i má, ale stále zbývají otázky viz výše, tedy, jestli jich je dost a jsou z Boha atd. Pokud sami sebe učiníme jako standart, vykonavatele, hybnou sílu aktivity oněch dobrých skutků, nelze se těmto otázkám nevyhnout a nelze nemít pochybnosti o našem stoprocentním výkonu. Tak nějak se snažíme být prostě dobří a morální. Pavel nám ale říká, že my nic takového dělat nemusíme, dokonce ani nemáme. Je to naprosto osvobozující prohlášení. „Stvořeni k dobrým skutkům od Boha“.

Znamená to hned více věci najednou. První věc je, že Bůh dělá často věci, kterým nerozumíme. Viz. Izaiáš 55:8-9. A jelikož Boží cesty s námi jsou vždy vyšší, nemusíme si lámat hlavu s tím, co bychom měli dělat, protože to za nás už vymyslel Bůh. Nemusíme se snažit vymyslet, jak sami sebe vylepšit, jak se těžce propracovat k bezchybnosti a čistotě, komu zrovna pomoci, za koho se modlit apod. Jelikož Bůh nás v jádru učinil zcela nové, dal nám nové srdce, které je vždy poslušné a ochotné plnit Jeho vůli. Není to tedy tak, že znovuzrození křesťané mají zkažené a zrádné srdce, ale přesně naopak. Touhy našeho srdce jsou tedy naprosto ve shodě s touhami Božími.

Ať chceme nebo ne, Bůh nás potáhne do určité situace, kdy nás zažene do kouta, abychom si vybrali přesně tu cestu a ten skutek, který On předem připravil. Udělá to sám. Nemusíme se pořád bát a denně se Boha 100x ptát jestli zrovna tohle je ten správný skutek nebo ne. Až ten skutek přijde, prostě to poznáš. Budeš to vědět. Může to být v očích lidí naprosto divná věc. Ostatně takhle to Bůh dělá. Jeho skutky nejsou v očích lidí moc pochopitelné. Ale my to prostě uděláme, protože jsme- ještě jednou- stvořeni k tomu, to udělat. Stejně jako je sklenice stvořena k tomu, aby se z ní dalo pít. Bude to ta nejpřirozenější věc na světě. Bude ti to dávat smysl, budeš to chápat. Budeš vědět, že sám bys nikdy nic takového nevymyslel.

Samozřejmě netvrdím, že všechny skutky musí být takové, Bůh jistě připravuje i menší, obyčejné drobné skutky. Ale jsou to právě ty životní rozhodnutí a volby, které nám nejvíce leží na srdci. Nedávno jsem v jednou filmu zaslechl takový dialog: „Jak jsi poznal, že je to ta pravá? odpověď: Když se musíš ptát, tak není.“
Nejsem si zcela jist, jestli toto platí u neobrácených lidí, ale jsem si jist, že tento princip zcela platí u Božích dětí. Zkrátka, když se musíš ptát: „Je to od Boha nebo to není? Je to Boží vůle nebo není?“ No tak to prostě není, protože až bude, tak to poznáš. „Moje ovce slyší můj hlas.“ Tam není: Moje ovce se budou snažit zaslechnout můj hlas. Moje ovce budou zápasit na modlitbách, aby mohli slyšet můj hlas. Ne, to tam není napsané přátelé. Moje ovce slyší můj hlas a jdou za mnou- tečka. Nevyžaduje to nějaké úsilí a sebezapírání, ale naopak uvolnění a sebe-přijetí. Přináší to opravdovou svobodu od úzkosti, strachu, nejistoty, pochybností.

