Svědectví: Od new age k farizejství, od farizejství do Krista

pharisees-1

Nedávno mi kamarádka poslala své svědectví ohledně její cesty ke Kristu. Jelikož jsem na její cestě nějak figuroval zajímalo mě, jak to má dnes. Měli jsme podobné cesty, kdy jsme oba byli v New age a okultismu a já se jí snažil před tím varovat. Myslím si, že cesta farizejství se v nějaké podobě nevyhne nikomu, koho Bůh vyvolil. Vždyť se v obrovské míře nevyhnula ani ap. Pavlovy, který byl jedním z nejhorlivějších farizeů své doby. Toto moje svědectví se tedy bude hlavně zaměřovat na část od farizejství do Krista.

Když jsem pochopil, že Bible je pravdivá začal jsem jí horlivě studovat a snažil se aplikovat biblické texty a pasáže na sebe a svůj život. Zároveň jsem poslouchal všechna možná kázání na youtube a také jsem začal chodit do církevních křesťanských protestantských shromáždění. Narazil jsem také i na trochu podivné „křesťanské“ organizace, kde kvetla taková míra pokrytectví, že se mi z toho nakonec udělalo velmi šoufl. Bohužel ačkoliv jsem hledal nějaký sbor, kde by se toto pokrytectví nepěstovalo, žádný jsem nenašel. Všude se hledělo na přísná morální pravidla a kritéria, někde se doslova vrtalo v cizích životech a šmírovalo za účelem tzv. pomoci druhému člověku. A to vše ve jménu správného „duchovního“ života, který už nebude jako dřív, který bude lepší a morálnější než náš život předchozí.

Stal se ze mě tedy horlivý zastánce morálky a správného způsobu života a stále jsem čekal, že mne Bůh začne nějak tělesně vylepšovat a já budu proměňován do lepší osobnosti než jsem byl. Velmi jsem se bál pokaždé když jsem si zapálil cigaretu, bojoval jsem modlitbami a půstem s pornografií, nechal ze sebe vymítat démony a mnoho dalšího. Postupně jsem si ale začal uvědomovat, že se ze mne stává rovněž prvotřídní pokrytec. Že jsem stejný jako jsem byl vždycky, pouze s náboženskou touhou být lepší, aby jsem si ospravedlnil svou křesťanskou nálepku. Začal jsem chápat, že mít víru je něco jiného než její fyzické demonstrace. Vždyť kdo se spoléhá na to, co vidí, nemůže mít víru. Proč se tedy spoléhat na sebe a svou vnější proměnu? Proč se snažit žít ten co nejvíc morální život, když stejně nebude dokonalý?

Sám apoštol Pavel považoval veškeré své morální jednání za ztrátu, všechny jeho tělesné skutky jako hnůj v porovnání se ziskem Krista. Dnešní křesťanské náboženství vás bude učit, že se musíte zříci svých starých zlozvyků a neřestí a pak, že budete opravdový křesťané, pokud to budete demonstrovat ostatním tím, jak žijete. Dnes už vím a věřím, že můj život je Kristus a smrt je pro mne zisk. Co to znamená? Že se nesnažím zachránit svůj život teď a tady, protože tento život nepovažuji za svůj opravdový život, ale za něco, čemu jsem zemřel. A protože jsem zemřel nemám nic na demonstrování tomuto světu a tomuto životu. Je to svoboda přesahující rámec tohoto světa. Víra, kterou nemůže otřást nic z tohoto světa, protože není založena na věcech tohoto světa. Moje víra je, že celý můj život před Bohem a celá dobrota nebo morálka před Bohem je Kristus a Jeho život, který je dokonalý a který mi nabídl na kříži Golgoty. Protože pokud je na vašem životě jediný hřích, jediná nečistota, nemůžete vejít do Božího království. Božím standartem není nějaká upjatá pokrytecká lidská morálka, ale svatost a dokonalost. Proto říká buďte dokonalý jako je Váš nebeský Otec, buďte svatí jako já jsem svatí.

Veškerá tíha pokrytectví tím ode mě odpadla. Najednou nemám potřebu se porovnávat tělesně s druhými, kdo co dělá nebo nedělá. Vím, že jediném na čem záleží je víra. Zákon víry vylučuje chloubu. Víra bez skutků je mrtvá a proto moje skutky jsou Kristus. On a Jeho skutky zde jsou jádrem a těžištěm mojí víry, protože každý bude souzen dle svých skutků. V církvích a denominacích na vás budou nakládat těžká břemena lidské pseudo-dokonalosti, ale sám Ježíš řekl, že Jeho břemeno je lehké a jho příjemné. A že nedává pokoj jako dává svět a tělesnost. Není to ten pokoj a příjemný pocit, který máme po těžce vykonané práci nebo když někomu pomůžeme a uděláme tzv. „dobrý skutek“, takže na sebe můžeme být pyšní. Je to pokoj, který přesahuje veškeré porozumění, který přesahuje lidské chápání a tělesné poznání. Je to pokoj z jiného světa. A ten není závislý na tom, co právě tělesně prožíváme, protože to vše je jen dočasné, je to jen pára, která rychle zmizí.

