Znalosti a poznání nám brání v lásce

apple-and-snake_1280x1024_2988

Dnes bych se chtěl zamyslet nad tématem, které se mne také velmi osobně dotýká. A to sice nad věděním, poznáním, empirickém hledání pravdy. Už od mládí jsem pociťoval velkou touhu po poznání. Zajímal mne smysl života, nejrůznější záhady a podivné události, konspirace, chtěl jsem poznat co nejvíce věcí, abych si z toho mohl poskládat mozaiku toho, o čem je vlastně tento svět. Každý člověk má v sobě více či méně zabudovanou tuto touhu po poznání. Možná se to ale více a intenzivněji týká mužů než žen.

Mnohokrát jsem slyšel, že poznání pravdy nás vysvobodí. A takto jsem i já ještě donedávna uvažoval. Na základě mého empirického výzkumu poznám pravdu a ta mne učiní svobodným a šťastným. Ve světě, kde vládne otec lži, je ale hledání pravdy jako loupání nekonečné cibule. Odloupnete jednu vrstvu a rázem tu máte další. Je to jako boj s větrnými mlýny. Navíc spoustu věcí musíte prostě časem úplně přehodnotit nebo zcela zavrhnout. Pojďme se ale podívat, co doopravdy vědění a poznání s člověkem dělá a jestli cesta vlastního logického průzkumu je skutečně cestou ke svobodě a poznání pravdy.

Řada esoterických směrů mají empirické poznání jako cíl a smysl existence. Jedním z takových směrů je i gnosticismus, který jako formu spásy má právě poznání. Gnosticismus se dá také považovat jako jeden z prvních a nejvážnějších útoků na křesťanství a velmi pravděpodobně se v něm velmi odráží i vliv judaismu.

Pojďme se podívat na úplný začátek stvoření světa a ještě před něj. Z Bible víme, že v nebi existoval mocný cherubín, který disponoval obrovským věděním a moudrostí. Jeho postavení, moudrost a vědění ale způsobila, že se vzhlédl sám v sobě a zpychl.

A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“
(Izaiáš 14:13-14)

Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů,na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost.
(Ezechiel 28:14-15)

Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost, svrhnu tě k zemi, dám tě za podívanou králům.“
(Ezechiel 28:17)

Víme tedy, že prvotním hříchem byla pýcha, která vycházela z poznání, moci a postavení. Tento cherub, který dnes lstí ovládl tento svět se stal Božím nepřítelem, protivníkem- satanem. Podívejme se teď na úplný počátek stvoření naší Země a na pád člověka směrem k Božímu protivníku. Bůh stvořil člověka z lásky, jako bytosti, které byly na Něm v mnoha věcech naprosto závislé. Můj osobní názor je, že je skutečně neobdařil příliš velkou moudrostí (věděním), ale určitě byli velmi inteligentní. Byli ale jako děti, neznalý- na vše se ptaly Boha.

Protivník samozřejmě záviděl lidem jejich nevinnost a Boží přízeň. A jelikož svoboda hraje v lásce naprosto klíčovou roli, Bůh dovolil, aby protivník vyzkoušel člověka. Jelikož víme, co bylo podstatou vzpory vůči Bohu, můžeme se domnívat, že protivník použije ke svodu právě moudrost a poznání, jako něco, co Adamovi s Evou chybí a Bůh je o to záměrně připravil, což je zároveň základní cíl protivníka, tedy, odloučit nás od Boží lásky.

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
(Genesis 3:1-6)

Všimněte si, jak zase Písmo dává důraz na hadovu „zchytralost“. To nebyl žádný hlupáček ten had. Problém nás lidí pak pramení z našeho pádu do touhy poznání mimo Boha a Jeho lásku. Poznání bez lásky je nejenom bezcenné, ale rovněž velmi nebezpečné, protože vede člověka do padlé přirozenosti, která nese podobu pýchy nepřítele. Víme jak Židé studovali Písmo dnem i nocí, byli velmi inteligentní a dny trávili rozebíráním Božího Slova. Přesto to jediné, k čemu je toto systematické studium vedlo, byla pýcha a sebe-spravedlnost. Poznání Boha nevede skrze náš rozum a vědění.

„Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“ 
(Jan 5:39-40)

Bůh není žádný elitář, aby se mohl dát poznat jenom těm, kteří horlivě studují Písmo a vyvozují z něj složité dedukce a výpočty. Cesta k Bohu nevede přes naše znalosti a tělesné chápání, právě naopak, pokud k Bohu chceme dojít tímto způsobem, jedná se pouze o další druh gnoze. Jak tedy poznat Boha? Poznání Boha vede skrze poznání a prožívání Jeho lásky a dobroty. Skrze Boží dobrotu, lásku, milost a spravedlnost se člověk dostává k Bohu blíž. Skrze teoretické znalosti se Bohu vzdaluje. Znalosti a poznání mají svou cenu, ale pouze za předpokladu, že člověk je v lásce Boží.

Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci. Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: „Můj muži,“ a nenazveš mě už: „Můj Baale. “ Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat. V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ 
(Ozeáš 2:16-22)

Pokud rosteme v lásce, rosteme v poznávání Boha. Pokud nerosteme v lásce a rosteme v našem teoretickém teologickém pojetí  Boha, pak nejdeme správnou cestou. Cesta moudrosti, vědění a poznání je cestou, která člověka od Boha oddělila. Díky důrazu na tuto cestu také máme přes 40 000 denominací a každý se odvolává na svojí správnou teologii. Ani když poznáme všechnu pravdu o tomto světě a temném zákulisí světa, odhalíme všechny svody a podvody tohoto světa, pokud neporosteme v poznávání Boží lásky, je nám to úplně k ničemu. Jediné, co poroste, bude naše pýcha. Na tom už si dá satan záležet. Může být sebelepší učitel, který říká sebe nádhernější pravdy, ale pokud v něm nebude láska Ježíše Krista, bude jen dunící kov a zvučící zvon.

„Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 

A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.“
(1. Janův 4:7-21)

2 thoughts on “Znalosti a poznání nám brání v lásce

  1. Sebe-spravedlnost, výstižný výraz:)
    Před nějakou dobou jsem sebe sama pyšně označovala slovy „člověk poznání“ a věřila tomu, že svoboda je onou nejvyšší metou. Nemohla jsem se mýlit víc.

    Nedávno jsem navštívila karmelitánské knihkupectví s touhou opatřit si nějakou duševní potravu – a bylo tam těch knih tolik! padla na mě z toho tíseň, že to nikdy nedoženu, že jsem 30 let života věnovala studiu jiných textů a cest a že to byla chyba… deprese. A v tu chvíli mi to došlo – o tomhle to přece vůbec není, to není důležité.

    Láska. Kristus. Bůh. Být jako děti. Filozofování může být zábavné, ale nakonec nemá žádnou hodnotu. Jedinou hodnotou je Láska.

    Pěkný článek, Díky Ti!


  2. Ahoj, hodně z toho, co jsi napsal mi je blízké. Chceme se dobrat „poznání světa“? Nesmyslné. Poznání je jako cibule s velkým nadšením odloupneš jednu vrstvu abys zjistil ze pod ni je další. Jistě poznání světa mám ale nakonec čím více poznavame tím více neznámých věci se vynořuje. Někdy ale i tratime čas, když jsme svěděni k nesprávným závěrům a žijeme v nich. Satan nám nikdy nedovolí ten svět myšlenkové uchopit, rad nám však ukáže, jak je naše snaha neznadejna


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>