Těžké okolnosti jako prostředek duchovního růstu- Rozlomení vnějšího člověka

shutterstock_1009094164-800x600
  • „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 
    Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase  
    Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.“
    (1.Petrův 1:3-7)

Domnívám se, že jedním z hlavních znaků Božího působení v našich životech jsou těžké okolnosti. Naše víra může růst pouze v těžkých životních situacích ve zkouškách a v mnohdy i beznadějných situacích, kdy se zdá, jakoby vše bylo ztraceno. Jen tehdy můžeme uplatnit opravdovou víru. Existuje rozšířený názor, že Bůh věřícím lidem jako odplatu za jejich přízeň sesílá dobré okolnosti a příznivé životní situace. Je to vlastně starý pohanský koncept, kdy se různí bůžkové za odměnu lidské přízně starali o materiální věci smrtelníků.

Opravdoví věřící v evangelium, kteří jsou spasení zadarmo milostí skrze Boží oběť v Jeho milovaném Synu, jsou ale mnohdy více či méně těžce zkoušeni, aby se prokázala pravost jejich víry, a aby rostl jejich pokoj i v krizových chvílích jejich života. Samozřejmě, že Bůh nechce, aby jsme stále byli pod těžkým tlakem zkoušek a v napětí. Pán v nás chce působit a měnit nás, což lze pouze souběžně s naší rostoucí vírou a poznávání Jeho charakteru. Jsem si jistý, že Pán časuje naprosto přesně a delikátně všechny těžké okolnosti a cesty, kterými se náš život ubírá. Dalo by se říci, že se jedná o etapy, které trvají určitá časová období. Čím déle ona těžká etapa trvá, tím intenzivnější a efektivnější je změna, která je pro nás naplánovaná.

Rozlomení člověka jako Boží způsob uvolnění ducha

Existuje jeden lék na pýchu, na souzení druhých, na sebe- spravedlnost. A tím lékem je rozlomení našeho vnějšího člověka. Osobně vidím předobraz tohoto rozlomení v lámání chleba Pánem Ježíšem. Je to bolestná záležitost, ale nesmírně dobrá. Protože ne vše co je bezbolestné je dobré a ne vše, co je bolestné, je špatné. Podívejme se na cestu našeho Pána Ježíše Krista a na všechnu bolest, kterou musel podstoupit, ať už fyzickou či duchovní. A přesto se jednalo o nejvelkolepější akt lásky v dějinách. Když se rodí něco nového, přináší to bolest. Nic, co se stane hned, překotně, náhle, bezbolestně, nemá moc velkou cenu a hodnotu. Bůh nás musí rozlomit a doslova přepálit- prozkoušet nás a vytříbit jako se tříbí drahý kov. Každý, kdo soudí druhé, kdo má zákonický přístup k milosti a stále se odvolává na svůj výkon či se dal cestou sebe-vylepšování tak ten ještě stále nebyl rozlomen.

Myslím si, že každý člověk má svůj „bod zlomu“ někde jinde. Bůh nás zná dokonale a přesně ví, jak na tom jsme na naší duchovní cestě, zda jsme vychýleni a je třeba nás nasměrovat, zda nezatvrzujeme svá srdce a opravdu se snažíme slyšet toho, který k nám mluví z nebe. Nezatvrzování srdce je jeden z nejdůležitějších bodů na cestě k rozlomení člověka, protože Bůh nemůže rozlomit tvrdá srdce. Takové srdce a vnitřní postoj totiž může způsobit celkovou devastaci daného člověka. Bůh je na jednu stranu dokonalý gentleman a nic nám nevnucuje násilím. Na druhou stranu ale On naprosto přesně ví, co potřebujeme a působí v náš prospěch. My to totiž sami nevíme. Neznáme se, protože máme zrádná srdce, která nás klamou. Nerozumíme jim. Naše spolehnutí a víra může růst ve chvíli, kdy začneme plně poznávat jednak původce naší víry, a pak také hlavně Jeho pravý charakter a motivaci Jeho jednání s námi. Není totiž možné se plně otevřít a spolehnout se na někoho, koho neznáme, nebo o kom máme jen mlhavě zkreslené představy, protože jsme ještě nevyzkoušeli jaký doopravdy je. Vztah s Bohem nelze postavit ani na sebelépe znějící teologii.

