Ukazují naše „dobré skutky“ Krista světu? Potřebujeme ukazovat naší domnělou zbožnost ostatním lidem?

tower-of-babel-1024x640

Jedním z největších druhů farizejství je dle mého dnešní většinový křesťanský postoj ukazování Boha skrze své „Dobré skutky“ světu. Je dost křesťanských směrů, které vyučují, že jsme spasení pouze z víry, nikoliv z našich skutků, ale naše skutky jsou jakýmsi produktem nebo ovocem našeho spasení, a my tím, že konáme dobré skutky, ukazujeme Krista ostatním lidech na svých činech. Tento postoj de-facto vyučují naprosto všichni, včetně katolíků, protestantů, dokonce i muslimů. Přesně to samé vyučovali v dobách Ježíše Krista i farizeové, kteří se skrze svoji zbožnost a dobré mravní chování, které měli lidé v úctě, snažili zapůsobit na svět a manifestovat Boha svým zbožným životem druhým lidem. Skutky milosrdenství, pomoci chudým, charita a dobré altruistické jednání s druhými, laskavost, štědrost atd..

Ten největší nesmysl je si myslet, že svým dobrým vystupováním nějak manifestujeme Krista ostatním lidem. I ateisté, satanisté a všechna náboženství mají za cíl pomáhat druhým a žít příkladný mravní život. Charitativní ateistické organizace, které se starají o nemocné, chudé, opuštěné, manifestují Krista? Mají snad křesťané mít takový schizofrenní postoj, že musí pomáhat ještě víc, než pomáhá svět a tím nějak manifestovat svoji víru a dokazovat světu, že oni jsou skutečně opravdoví křesťané? Je až směšné, jak křesťané všichni svorně kývají hlavami, že spasení je pouze z víry bez skutků ( což není pravda, protože víra bez skutků je mrtvá- Jak. 2:24) ale pak dosazují skutky jako nějaký důkaz nebo jako nějakou manifestaci svojí víry bez skutků. Nikdy jsem nechápal, jak to někomu, kdo má rozum v hlavě, může dávat smysl. Až nedávno jsem pochopil, že naše skutky musí být dokonalé a že všechny naše dobré skutky musí být Kristus, což naprosto krásně jasně osvětluje Jakubův list a vrhá zcela nové světlo na celé Písmo.

Vraťme se ale k onomu „ukazování se světu“ svoji dobrotou a manifestací Krista svým domnělým skvělým křesťanským životem. Toto všechno je čisté pokrytectví a farizejství, protože z Písma jasně víme, že není nikdo, kdo by činil dobro, není ani jeden a že jen jediný je dobrý a to je Bůh. Pokud si myslíme, že naše takzvané dobré skutky těla jsou pro Boha přijatelné, šeredně se mýlíme, protože pro Něj to jsou jen špinavé hadry. Tělesní křesťané interpretují pokání jako postupné odvracení se od hříchu, ale ve skutečnosti jen sami dávají licenci k hříchu, licenci k tomu v hříchu pokračovat skrze domnělé vylepšování těla. My musíme zemřít hříchu, nikoliv se od něj silou hříchu odvracet. Toto tělesné smýšlení vylepšování tělesného života a těla smrti svět miluje. Každý bude nadšeně kývat hlavou, že křesťané by neměli dělat to a to, že by měli pomáhat a stavět nemocnice a školy a sirotčince a já nevím co. Měli by se odvracet od „starého života“ a snažit se být morálně dokonalí. Svět jako jeden miluje změnu, miluje dobré skutky pro ostatní, miluje chlubení se tělesným pokrokem, kterého jsme dosáhli- s pomocí Boží samozřejmě, jak jinak, že.. lol

