Svědectví: Jóga jako cesta ke spáse? Nebo další duchovní nebezpečí?

Joga-35

SVĚDECTVÍ KARIN ADÁMKOVÉ, KTERÁ SE ODDALA JÓZE A JEJÍ FILOSOFII, ALE SVOBODU NAŠLA AŽ V JEŽÍŠI.

Odmala mě zajímalo vše tajemné a také jsem hledala smysl života. Od jedné kamarádky jsem dostala knihu o józe, a ta mě velice zaujala. Nejprve jsem jógu začala cvičit, a k té fyzické stránce se potom připojila i ta duchovní, protože ke cvičení neodmyslitelně patří i filosofie jógy.

Četla jsem spousty knih, které se zabývaly filosofií jógy i různých hinduistických spisů a knih od českých mystiků, a naprosto mě to uchvátilo! Zpočátku jsem byla spokojená.

Po tělesné stránce mi to dělalo opravdu dobře – cvičení jógy totiž formuje postavu, klouby jsou pohyblivější a svaly tvárnější. Jezdila jsem na různá soustředění, kde jsem si našla spoustu přátel.

Jóga - v původním konkrétním významu znamená jho, nejbližší český překlad spojení znamená obnovení spojení individuálního Já s universálním Bytím. Sanskrtský výraz jóga, odvozený od slovního kořenu judž, má mnoho různých významů, z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit nebo ovládnout. Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o asketických praktikách světců. Cestou jógy je možné překonat falešné ego, které zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými, neboť se upínáme na dočasnou hmotnou existenci našeho hmotného těla a světa, které jsou zdrojem utrpení. Podle filosofie jógy je pravou podstatou života věčné bytí, vědomí a blaho. S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození.

Také filosofie mě zpočátku naplňovala. Myslela jsem si, že mi dává odpovědi na otázky ohledně smyslu života a také mi to přišlo hodně dobré v tom, že jsem na sobě mohla pracovat.

Říkala jsem si, že to bude cesta k sebezdokonalování, seberealizaci. To se mi na východní filosofii líbilo vůbec nejvíc – že člověk může sám na sobě pracovat a sám prostě dojít k osvícení a stát se bohem.

Později jsem ale na sobě začala pozorovat psychické změny, které jsou, řekla bych, docela negativní. Měla jsem na sebe více požadavků, snažila jsem se na sobě více pracovat a zříkat se i různých potěšení, které jsou naprosto normální.

joga.jpg

Navíc jsem viděla, že mi jóga nepomáhá být lepší v těch důležitých vlastnostech. Prostě se mi nedařilo nepomlouvat, nelhat nebo prostě nebýt zlá. Také jsem si všimla, že lidé kolem mě, kteří se prohlašovali za jógíny, se nechovají jako jógíni, ale jako každý normální člověk, který má své hříšky a své chyby. Žili si v luxusu, a někteří byli opravdu zlí, a snažili se lidem škodit. Začala jsem mít pocit, že si prostě na něco hrajeme.

Na vysoké škole jsem se setkala s křesťanskými spolužačkami a jezdila jsem s nimi na sportovní akce, kde jsem se dozvídala o Ježíši Kristu. Už tehdy mě okouzlovalo, že Ježíš byl milující.

Dýchalo to na mě takovou skutečnou láskou, kterou jsem necítila ani u hinduistických učitelů. Musela jsem přiznat, že Ježíš je jedinečný. Byl pro mě největší z guruů. Hodně mě ale zlobil Ježíšův výrok: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ To mi nedávalo spát. Hodně mi to vadilo, a zároveň to pro mne nějakým způsobem představovalo výzvu.

Musela jsem konfrontovat to, co říkají východní spisy nebo mystikové s tím, co říká Biblea viděla jsem, že východní filosofie nebo ostatní náboženství jsou spíše o tom, že se člověk snaží něco udělat sám, ale křesťanství ukazuje, jak Bůh sestupuje k člověku. On je ten, kdo může člověka proměnit

.natura.jpg

Od té doby, co jsem prostřednictvím Ježíše poznala osobní a živý vztah s Bohem, už mě filosofie jógy nelákala. Je to totiž strašný bič, stres a neustálý dril – prostě musím ještě udělat tohle, abych mohla být ještě více čistá, musím ještě na tenhleten stupínek pokročit, abych se mohla Bohu nějakým způsobem přiblížit.

Teď vím, že stačí Bohu důvěřovat a toužit po proměně. Je to naprostá svoboda, a řekla bych i pohoda, i když to neznamená, že už všechny starosti odpadnou a všechno je lehké. Ale i v těch těžkých chvílích dokáže Ježíš člověka podržet a nést. Dal mi vše, co jsem s takovým úsilím a marně hledala na cestě jógy.

2 thoughts on “Svědectví: Jóga jako cesta ke spáse? Nebo další duchovní nebezpečí?

  1. Vždy mě nazvedávají lidé,kteří začli s jógou,budhizmem atd. a nakonec díky své nedůslednosti po zmatcích skončí u Krista nebo Pany Marie a katolící jásají.Nejsem odpůrce křesťanství,každému běžnému člověku jej doporučuji,pokud má potřebu Boha.Dotyčná se ovšem zevrubně neseznámila s jógou nebo ji nepochopila,což je zřejmé z toho,co píše.Kdyby si přečetla třeba knihy K. Minaříka,věděla by,že mystika není cesta pro každého,ale aspoň by poznala o čem to je a jak si má učedlník počínat a nepsala by nedomyšlenosti.


    1. To podstatné je toto – „Hodně mě ale zlobil Ježíšův výrok: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ To mi nedávalo spát. Hodně mi to vadilo, a zároveň to pro mne nějakým způsobem představovalo výzvu.“

      Měl jsem to zrovna tak a to jsem se mystice věnoval několik let. Vím, že lidi, kteří si myslí, že jsou v základu božští si vykládají tyto Ježíšova důležitá slova tak, že cestou k Bohu je jejich „já jsem“, ale to je naprostý blud. Člověk je ze své přirozenosti padlým a bez Boží pomoci není schopen se k Bohu přiblížit, natož aby byl člověk sám Bohem. Zde je to tajemství – věčným životem je totiž Osoba a tou je od věčnosti Boží Syn, který se stal člověkem, na kříži zemřel, byl vzkříšen, vstoupil na nebesa a jmenuje se Ježíš Kristus. Dá-li mu člověk svůj život, Ježíš svých Duchem se v takovém člověku zabydlí. Jedině tím, je člověk spasen (= má věčný život) a pak teprve může začít hledat a plnit Boží vůli. A o to Bohu jde a vždy šlo…Bůh nestojí o naše pyšné a zpupné pokusy spasit sami sebe celoživotním úsilím!

      Představa jogínů a mystiků o tom, že v sobě probudí jakéhosi vnitřního Krista vlastní snahou o dokonalost, případně meditacemi a otevírání čaker je naprosto zcestná a vede pouze do duševna (astrál, mentální oblast), kde jsou klamání Satanem, nikoliv přímo k Duchu-Bohu Stvořiteli. „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (J 4,24) Člověk se nemůže spasit sám vlastním úsilím, jediná cesta je skutečně se pokořit přijmout Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Jsem rád za tyto stránky a zdravím Honzu Frolíka. Lukáš.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>