Bůh na každého z nás volá: „Vyzkoušej mě, ať můžeš uvidět, jaký doopravdy jsem“. Jenže pro takové vyzkoušení je potřeba určitých (pro nás) nepříjemných okolností. Bůh není dobré okolnosti v životě. Bůh není dobré manželství. Bůh není náš příjemný pocit zadostiučinění při pomoci druhým. Bůh není osobní standart morálky. Bůh není naše účast v církvi. Bůh není nějaký správný názor na svět a jeho fungování. Bůh není schovaný v nějaké pravdě z tohoto světa nebo v nějaké dokonalé univerzální lidské teologii. V naší cestě k úzkému vztahu s Ježíšem tyto věci nestačí. Můžou být dobrým odrazovým můstkem nebo nemusí, nejsou to apriori špatné či zavádějící věci. Ale není to Bůh.

Těžké okolnosti u věřících lidí jsou hlavním a nezbytným ukazatelem Boží práce v nás! Naše práce je pochopit Boží lásku a charakter v těchto okolnostech.

Domnívám se, že není jiné cesty. Nemůže být. Pokud nebylo jiné cesty pro našeho Pána, není jiné cesty pro nás. To poslední ale, co bychom měli, je se bát takové cesty. Protože krátké porodní bolesti se nevyrovnají tomu novému narození, které přesahuje vše, o čem si dovolíme snít.

„Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost. Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“
(Jan 16:20-21)

Osobně nevnímám těžké rány a okolnosti jako nutnou podmínku pro nové narození. Narozen z Boha je každý, kdo opravdově věří v Boží dílo milosti bez svých zásluh- přičinění. Pokud si stále myslíš, že pro svoji záchranu musíš něco udělat a nevěříš, že vše již bylo uděláno, že „Dokonáno jest“ znamená opravdu dokonáno jest a podmiňuješ nějak své spasení z milosti svým výkonem, pak ti dobrá zpráva evangelia uniká a ty stále míjíš dar věčné záchrany v Kristu Ježíši. Nicméně jak jsem uvedl, nechci to podmiňovat, ale jsem přesvědčen, že právě průvodním poznávacím znakem naší víry je její prozkoušení. Že nelze oddělit jedno od druhého. Když se podíváme do Bible, těžko najdeme někoho, komu by jeho víra nebyla prozkoušena. Také těžko najdeme někoho, kdy by nebyl Božím působením rozlomen k poznání Božího charakteru i sebe sama. Jedině opravdově rozlomený člověk totiž dokáže opravdově věřit. Dokud nejsme rozlomeni naše víra je stále o nás. To zařídíme, tohle se stává, tohle napravíme, tohle už neuděláme atd.. „Teď už budu lepší člověk Bože, tak mě můžeš mít konečně rád, nebudu jako ti špinaví hříšníci kolem mě“.. Ale tohle není evangelium přátelé. Pokud neustále spojuji sebe sama a svůj výkon s Božím pohledem na mne, pak nechápu poselství evangelia. Pokud věřím, Bůh mne nevidí jako zpola dobrého a zpola zkaženého. Bůh se ode mne neodvrací ve chvíli když zhřeším a pak se zase neotáčí zpět, když řekneme že nás to mrzí. My jsme totiž Jeho dílo v Kristu Ježíši a jsme zapečetěni Duchem Svatým, Bůh si v nás učinil příbytek a cokoliv uděláme, kamkoliv půjdeme tam On bude s námi. Jsme dokonale přijati, milováni bezpodmínečnou láskou, dokonale očištěni a naše záchrana je celá a úplná v Kristu.