Lidská pýcha proti takové svobodě protestuje. Lidské tělo chce přinést vlastní oběť tělesnosti a podílet se na spasení. Proto vám lidé budou tvrdit, že si nemůžeš žít tak jak chceš, ale musíš žít úplně nejlíp morálně jak dokážeš, že to tak chce Bůh atd.. Ti všichni si chtějí zachovat, zachránit tento svůj tělesný život, chtějí ho vylepšit a ponechat si ho, místo toho aby ho ztratili a získali dokonalý a věčný život- Krista. Kdo hledí na věci těla je tělesný, kdo hledí na věci ducha je duchovní- je to prosté. A tělesné smýšlení vede k smrti. Rovněž duchovní věci jsou pro tělesného člověka bláznovstvím a tak není možné někomu vysvětlovat logicky duchovní věci, ani se je nejde naučit v bibli, ty odhaluje pouze Bůh. Jelikož jsem v Kristu a součástí Jeho těla, nejsem ve svém těle, ačkoliv teď píšu a funguji v tomto světě, jsem mrtev pro svět a můj duch není zde a v tomto těle ale v Kristu a Jeho těle. Proto můžu přinášet živou oběť- sám sebe v Kristu a nikoliv mrtvou oběť vlastní tělesnosti podléhající smrti a hříchu. Jsem navždy mrtev hříchu před Bohem, protože můj život a tělo je Kristus. Avšak ti, kdo se stále identifikují s tímto životem a mrtvými skutky tohoto těla, těch jsou plné křesťanské denominace a nedokáží přestat hřešit, ačkoliv hlasitě všem proklamují, že oni musí přestat hřešit. Vymlouvají se na svou tělesnou přirozenost a zkaženost a že to nejde být úplně dokonalý, ačkoliv Bůh jasně říká, že musíme být dokonalí.

Já jsem dokonalý v Kristu. Mám dokonalé skutky, dokonalou poslušnost, moudrost, lásku, sebeovládání, mírnost atd. To vše mám spolu s Kristem skryté v Bohu. To vše mám jako poklad, který není teď a tady, ale v nebesích. Zde v království temnoty, jediný kdo svítí je Kristus a Jeho skutky a dokonalý život. Proto se nebudu chlubit ničím jiným než Kristem a Jeho skutky. Nesoudím nikoho dle lidských měřítek, protože jsem zemřel vlastním skutkům těla a zásluh vlastní tělesnosti.

One thought on “Svědectví: Od new age k farizejství, od farizejství do Krista

  1. Jednota duše a těla
    362 Lidská osoba, stvořená k Božímu obrazu, je zároveň bytost tělesná i duchová. Biblické vyprávění vyjadřuje tuto skutečnost symbolickou řečí, když říká, že „Bůh vytvořil člověka, prach ze země a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem“ (Gn 2,7). Celý člověk je tedy Bohem chtěný.

    363 Výraz duše označuje v Písmu svatém často lidský život212 nebo celou lidskou osobu.213 Označuje však také to, co je v člověku nejniternější,214 co má v něm největší cenu,215 to, v čem je člověk obzvláště Božím obrazem: „duše“ znamená duchový princip v člověku.

    364 Tělo člověka se podílí na důstojnosti „Božího obrazu“: je to lidské tělo, právě proto, že je oživováno duchovou duší, a že celá lidská osoba je určena stát se v Kristově těle chrámem Ducha svatého.216
    „Člověk je jednota duše a těla. Jakožto tělesná bytost v sobě zahrnuje prvky hmotného světa; v něm dosahují svého vrcholu a pozvedají hlas k svobodnému chválení Stvořitele. Člověk proto nesmí pohrdat tělesným životem, nýbrž naopak, je povinen považovat své tělo za dobré a hodné úcty, poněvadž bylo stvořeno Bohem a posledního dne má být vzkříšeno.“217

    365 Jednota duše a těla je tak hluboká, že je třeba považovat duši za „formu“ těla;218 to znamená, že díky duchové duši je tělo, které je složené z hmoty, lidským a živým tělem; duch a hmota nejsou v člověku dvě sloučené přirozenosti, ale jejich spojení tvoří jednu jedinou přirozenost.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>