Takže si nemusíme lámat hlavu s tím jaké dobré skutky dělat, kdy je dělat, pro koho je dělat, jako moc jich dělat a jakým způsobem je dělat. (Pokud to děláme, už to je naše dílo a ne Boží.) Všechno to je Boží práce, stejně jako nové narození je čistě Boží práce. Řekněte, co jste udělali pro to, aby jste se narodili? Řekl bych, že vůbec nic. Někdo jiný se postaral o vaše narození. Stejně tak se někdo jiný postará o to, aby jsme dříve nebo později udělali přesně to, co pro nás Bůh připravil- pro co jsme stvořeni. Můžeme sebou samozřejmě házet doprava i doleva, můžeme bouchat hlavou o zeď jako malé děti, ale jsem si spolu s apoštolem Pavlem jist, že: „Ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“
Věřme Bohu a Jeho dílu v nás. Nesnažme se Bohu v tomto díle pomáhat, protože často naděláme víc škody než užitku. Ano, horleme pro dobro, ale mějme trpělivost. Čekejme na to, až k nám Bůh promluví a když se tak stane, budeme to vědět. Pak samozřejmě záleží na nás, jestli si zacpeme uši a zavoskujeme oči. Nezapomínejme, že všude tam, kde je Duch Páně, je svoboda. Nicméně je to Bůh, který si připravil nádobu a který je připraven si jí použít, jak dlouho může nádoba vzdorovat?

Dodatek:
Napadlo mne, že někdo může namítnout, že toto je popření svobodné vůle člověka a Bůh ho vlastně donutí či vmanipuluje do určitého skutku. Není to pravda. Jelikož se člověk svobodně rozhodl pro milost a pro Boha, uvěřil evangeliu a stal se novým stvořením. Kdybych použil příklad s rybou, tak ten daný člověk získal přirozenost ryby a není schopen již dýchat vzduch. Může se chovat dle nové přirozenosti a plavat ve vodě (což je mimochodem o jeden rozměr víc než na souši) a nebo se může snažit stále skákat ven na břeh a na vzduch. Je to samozřejmě pošetilé počínání, ale skutečností je, že pokud to bude dělat dost dlouho a stále bude odmítat svoji přirozenost, nakonec na ten břeh vyskočí a zemře. To ovšem neznamená, že přestane být rybou- ztratí spasení (je znovuzrozen jako ryba), ale znamená to, že za toto počínání v rybím nebi asi pochvalu a odměny nedostane. (Omluvte jistý zlehčený tón takové metafory)
Pokud jakékoliv stvoření vzdoruje své přirozenosti, je určeno k rychlému zániku. Stejně tak u znovuzrozených lidí, pokud stále odmítají žít dle nové přirozenosti, budou na tom v tomto životě velmi bídně a velmi pravděpodobně směřují k rychlému fyzickému konci.

3 thoughts on “Stvořeni k dobrým skutkům, stvořeni pro Boží vůli

  1. Ahoj, brat Janko,

    dobrý článok :) Ja sa na chvíľu zastavím pri tomto citáte s filmu:
    „Jak jsi poznal, že je to ta pravá? odpověď: Když se musíš ptát, tak není.“
    Spomenula som si na čas môjho znovuzrodenia, keď vo mne vyrástlo ohromné presvedčenie, že Kristus je tá pravda, ktorú som celý život hľadala a očakávala ju. S nikým som sa nemusela radiť, či prijať, či nechať. Doslova sa ma tá pravda zmocnila a obrátila vo mne všetko na ruby; neostal ani kameň na kameni, čo sa týka môjho dovtedajšieho zmýšľania. Som Pánovi veľmi vďačná za to, že mi daroval vieru v Neho, že to On sa ma zmocnil a dal mi nový život v Kristu Ježišovi skrze úžasné dielo spasenia na kríži. Chvála a sláva a vďaka Pánovi!


  2. Nikdo člověka nespasí. Člověk musí zapojit veškerý rozum, schopnosti, zkušenosti a spasit se sám. Ježíš jenom naznačil cestu.


    1. A předpokládám Lukáši, že ty sám se svými skvělými schopnostmi, rozumem a zkušenostmi zajisté sám spasit dokážeš, že? :) Aneb ať žije pýcha, satanův nejoblíbenější hřích…


Napsat komentář k Bakošová Anna Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>