Tak často vidím a slyším jak mnoho lidí hlásá:“ Bůh je láska, Bůh je nekonečné milosrdenství, Bůh tě miluje tak, že si to ani nedokážeš představit“. Ale jejich bůh je jen odrazem jejich vlastních představ a jeho kapacita milovat je limitovaná naším (bídným) výkonem. My dokážeme milovat pouze z poznání toho, jak moc Bůh miluje nás. Jak moc si nás zamiloval jako hříšníky a jak mocný je ve svém svědectví o Jeho milosti ve smírčí oběti Jeho Syna. Pravá víra v Boží lásku není o slovech a nějakém neurčitém poznání či prohlášení že: „Bůh je láska“. Není ani o tom, že si z Bible poskládáme jakýsi teologický obraz našeho Boha a budeme tímto naším obrazem mlátit ostatní (zajisté chybné) teologie a lidi po hlavách. Není ani o tom, že se budeme denně postit a dáme vše sirotkům a vdovám, budeme 5 hodin denně číst Bibli a 3 hodiny denně se modlit. Není to prostě o nás. Je to všechno o Něm. O Jeho díle skrze které jsme dokonale vykoupeni a dokonale očištěni a můžeme dokonce se smělou důvěrou přistupovat k Bohu. Hřích byl odstraněn v Kristu Ježíši, Jeho dílo bylo dokonáno, my musíme jen uvěřit. Někomu se to zdá příliš snadné. A přitom je to tak úzká cesta.

Náš kříž je připomínkou Jeho vítězství

Na závěr bych chtěl povzbudit všechny bratry a sestry v Kristu osobním svědectvím. Ty nejkrásnější a nejintenzivnější zážitky s mým Pánem zažívám při lámáni mého starého člověka. Při naprostém a plném pochopení toho, že mé slabosti nejsou překážkou a barikádou k Bohu, ale právě naopak. Že mé slabosti a selhání jsou mojí chloubou, protože ukazují v mocném světle sílu Boží lásky ke mně. Jeho láska je tak ohromující, že nelze vtěsnat do nějakých úzkých šablon našeho dobrého chování. Ta láska je mnohem divočejší. A já jí začínám vnímat díky dlouhodobé bouři v mém životě. Díky ostrému větru a vzedmutým vlnám. Díky tomu, že už neříkám: “ Trochu vidím, pomoz mi najít cestu, zvládnu to“. Ale místo toho: „Jsem slepý, ale věřím ti, že mne vedeš správně, protože jsi dobrý pastýř a máš mne rád“. Rozlomení starého člověka znamená skoncovat se sebelítostí, protože duch vnímá, že všechno slouží dobrému Božím dětem. Že se nikdy nemůže stát nic, co by nám nebylo ku prospěchu. Že úplně všechny věci jsou v náš prospěch. Že úplně všechno, co se děje v našem životě, ať už to vypadá naprosto beznadějně není nic jiného než Boží milost a Jeho volání: „Pojď ke mně blíž synu, uvěř, že jsem dobrý, uvěř navzdory všemu co vidíš kolem sebe, uvěř navzdory tomu co cítíš nebo necítíš v sobě, dovol si uvěřit tomu, že tě miluji takového, jaký jsi a ne takového jakým by jsi měl být. “ Bůh nás nemiluje proto, že jsme dobří. On miluje proto, že On je dobrý. A pokud máme naše pomyslné důkazy Jeho přízně v podobě dobrých okolností, správné šabloně naší morálky a hezkého bezproblémového života, pak čekejme bouřku. Když po nás Bůh touží, posílá na nás bouřky, aby jsme nevěřili té vachrlaté kocábce a proměnlivému počasí, ale jen a pouze Jemu. Pokud věříme, Ježíš je v té kocábce s námi a my víme, že On nás utopit nenechá.