Celý svět staví Babylónskou věž ze svých domnělých dobrých skutků. Hlavní imitátor Krista a představitel dobrých skutků je papež. Navštěvuje nemocné a chudé a lidi ve vězeních, umývá lidem nohy a mnoho dalšího. Jeho křesťanský život spolehlivě vezme do kapsy křesťanský život horlivých protestantských kazatelů. A lidé za to samozřejmě papeže uznávají a tleskají mu, jaký je to skvělý křesťan. Samotná filozofie, že křesťan se má předvádět před světem svými dobrými skutky, aby ho svět obdivoval je postavená na anti-kristovské mentalitě. Ježíše Krista svět nenáviděl a svět nenávidí Jeho evangelium do dnešních dnů. Proč bychom tedy jako křesťané měli čekat nějaký obdiv od světa? Není už toto samo o sobě důkazem, že nestojíme v Kristu a Jeho evangeliu? Když čekáme od světa uznání a čekáme, že svět bude uznávat naší dobrotu a uvidí v našich skutcích Boha? Není to nic jiného než pýcha tohoto života, která žene křesťany do tohoto typu myšlení. A můžou stokrát psát, že oni skutky pro spasení nepotřebují, ale dělají je proto, aby ukázali světu Krista- jaká pošetilost!

Ježíš Kristus přišel nabídnout svůj dokonalý život a své skutky jako výměnu za tento život a naše ubohé skutky. Stal se pro nás hříchem, aby se mohl stát naší spravedlností, aby se mohl stát naším životem, naší přijatou obětí Bohu. Tento svět ale Ježíše Krista nenávidí, takže čím více budete zvěstovat pravé evangelium, že Ježíš Kristus je vašimi dobrými skutky, tím víc vás bude svět nenávidět. Co světu dokazovat? Že jste svým životem a skutky lepší než homosexuálové a opilci? Pokrytci jste nic víc!
Ježíš Kristus dokázal a dosvědčil a usvědčil svět a lidstvo, že jejich skutky jsou zlé- všechny. Proto ho svět nenávidí a bude nenávidět i vás, jestli uvěříte, protože Kristus usvědčuje tento svět z jeho zlých skutků. (Jan 7:7) A rovněž praví, že my nepatříme světu, ale jsme ze světa vyvoleni a proto nás svět nenávidí (Jan 15:19) Takže opět je zcela pošetilé snažit se nějak zapůsobit na tento svět, protože tento svět bude pravdu evangelia vždy nenávidět. Tento svět nenávidí, když hlásáme, že musíme ztratit svůj život a zemřít spolu s Kristem namísto toho, abychom ukazovali svůj dobrý křesťanský život v těle ostatním. Ďábel bude celý svět hnát, aby se snažil, aby produkoval „dobré skutky“, aby makal, aby se zlepšil, aby slavil vítězství nad jednou tělesností a pak se přesunul ke druhé, ke třetí a ve skutečnosti nikdy hříchu nezemřel.

My musíme ztratit tento život s jeho domnělými dobrými skutky. My musíme být v Kristu a Kristus musí být všemi našimi dobrými skutky. Toto je poselství evangelia, které svět nenávidí. Nejsou žádní lepší nebo horší křesťané. Jsou jen ti, kteří jsou v Kristu a patří Kristu a pak jsou ti, kteří patří tomuto světu a snaží se tělesně tomuto světu zalíbit. Kdo se snaží neustále vylepšovat svou tělesnost, zůstává v tomto těle smrti a hříchu a jeho koncem je smrt, protože stále hřeší. My musíme zemřít hříchu, musíme zemřít tomuto životu a této tělesné spravedlnosti, musíme odhodit jablko poznání dobrého a zlého a souhlasit s Bohem, že všechny naše skutky v tomto těle smrti jsou pro něj ohavnost a hřích. Potom se můžeme narodit znovu a kdo se narodil z Boha nehřeší- ani nemůže hřešit. Ale tím se nemůžete vytahovat před světem. Pro svět to bude hanba, pohoršení, bude to nenávidět. Budou vás nazývat různými jmény a vylučovat se shromáždění, budou vás osočovat, že nabádáte ke zlu a já nevím co ještě. Tělesný člověk hledá svou slávu teď a tady, hledá důkazy své víry teď a tady v tomto těle a v tomto životě. Hledá potvrzení své víry, hledá znamení, ale znamení mu nebude dáno…

My očekáváme věci, které vidět nejsou, ale zjeví je až onen den. Ztratili jsme tento život, abychom mohli mít život věčný..
„Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“
(Jan 15:19)

Mne však svět nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.“
(Jan 7:7)

„Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
(Lukáš 18:8)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>