A proto se máme radovat když přicházejí bouře. Věřte mi, je to zmatek. Je to síla a je to divoké. Je to emocionální horská dráha. Ale Bůh to miluje. Protože je divočejší než ta nejdivočejší bouře. A chce, abychom měli Jeho pokoj i v tom největším zmatku našeho života. Protože to je ten jediný a pravý pokoj, ne jaký dává svět, ale jaký dává On. Naše srdce už se nemusí nikdy děsit. Pokud máme jistotu Jeho přijetí, pokud jsme uvěřili v Jeho lásku, není už nic, co by nás od ní mohlo oddělit. Pokud jdeš skrze bouři a nic nevidíš, není už nic, co bys měl ve svých rukách, pak jsi na tom správném místě. Jsi tam, kde tě Bůh chce mít. A klade ti stále tu samou otázku: „Věříš, že vše, co se ti děje vychází z mojí lásky k tobě? Nebo věříš v mojí dobrotu jen když se máš dobře?“

„Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!“
(2. Korintským 11:24-30)

Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
(Římanům 8:35-39)

 

 

 

7 thoughts on “Těžké okolnosti jako prostředek duchovního růstu- Rozlomení vnějšího člověka

  1. Zdravim,

    velmi pekny clanok, akurat lezim 6 tyzden po operacii s posrobovanym kotnikom a konstatujem, ze mas pravdu.

    ps neodpovedal si mi, odkial mas, ze David mal 2 metre a hrdzavu sticu ;o)


    1. Čau díky, je to z Bible, jinak David určitě nějaký skrček nebyl když jako mladíček zabil lva a medvěda… Přeji brzké uzdravení


      1. Sevas,

        dikes, snad budem cim skor na nohach…
        inak som si vsimol, ze sa nejako na mna premnozili utoky po tom co sirim evanjelium kks, supa :o (
        a k Davidovi, on medveda a leva zabil prakom, cize postavu mal mat normalnu, nie ako samson.
        Mohol by si nieco dat od Dereka Princea, alebo pastora Kima.
        Trocha sa venovat demonom a hriechom viac, lebo si myslim, ze upadok ludstva vazne napreduje
        sialenym tempom… a vsetci krestania su na muske…
        https://www.sector.sk/novinka/168167/rape-day-titul-sa-objavil-na-steame-hrate-v-nom-chlapika-znasilnujuceho-zeny.htm

        pekny den

        Robo


        1. Čau, no zabil je holýma rukama kamaráde..
          „David řekl Saulovi: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci,
          hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil.
          Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“ (1.Sam 17:34-35)


          1. 33 Na to povedal Saul Dávidovi: Nebudeš môcť ísť proti tomu Filištínovi, aby si bojoval s ním, lebo ty si iba mládenček, a on je bojovník od svojej mladosti. 34 Ale Dávid odpovedal Saulovi: Tvoj služobník bol pastierom svojho otca pri drobnom stáde, a keď prišiel lev alebo medveď a niesol preč nejaké dobytča, ovcu alebo kozu, zo stáda, 35 vyšiel som za ním a bil som ho a tak som vytrhol z jeho tlamy. A keď sa oboril na mňa, chytil som ho za jeho bradu a bil som ho dotiaľ, dokiaľ som ho nezabil. 36 I ľva i medveďa zabil tvoj služobník, a ten neobrezaný Filištín bude jako jeden z nich, pretože hanobil vojská živého Boha. 37 A ešte povedal Dávid: Hospodin, ktorý ma vytrhol z moci ľva a z moci medveďa, on ma vytrhne i z ruky tohoto Filištína. Na to povedal Saul Dávidovi: Iď, a Hospodin bude s tebou:

            Asi ho drzal za hrivu, a ak ho nazval doslova zdrobnelinou MLADENCEK, musel byt krpec. A mohol ho dostrielat prakom a potom dorazit kyjom alebo kamenom, BOH bol na jeho strane.
            2 metre nemal ani nahodou, ani nie je o tom zmienka v billi, zato je tam prizvukovane, ze bol len MLADENCEK.
            K tej hrdzavej stici si sa neviem ako dopracoval, ale okis.

            Robo

            PS mas chybny preklad biblie kamo ;o) povenuj sa v svojich clankoch aj bibliam, na slovensku je jedina spravne prelozena, ROHACKOVA ako aj v anglictine je le jedna spravne prelozena, KJV King James Version.


            1. Věnuješ se dost nepodstatným nesmyslům příteli, jestli tě z celého toho článku zaujalo zrovna tohle a tohle rozebíráš..

              Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho! To je on.“

              (1.Sam 16:12)



Napsat komentář k Robo Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>